Zvěř škodí hlavně listnáčům (Lidové noviny)

Pokud se nepodaří omezit počet zvěře, hrozí lesům škody a ekonomické ztráty půjdou do milionů, říká Marek Tuma z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti ve Strnadech.

* LN Zástupci Českomoravské myslivecké jednoty si dali jako motto lesní exkurze větu: Po kůrovci uschly již tisíce hektarů lesa a dle ekologických aktivistů není přemnožen. Po působení jelenů neuschl ani jeden hektar. Co si o tomto argumentu myslíte?

 Podle statistik je více než 200 tisíc hektarů plochy poškozeno ohryzem a loupáním, což má za následek předčasný rozpad porostů a ztrátu v ceně dříví až 266 tisíc Kč/ha. Zároveň se přirozenou cestou neobnovují statisíce hektarů listnáčů a jedle, bez ochrany proti zvěři nejsou schopny odrůst.

* LN Výzkum ukázal, že jelení, srnčí a další spárkatá zvěř okouše 27 procent uměle vysazených smrčků. Myslivci tvrdí, že zbývajících více než 70 procent nepoškozených stromků stačí k tomu, aby les dorostl do tzv. mýtního věku a přinášel zisk. Je to pravda?

 Ano, postačuje to ke vzniku lesa, ale pouze smrkového. Ovšem výzkum a praxe ukázaly, že zvěř škodí hlavně semenáčkům listnatých stromů a jedle. Poškozeno je 60 procent těchto uměle vysazených stromků.

* LN Proč je pro les tak důležitý podíl listnatých stromů?

 Les pouze ze smrků ochuzuje půdu o živiny. Opadávající jehličí okyseluje půdu a ze země se tak mnohem snadněji vyplavují živiny. Smrky mají ploché kořeny, takže neprokoření rovnoměrně celou půdu, což narušuje cyklus živin a fyzikální vlastnosti půdy. Dále se jehličí ze smrkových stromů shromažďuje ve formě tzv. surového humusu, ve kterém jsou živiny zadržovány. Po vykácení všech stromů se na pasece živiny rychle mineralizují a vyplaví bez využití. Smrkový les také hůře než smíšený odolává hmyzu, vichřici a velkému množství sněhu. To je zvláště znepokojující v souvislosti se změnami klimatu, kdy se očekává stále větší množství větrných smrští, sněhových kalamit a dalších extrémních projevů počasí. Obecně platí, že každá různorodost zvyšuje odolnost systému. A neplatí to jen o diverzitě druhové, ale také o výšce a tloušťce stromů a jejich věku.

* LN LN Stromu podle myslivců neuškodí, když zvěř ukousne boční větvičku. Je to tak skutečně?

 Ztráta bočních výhonů škodí zejména javorům, jasanům, ale i jiným dřevinám. Okus redukuje asimilační aparát, takže fotosyntéza nemůže probíhat tak dobře jako u ostatních stromů. A zvěř dává přednost zejména listnáčům, které pak právě pro svou neduživost odumírají a mizí z porostů.

* LN Co ale řeknete na argument, že les má také ekonomickou funkci, a proto je nutné sázet hlavně smrky, neboť o jejich dřevo je větší zájem než o kmeny listnatých stromů?

 Na našem území se přibližně 200 let pěstuje les podle systému věkových tříd. Když ale uděláme bilanci kalamitní těžby vyvolané kůrovcem, větrnými smrštěmi a sněhem a náklady na obnovu a výchovu, zjistíme obrovské ztráty. Navíc smrkové monokultury degradují lesní půdy, trpí suchem a ve velkém odumírají v současné době zejména na severní Moravě a Slezsku. Po takové bilanci je jasné, že pouze ekonomický přístup k pěstování stromů je do budoucna neudržitelný. Zvláště v souvislosti s prognózami změn klimatu. A pokud jde o dřevo listnatých stromů, průmysl o ně má zájem, ale kmeny musí být rovné a bez nadměrného množství suků. Na holině a po okusu vrcholových i bočních výhonů ale stromek už rovně neroste.

