Návrat jedle do Beskyd (ČT 2)

Tomáš Myslikovjan - lesník Správy CHKO Beskydy:
S posledními zbytky přirozených jedlobukových lesů se v naší republice už setkáme pouze na Šumavě a tady v Beskydech. Teď tady stojíme na okraji jedlobukového pralesa Salajka. Je to už takový ostrůvek v moři smrkových lesů. Nedosahuje výměry ani 20-ti hektarů. Rozsáhlejší, v České republice největší jedlobukový les přirozený je na Mionší v Horní Lomné a v Dolní a jinak porůznu je to ještě v těch rezervacích, těch maloplošných, zvláště chráněných územích, na Mazáku například, na svahu Lysé hory, Smrku podobně.

Václav Krpeš - botanik PřF OU Ostrava:
A když to vezmu tak jako z té historické doby, to 12. století, 13. století, tak byla tady na těch místech vlastně třetí nejrozšířenější naší dřevinou, domácí, vedle teda buku i javoru, které tady byly jako hojně, ale ta jedle tady všude dominovala. Dokonce si myslím, že tady i převyšovala ty buky. Dneska vidíme úplný opak.

Tomáš Myslikovjan - lesník Správy CHKO Beskydy:
Pokud se podíváme do historie na zastoupení jedle v beskydských lesích tak zjistíme, že v roce 1800 byla jedle třeba zastoupena na lesním hospodářském celku Staré Hamry 42 %. Na počátku 20. století už to bylo 14 % a v dnešní době je to na tom území,  zhruba na polovině Lesní správy Ostravice, jsou to necelé 2 %.

Libor Konvičný - revírník Čeladná:
Jedle byla odjakživa součástí beskydských lesů. V minulém a předminulém století bohužel původní jedlobukové porosty byly likvidovány a nahrazovány ekonomickým smrkem. Samozřejmě tím značně utrpěla ekologie, poněvadž smrk vytváří velmi labilní porosty, má mělký kořenový systém a tudíž je velice málo odolný proti větru, sněhu a námraze. Z toho vznikají potom takové ty rozsáhlé polomy jaké my jsme zvyklí, bohužel, vídávat.

Tomáš Myslikovjan - lesník Správy CHKO Beskydy:
Podporou jedle získáme odolnější lesy, pestřejší a po té přírodní stránce bohatší. Kromě jedle v těch lesích budoucnosti, jak bych tak řekl, měla mít významnější zastoupení hlavně buku, o němž se říká, že je to matka lesa. Smrk pochopitelně v těch horských polohách taky bude mít svůj význam. Dále ještě je to javor klen, hlavně na těch suťových stanovištích a už okrajově potom dřeviny jako jasan, jilm a v nejvyšších polohách jeřáb.

Libor Konvičný - revírník Čeladná:
Já jsem tady, na čeladenském revíru, v podstatě 23 let a už v 80. letech kdy ještě se nějak dlouze hovořilo o jedlích, že by se měla vrátit do Beskyd, tak jsem, vzhledem k tomu, že jedle je moje zamilovaná dřevina, jak se říká básnicky, dřevina mého srdce, pokoušel jsem se sehnat tehdy u kolegů na Valašsku, na tehdejším Lesním závodě Vsetín a Velké Karlovice nějakou jedli, ale bylo to opravdu v pád desítkách kusů. No a to jsme sadili tam, kde nám to tehdejší těžby dovolily. S takovým tím masivnějším zalesňováním jedlí jsme začali teprve až po roce 1992, kdy došlo k transformaci na lesnické republiky no a trošku se změnila i lesnická politika, která dovolí hospodařit podrostním způsobem, který jedli vyhovuje. Čili tady u nás na Čeladné jsme začali víc zalesňovat jedlí od roku asi 1993 až 1994.

Tomáš Myslikovjan - lesník Správy CHKO Beskydy:
Rozptyl výsadeb jedle se pohybuje podle jednotlivých revírů od 500, 1000 kusů až po 10000, 15 000 jedlí na revír ročně.

Libor Konvičný - revírník Čeladná:
Za posledních 10 let jsme zvedli procento jedle, které bylo před 10-ti lety asi 1,5 %, tak momentálně na Čeladné je zastoupení asi 3 % a v tom prvním věkovém stupni, to znamená v porostech stáří 1-10 let jsme zvedli jedli asi na 25 %. Dělá to plošně ze 126 hektarů asi 40 hektarů jedle.

Štěpán Foldyna - školkař Morávka:
Nacházíme se na území obce Morávka v lesní školce Vlaskev. Pěstujeme tady základní dřeviny jako je smrk, jedle, buk, něco málo modřínu, javor, jasan. Největší zastoupení v naší školce je smrk a jedle. Máme v naší školce, nebo se tady používalo osivo z Jablunkova z Frýdeckomístecka, Ostravice, Frenštátu a Velkých Karlovic. Z takových těch klasických porostů se dá říct, že tam podstatný rozdíl mezi těmi semenáčky a následně sazenicemi není.

