Téma dne: jeleni (Kolínský deník)

V našich lesích je možno spatřit různou zvěř. Nikoho nepřekvapí večerní nebo ranní setkání s liškou, srnčí zvěří, zaječí a nebo různorodým ptactvem. Poslední dobou však mou cestu do zaměstnání křižuje zvěř, jež u nás nebývala úplně jako doma. Před Vánoci jsem při ranní cestě za prací v lese spatřil jelena a dvě laně. Snažil jsem se je nafotit, jenže šero a projíždějící automobily zhatily můj plán a jelení rodina zmizela v lese. Nebylo to sice mé první setkání s jelenem ve volné přírodě ale poprvé jsem od něj stál na pár kroků. Neuplynula tak dlouhá doba a dnes ráno jsem měl zážitek ještě zajímavější. Ráno jsem jel cosi vyřizovat do Prahy a mou cestu opět zkřížil jelen, tedy jen laň. Zastavil jsem a rychle fotil mobilním telefonem, neb fotoaparát jsem měl v tašce. No fotky nic moc, ale k mému velikému překvapení se laň neměla k útěku. Vystoupil jsem z auta a z tašky vyndal fotoaparát a začal fotit. Pak se však stalo něco, s čím jsem nepočítal. Laň se otočila a namířila si to rovnou ke mně. Zůstal jsem stát jako opařený. Natáhl jsem ruku. Opatrně přičichla k mé ruce a zůstala nehybně stát. Dodal jsem si odvahy a pohladil ji. Neuhnula, ba naopak přišla ještě blíže. Ještě několikrát jsem se dotkl jejího čenichu. Myslivci prominou, ale nevím jak se tomu nosu říká, a šel k autu. Udělala několik kroků za mnou a zůstala stát. Nasedl jsem do auta a odjel za povinnostmi. Pravděpodobně je zvyklá na lidi z obory odkud utekla, ale já nejsem zvyklý potkávat krotké jeleny v lese. Měl jsem strach a jelenu bych asi naproti nešel, ale určitě to stálo za to.

Jaroslav Bartůněk, Kostelní Střimelice