Při tepelně zpracované zvěři nákaza tularémií nehrozí (Mělnický deník)

Mělnicko
Tularémie je infekční onemocnění hlodavců, které se přenáší hmyzem sajícím krev. U zvířat se klinicky projevuje zduřením všech mízních uzlin a nekrotickými ložisky v játrech, slezině a v plicích. Člověk se touto nemocí může rovněž nakazit. A to například kontaktem s nemocným zvířetem, nebo lovec při stahování a vyvrhování uloveného zajíce, ale třeba také turista po přenocování ve stohu, anebo z vody ve studni kontaminované drobnými hlodavci a podobně. "Onemocnění se vyskytuje v několika formách, které souvisejí se způsobem nákazy kožní cestou, vdechnutím, alimentární cestou. Společným znakem všech forem je horečka a celková slabost. Při poranění kůže dochází k nejčastější formě kožní, vzniká vřed a zánět kůže. Postupně dochází k zánětu lymfatických uzlin a lymfatických cév. To se klinicky projeví zvětšením a bolestivostí uzlin, které mohou zhnisat a při provalení hnisu vznikají píštěle. Tato nemoc je léčitelná," řekl Josef Duben, tiskový mluvčí Státní veterinární správy České republiky (SVS ČR). A jak se mají lidé proti nákaze touto zákeřnou nemocí chránit? "Zásadní obranou člověka před onemocněním je nesahat na uhynulá zvířata v přírodě, dbát zásad obecné hygieny, nepít neprověřenou vodu, dávat pozor při stahování zajíců a vždy dbát pokynů orgánů státního veterinárního dozoru, když se tularémie v místě vyskytne" dodal Josef Duben ze SVS ČR. Každý kus uhynulé zvěre by lidé měli nutně nahlásit místnímu mysliveckému svazu, nebo příslušné obci. Velmi důležité je také to, aby rodiče poučili své děti, aby v žádném případě na uhynulou zvěř nesahaly. Pokud člověk nevědomě získá nakaženého zajíce a tepelně ho upraví při teplotě nad sedmdesát stupňů Celsia po dobu minimálně deseti minut, choroboplodné zárodky nemoci se zničí.

Foto - NÁKAZA. Člověk se může nakazit i tím, že vdechne bakterii ze slámy, která byla kontaminována s exkrementy nemocných zvířat.
Foto - archiv

ADÉLA ŠŤÁSTKOVÁ
---
Co je to tularémie?

Charakteristika

Tularémie se vyskytuje v přírodě zcela běžně, především mezi drobnými savci (divocí králíci, veverky, ovce, kočky, psi, krtci, myši apod.). Obvykle je nemoc mezi zvířaty přenášena klíšťaty nebo komárem.

Původce onemocnění

Infekce může být přenesena několika cestami. Přímo klíštětem, které nemoc přenáší i mezi drobnými savci, častěji však je přenos infekce způsoben poraněním při odchytu, stahování a porcování nakažených zvířat. Možnou cestou je i požití nedostatečně tepelně opracovaného masa (při teplotě 70 stupňů Celsia je nutno opracovávat 10 minut, var bakterie okamžitě zabíjí), ve kterém mohou bakterie přežít až 4 měsíce. Tularémii je možné získat i vdechnutím aerosolu (prachu, slámy, sena, obilovin), jenž byl kontaminován exkrementy nakažených zvířat.

Průběh a příznaky onemocnění

Tularémie se vyskytuje, podle průniku do těla nakaženého, celkem v pěti různých klinických variantách:
- vstup porušenou kůží - vznik vředu a zánět lymfatických cév i zduření mízních uzlin.
- vstup infekce skrze ústa - zánět mandlí s průběhem nektorické angíny.
- vstup skrze spojivku oka - vzniká hnisavý zánět víček, oka a zduření mízních uzlin.
- vdechnutí kontaminovaného aerosolu - akutní zánět plic, dušnost a kašel s bolestmi na hrudi.
- požitím kontaminované vody či mase se projevuje bolestí břicha, průjmy, horečkami a zvětšením sleziny.
Všechny varianty nemoci však začínají shodně náhlým vzestupem teploty a zimnicí. Jako další příznaky se dostavují bolesti hlav, svalů, kloubů, závratě, celková slabost, nechutenství, nespavost a noční pocení.

Diagnostika, léčba a možná prevence

Léčba Tularémie je možná podáváním injekčních antibiotik (tetracyklin, chinolin) po dobu 2 až 3 týdnů za současné hospitalizace na infekční oddělení. Při masivním postižení lymfatických uzlin je možná chirurgická léčba, která dobu léčení ještě prodlužuje. Prevence před nakažením tularémií jako biologickou zbraní je především v eliminaci kontaminovaného vzduchu (minimálně respirační rouška, uzavřené filtrační okruhy v bunkrech) a standardní chloraci a úpravě vody. Samozřejmá je opatrnost při manipulaci se zvířaty, především s divokými, která ztratila svou přirozenou plachost. Při odklízení mrtvých zvířat nutno používat veškeré dostupné ochranné pomůcky (respirační roušku, rukavice, ochranný oděv).