Jak se u nás pálila načerno slivovice (Hodonínský deník)

Na začátku šedesátých let minulého století, kdy jsem se jako zeť přistěhoval do domu mé manželky, si jednou můj tchán Jan Novotný usmyslel, že si sežene nějaký materiál na pálení slivovice. Původně jsem s tím souhlasil s vědomím, že hodlá pálit v některé pálenici, ale on že ne, že je to tam drahé, a tak bude pálit doma. Oba jsme věděli, že je to zakázané, ale nedal se přesvědčit, aby to nedělal. Když byl materiál pro pálení pak připraven, zapůjčil si hada od švagra Finečka a pustil se do pálení, prý dobrý každý litr, který bude třeba při plánované stavbě našeho rodinného domu. Když už pak pálil, z nenadání se u nás objevil tehdejší šardický četník Opustil. Jelikož byl také myslivcem, jako můj tchán, prý došel tchánovi vyřídit, že druhý den mají spolu s dalšími myslivci oba jet do lesa na smrčí pro výzdobu při myslivecké zábavě. Jejich rozpravu jsem vyslyšel a přitom jsem pozoroval, že se četník nějak podezřele dívá k místu pálení a občas se vyptával na různé věci, ale i na to, co ve kterých dveřích na dvoře máme a podobně. Když pak nezvaný host odešel, upozornil jsem tchána, že se mně návštěva nějak nezdála a aby raději pálení ukončil. Ten ale na má slova nedal, a když ho v tom ještě podpořila moje manželka, tak pálil vesele dál. Nepálil ale dlouho, protože ani ne za hodinu se stalo to, co jsem předpokládal. Opět přišel četník Opustil tentokrát i s tajemníkem národního výboru. Oba hned bez nějakého vysvětlování šli k místu, kde tchán pálil, takže byl přistižen při činu. A tak kamarád nekamarád, dostal tchán příkaz skončit s pálením a druhý den přinést hada včetně vypálené slivovice na četnickou stanici. Pokud se týče slivovice, tak té bylo kolem tří litrů, avšak ne zvlášť dobré kvality, takže to ani nebyla nějaká škoda. Horší už to bylo s hadem, který nebyl náš, ale také to se muselo odevzdat. Po řádném pokárání dostal náš provinilec složenku na zaplacení pokuty ve výši 500 korun. Již delší dobu k nám do domu s mlsnou chodil další místní četník, nebudu jmenovat, ale říkejme mu třeba Lojza Chytrý. Ten býval u nás hostem, hlavně když byla zabijačka a vždy, když cítil něco dobrého na zub vyptal si i něco dobrého domů pro manželku. A tak se tchán Lojzovi svěřil, co má za problém, zda by mu mohl nějak pomoci, hlavně aby nemusel platit tu pokutu 500 korun.
Kamarád Lojza v té době stavěl rodinný domek a věděl, že tchán je zedníkem, a tak navrhl, že když mu pomůže stavět, tak on že zařídí, aby nemusel pokutu platit. Tchán všemu uvěřil, na stavbě pilně a hlavně zadarmo pracoval v domnění, že je vše zařízeno. Jako by to bylo načasováno, jakmile byl domek postaven, ukázalo se, že Lojza Chytrý jen placení pokuty pozdržel, protože v té době přišla nová složenka, na které byly k původní částce připočítány i úroky za pozdní platbu. A tak tchán musel vše zaplatit a byl konec kamarádství s Lojzou, protože to byl od něj pořádný podraz.
Po čase jsme se dozvěděli, že na pálení slivovice četníky upozornil blízký soused Jarský. To prý proto, že Jarský měl za domem vinici, a tu mu snad jednou okousala mladá ochočená srnka, kterou měl tchán jako myslivec doma. Jarský po srnce hodil palici a zlámal jí přední nožky, takže musela být utracena. Za to prý tchán uštědřil Jarskému facku, a tak když Jarský ucítil vůni pálené slivovice, šel to četníkům požalovat. A tak u nás skončila aféra s načerno pálenou slivovicí.

ANTONÍN ZAHNAŠ