Reakce na článek Pes, liška a prezident (Liberecký deník)

Dostal se mi do ruky článek, který napsal p. Martin Komárek. Věřte, že žádný myslivec, lesník či fořt by snad nikdy nenapsal nic tak trapného.
Ač jsem si myslela, že na taková hrubá slova nebudu ani reagovat, někdy je lepší ani neodpovídat, přesto mi mé svědomí nedá, abych především nemyslivecké veřejnosti pár věcí souvisejících s výcvikem norníků vysvětlila.
Pan prezident vetoval zákon, což se dalo očekávat.
V dřívějších dobách se lovily lišky koňmo na speciálních štvanicích, dnes pochopitelně převládá lov lišek odstřelem, často kombinovaný s norováním.
Výskyt lišek se dává stále častěji do souvislosti s šířením vztekliny a decimací zbytků stavů drobné zvěře. Liška loví v noci, požírá vše od hmyzu po žáby, ryby, myši, ovoce ale i zvěř a drůbež.
Myslivosti nadělá mnoho škod chytáním zajíců, koroptví, bažantů, kachen i srnčat. Vyhledává s oblibou okolí odchoven, okolí králičích nor, zajímají ji místa, kde jsou hnízdiště bahenních druhů a okolí ptačích kolonií.
Lišky jsou loveny hlavně pro tlumení vztekliny, které jsou přenašečem.
Vzhledem k době, ve které žijeme, jsme byli nuceni přehodnotit přístup k lovu lišek a používáme metody humánní, které jsou v souladu s mysliveckou morálkou, etikou a tradicemi.
Protože jsem žena-myslivec, není mi příjemné při norování přímý kontak psa s liškou, kdy dochází někdy k agresivnějšímu projevu loveckého norníka s liškou.
Věřte, že ani samotným cvičitelům, zkušeným normistrům a rozhodčím se nechce přijít o lišku, kterou pro tento způsob výcviku doma chová, nebo o psa, kdy útočnost a snaha psa vyhnat lišku z nory za každou cenu, kdy pes propadne lovecké horečce a ve skalnatém terénu přírodní nory skončí a není mu již návratu.
Proto se pes cvičí již po desetiletí na umělých norách, aby se vycvičil tak, aby se jednak v přírodní noře tzv. nezazdil, aby na kontakt s liškou byl připraven a pouze se ji snažil vyhnat. Pokud pes není řádně vycvičen, tak je v noře napaden a kontakt v přímém styku s protivníkem končí vyčerpáním a neúspěšně.
Není to krvežíznivost ani psů, ani samotných myslivců, ani ukájení nejnižších pudů při pohledu na očividné týrání, jak píše Martin Komárek. Samotný výběr lišek při výcviku v norování se provádí tak, aby liška nebyla příliš útočná, aby netrpěla ani ona ani pes.
Jsou to jen výjimky, kdy dojde někdy samotnou povahou psa k větší ostrosti na zvěř škodnou, což je jeho vlastnost vrozená.
Norování je třeba proto vidět jen jako způsob lovu k tlumení lišek a jezevců a k tomu je třeba psa norníka řádně vycvičit, ať už jde o přímý, či nepřímý kontakt s liškou.

Věra Bouzková, jednatelka OMS Liberec

[V L T A V A+P N P R E S S+L A B E]