* LN Zákon o myslivosti umožňuje vlastníkovi lesa snížit stav spárkaté zvěře na minimum. Proč o to nežádá?

 Počty zvěře se odhadují tzv. sčítáním, tedy podle stop a pozorováním, což je velmi nepřesný postup. Například když v jedné poměrně malé oboře museli zlikvidovat všechna chovaná zvířata, vystříleli čtyřikrát tolik kusů, než původně odhadli. A to počítali zvěř na oploceném pozemku. Ve volném lese je zcela nereálné zjistit skutečné množství jelení, srnčí, mufloní a další spárkaté zvěře. Takže když vlastník lesa požádá o snížení počtu zvěře na minimum, musí dokázat, že má na svém pozemku nadměrné množství spárkaté, a to pouhým odhadem nelze. Zákon sice doporučuje přihlížet při plánování lovu také k míře vlivu zvěře na porost, ale je to jen doporučení, které nelze právně vymáhat.

* LN Proč tedy podle zákona neuplatňuje vlastník lesa náhradu za škodu způsobenou zvěří?

 Přes polovina lesů patří státu, takže je vlastníkem i mnoha honiteb. Významnou část jich pronajímá mysliveckým sdružením. Důvodů, proč nevyžaduje odpovídající náhradu za škody způsobené zvěří, je několik. Jedním z nich je nedokonalost zákona o myslivosti, dále nedůslednost politiky Lesů ČR a také fakt, že značná část lesníků, tedy zaměstnanců Lesů ČR, jsou sami myslivci. Navíc se podle zákona o myslivosti vliv zvěře na les obtížně prokazuje, výpočet škod je minimální, nepočítá se opakovaný okus ani okus bočních výhonů. Největší problém je, že vůbec nelze prokázat okus přirozeného zmlazení. Zvěř totiž okouše výhonky budoucích stromků brzy poté, co začnou vyrážet ze země, takže v lese žádné přirozeně rostoucí malé stromky nejsou. Pokud je ovšem vlastník na svoje náklady neochrání oplocenkou, repelentním nátěrem nebo plastovým obalem. Kromě okusu loupe zvěř z odrostlých stromů kůru. Poraněné místo se stává vstupní branou pro hnilobu, která znehodnotí dřevo. Nepřinese tedy očekávaný zisk a odškodnění je ve srovnání s takovou ztrátou zanedbatelné.

* LN Myslivci ovšem uznávají, že divoká prasata přemnožená jsou a snížit jejich stav je prakticky nemožné. Jak k tomuto došlo?

 Divočákům určitě vyhovují velké lány kukuřice, obilí a dalších zemědělských plodin. Nabídka potravy jim samozřejmě hodně prospívá. Počet zvířat v tlupě ovlivňuje hlavně poměr pohlaví a množství dospělých silných jedinců. Malé bachyňky, tzv. selata a lončačky, nedokáže velký silný těžký kňour oplodnit, protože váží například 200 kg, bachyňka přibližně třicet. Takže oplodňuje pouze dospělé samice, kterých není v tlupě tolik jako mladých bachyněk. Díky tomuto autoregulačnímu mechanismu nepřibývají mláďata tak často. Když ale myslivci kvůli trofeji zastřelí silného kňoura, nastanou v tlupě nepřirozené vztahy. Mladí kanci začnou oplodňovat bachyňky, protože už se nemusí bát silného kňoura. Důležitá je rovněž funkce staré vedoucí bachyně, synchronizuje totiž říji ostatních samic, takže mohou být oplodněny jen v určitém období. Pokud ale starou bachyni myslivec zastřelí, probíhá říje prakticky po celý rok a může zabřeznout už osmiměsíční samička. Divočáků pak přibývá mnohem více, než kdyby žili v přirozených vztazích.

Foto popis: Marek Tuma
Foto Autor - Foto LN - Tomáš Krist