Tomáš Myslikovjan - lesník Správy CHKO Beskydy:
Naší snahou je využít ten jedinečný genetický materiál, který staré jedle představují a proto v době té semenné úrody se snažíme organizovat sběr těch jedlových šišek. Jedle má rozpadové šišky, takže ten sběr se musí organizovat už koncem srpna, začátkem září.

Štěpán Foldyna - školkař Morávka:
Když jsme pěstovali z osiva sesbíraného v roce 2002, které sbíral poprvé CHKO pro zachování těch původních lokalit jedlových, tak jsme zjistili, že vlastně od prvopočátku, to znamená po vyklíčení, v tom nějaké rozdíly byly.

Tomáš Myslikovjan - lesník Správy CHKO Beskydy:
Na Salajce můžeme vidět ještě poslední mohykány, skutečně ty nejstarší beskydské jedle, které pamatují několik set let.

Štěpán Foldyna - školkař Morávka:
Z těch lokalit, které se tady vyskytly, tak na prvním místě s hvězdičkou by dostaly jedličky z lokality Salajka pod Bumbálkou. Na druhém místě by bylo Mionší a na třetím místě Trády.

Václav Krpeš - botanik PřF OU Ostrava:
Těch problémů pěstování jedle je celá řada. V důsledku těch obrovských změn a zásahů, zejména do těch početních stavů, vlastně kdy ty populace se všechny smršťují, redukují, tak můžeme zachytit spíš nějaké poruchy už v kvalitě osiva dneska. Vzniká spoustu semen, které jsou sterilní, které nemají dostatečně vyvinutá embrya. Poruchy i v těch výživných pletivech, které jsou nedílnou součástí vlastně toho úspěšného procesu růstu a startu těch nových jedinců. Vidím problém v tom zužování genofondů, celkovém, který je vlastně soustředěný jenom do několika izolovaných skupin schopných reprodukce.

My tady máme semena z jedlí, právě tady z lesní školky. Zkoumáme vlastně jaká je jejich aktivita, jak jsou schopné vlastně klíčit. Za tím účelem jsme ty semínka vlastně aktivovali, probudili jsme je doslova z toho spánku v kterém jsou, abychom zjistili vlastně jestli jsou života schopná, jestli vůbec budou nějak pokračovat, jak to s nima vypadá.

Na anatomickém řezu vidíme embryo, živé, které je obarveno indikátorem, který nám signalizuje že probíhají všechny biochemické pochody důležité pro růst.

Štěpán Foldyna - školkař Morávka:
Jedle se trošku hůř pěstuje, vyžaduje někdy trošku speciální zacházení. Navíc i v tom prvopočátku, když mluvím o těch školkařině, přece jenom potřebuje tu starostlivost nebo tu péči v té školce o 1 až 2 roky delší než smrk.

Libor Konvičný - revírník Čeladná:
Jedle je dřevinou zcela specifickou v tom smyslu, že je to dřevina stinná. Jedle vyžaduje, především v mládí, zástin, nesnáší velké holé plochy. Čili takové to holosečné hospodaření minulého období, těch 70., 80. let je pro jedli naprosto nevhodné.

Tomáš Myslikovjan - lesník Správy CHKO Beskydy:
Tady na Salajce vidíme už 10-ti centimetrovou jedličku, jedlový semenáček, který je okousaný tou srnčí zvěří. Potom, když je ta jedlička vyšší tak už si jí začnou všímat i jeleni. Potom zase od výšku zhruba toho 1 metru tak zase na ni vytloukají paroží. No a nemá vyhráno ani při výšce 2 a více metrů kdy zase může dojít k loupání a ohryzu kůry.

Libor Konvičný - revírník Čeladná:
Proti zvěři samozřejmě chráníme jedli jednak nátěry, chemicky, to můžeme potom v tomto porostě vidět, takové ty bílé konečky těch stromečků a nebo pokud se rozhodnou o zalesňovat nějakou holou plochu, chráníme ji oplocením.

Tomáš Myslikovjan - lesník Správy CHKO Beskydy:
Pokud pro zvěř bude jedle tak málo dostupná a tak pro ni vzácná jako ten příznačný zákusek v cukrárně tak bude se snažit a  hledat aby si ten zákusek vzala, zobla, ale jestliže bude se s tou jedlí setkávat zcela běžně, tak už to nebude pro ni tak vzácné a bude mít i větší šanci ta jedle aby odrostla.

Václav Krpeš - botanik PřF OU Ostrava:
Zázračné je vlastně to, že z takovéhoto malinkého embrya může vzniknout ten dospělý jedinec tak jak jsme ho viděli vlastně v rezervaci, 300-letý strom, který se může potenciálně dožít věku až 500 let.