Kdo má větší právo být členem mysliveckého sdružení (Jindřichohradecký deník)

České Budějovice
Tři vlastníci a nájemci honebních pozemků tvořících část honitby spravované Honebním společenstvem v Horní Stropnici požádali o přijetí za členy Mysliveckého sdružení Hraničář, jemuž byla honitba v únoru 2003 pronajata.
Koncem března téhož roku se sešla členská schůze sdružení a ze sedmi zájemců přijala tři nové členy - nikoliv však ony tři vlastníky a nájemce; ti dostali málo hlasů.
Tři "zhrzení" pak zažalovali o neplatnost usnesení této schůze a o uložení povinnosti onomu sdružení upřednostnit jejich přihlášky.
Okresní soud v Českých Budějovicích žalobu o neplatnost usnesení zamítl s tím, že dotyční k ní nejsou aktivně legitimováni, sdružení však uložil žalobce přednostně do půl roku za členy přijmout.

Mají právo, či ne?

Uzavřel, že podle zákona o myslivosti je žalovaný povinen upřednostnit přihlášky členství v mysliveckém sdružení podané vlastníky, případně nájemci honebních pozemků honitby. Nelze souhlasit s námitkami žalovaného, že sdružení postupovalo v souladu se svými stanovami a volebním řádem pro přijímání nových členů - je povinno respektovat zákon a podle něj stanovy upravit.
Krajský soud v srpnu 2004 rozsudek změnil a žalobu o povinnost upřednostnění přihlášky žalobců zamítl.
Podle odvolacího soudu totiž nelze preferovat přihlášku členství vlastníka nebo nájemce honebních pozemků před přihláškami osob, kterým uvedený status nesvědčí.
Zaujal názor, že povinnost sdružení upřednostnit přihlášku vlastníka či nájemce nevylučuje platnost, a tudíž použitelnost stanov mysliveckého sdružení.
Žalobci podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.
Ten konstatoval, že soud prvního stupně akcentoval znění zákona o myslivosti o upřednostnění přihlášky členství podané vlastníky, popřípadě nájemci honebních pozemků této honitby, s tím, že znění zákona je nadřazeno nad vnitřní předpisy (stanovy) mysliveckého sdružení.
Odvolací soud naopak za rozhodující považoval mechanismus přijímání členů podle stanov sdružení. Vyšel ze zásady autonomie spolkového života, kterou dovodil z ustanovení zákona o sdružování občanů: učinil závěr, že zákonodárce neměl v úmyslu přílišněně reglementovat vnitřní život spolků, když tuto oblast svěřil vnitřnímu předpisu.

Komu prioritu?

Nejvyšší soud pak rozebral další paragrafy zákona o myslivosti svědčících o prioritním postavení vlastníka honebních pozemků.
Připomněl také nutnost výkladu právních předpisů "v souladu se zásadami . . . respektujícími postavení a ochranu vlastnického práva".
Uvedl, že "abstraktně uvažováno, je věcí příslušného sdružení, zda, koho a za jakých podmínek přijme do řad svých členů", avšak to "nemůže vylučovat zřetel rovněž na zákonnou úpravu".
Poukázal na to, že "výkon práva myslivosti je nemyslitelný bez honitby tvořené souvislými honebními pozemky". Prvořadě jde pak o případ, kdy honební pozemek je ve vlastnictví člena honebního společenství.
To se promítá i do způsobu přijímání členů honebního společenstva. Zákon musí být promítnut do stanov, resp. do realizace přijetí členů - majitelů honebních pozemků.
Tento závěr se podle Nejvyššího soudu nepříčí nijak zásadám spolkové autonomie vzhledem k tomu, že honební společenstvo by bez honebního pozemku prakticky nemohlo existovat.
"Pak je ovšem vlastnictví k honebnímu pozemku onou rozhodující skutečností, která odůvodňuje, aby honební společenstvo při rozhodování o přijetí takového vlastníka honebního pozemku požadavku zákona dostálo preferencí bez ohledu na mechanismus přijetí zakotvený stanovami v závislosti na počtu získaných hlasů," řekl NS.
Proto Nejvyšší soud ČR rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k ovému rozhodnutí.

(ns)