Zajíci se honcují, bude jaro (Jindřichohradecký deník)

Naděje blížícího se jara se stává reálnou. S oteplením v únoru totiž každoročně přichází honcování zajíců, tedy období jejich rozmnožování, což je důkazem, že zima musí brzy skončit. Honcování nelze přehlédnout na polích, kde se jindy statičtí zajíci pohybují v jakých si "vláčcích", tedy za jednou zaječicí hopsá hned několik nápadníků. Situaci zachycenou na fotografii můžeme v tomto období pozorovat tedy často, nejprve v nížinách, později v horských oblastech. Všude tam má zajíc domov.
Koncem zimy zvěř bojuje o potravu, které není mnoho. Zajícům můžeme pomoci tím, že ořežeme několik větví jabloně a ponecháme je na zemi. Prořezávat jabloně v únoru je správné, rány se do jara zacelí, prosvětlování koruny je nutné, zvláště u vzrostlejších odrůd.
Na druhou stranu tím zabráníme nechtěnému okusu zajíců, kteří při nedostatku potravy neponechají jedinou sladkou dřevinu bez povšimnutí. Raději než vysoké neochráněné kmínky však budou okusovat mladé větvičky, které jim ponecháme ležet na zemi. Navíc právě v tomto období je řez vhodný, protože ve vzduchu díky mrazivému počasí nejsou obsaženy zárodky patogenů (hub, bakterií), které by jinak, při oteplení na jaře, kontaminovaly řezné rány a mohly by pak zvyšovat napadení stromů chorobami. Zajíci neponechají ani kousek kůry nazmar a větve dokonale "oholí". Pro zajíce je nejatraktivnější kůra jabloně, méně větve třešně, hrušně a mladé švestky. Díky vyšší aktivitě zajíců dochází v tomto období také k častějšímu pohybu zajíců po vozovkách, zvláště v ranních hodinách, což vede ke střetům s dopravními prostředky. Vozovka je totiž po ránu teplejší než půda, a tak se zajíci na ní rádi vyhřívají. Po méně frekventovaných komunikacích jezděme proto ohleduplně, zvláště v hůře přehledných úsecích.

JIŘÍ ŠILHA

Českomoravská myslivecká jednota