Namastí si kapsy (Haló noviny)

Pytláci patřili k oblíbeným postavám literárním i dramatickým, zabydlili se i v četných operách. Dnes se pytláctví u nás stalo fenoménem organizovaného zločinu. Řádění dvounohé škodné v lesích není ničím novým pod sluncem. Pokud však před 100 či 150 lety pytláci načerno stříleli zvěř nebo ji chytali do ok či jiných pastí, dělali to většinou z hladu. Kde byl chudý kraj, nezbývalo nic jiného, než živit rodinu o mnoha krcích pytlačením. Dodnes jsou třeba v brdských hvozdech rozesety pomníčky na místech, kde po nelítostných soubojích pytláků s hajnými zůstal ležet mrtev jeden ze soků nebo v přestřelce vyhasly životy obou. Jak vypráví znalec a milovník Brd - lesák a ekolog Antonín Roháček - dnešní pytláctví má oproti tehdejšímu zcela odlišnou podobu - je mnohem rafinovanější a na vysoké technické úrovni. Místo zoufalých individualistů s flintami je páchají dobře organizované skupiny, moderně vybavené k ilegálnímu lovu kořisti. Mají terénní vozidla a skvělé zbraně, například pušky s hledím pro noční vidění a s tlumiči na hlavních. Tihle zabijáci loví vysokou či černou zvěř - daňky, srnčí, jeleny, divoká prasata - většinou v noci. Ačkoliv je zvěř velice plachá, přesto je vůči nasvícenému jedoucímu autu s lovci důvěřivá, bezbranná a neuteče. A tak střelec sedící vedle šoféra může pohodlně skolit kulovnicí pasoucího se jelena na loučce či lesní mýtině. Poté řidič vysílačkou vyrozumí druhý vůz s pytláky, že přesně tam a tam leží složený kus s nádherným parožím. A zatímco první komando zabijáků ujíždí pryč, druhé komando vyhaslého jelena naloží do terénního landroveru a mizí jako duch ve tmě. Kdyby je na silnici stopla policejní hlídka či jiná kontrola, lotři řeknou, že usmrcené zvíře našli čirou náhodou a vezou ho odevzdat hajnému. Zbraně u sebe nemají, takže neupadnout do podezření z pytláctví. Tihle darebáci už neloví z hladu, jak tomu bývalo v brdských lesích za časů císaře pána v rodinách zdejších pytláků, říká Antonín Roháček. Tihle střílejí zvěř, aby si pořádně namastili kapsy, neboť na trhu velice stouply ceny upytlačené zvěřiny. V restauracích první třídy - zejména v Praze, ale i jinde v republice - patří k společenskému bontonu nabídnout hostu menu, v němž nechybí maso ze srnce, jelena, divočáka nebo zajíce... V metropoli nad Vltavou stačí obejít exkluzivní podniky a nahlédnout do jídelních lístků. Strávníkům se v průběhu celého roku servíruje zvěřina, pocházející od najatých pytlačících gangů. Zdá se skoro neuvěřitelné, že překupníci mohou zaplatit pytlákovi za srnce 4000 korun nebo dát za jelena 8000 korun. Za obyčejného zajíce vysází překupník na dřevo až 1000 korun. Ovšem hoteliér či šéf noblesní restaurace v žádném případě neprodělá. Z jelena dokáže šikovný kuchař hbitě nadělat spoustu porcí masa. A za jedno takové menu se zvěřinou zaplatí host účtujícímu vrchnímu šest nebo sedm stovek.