Byly časy, kdy lesům v okolí Kadaně vládli vlci a medvědi (Chomutovský deník)

Kadaň
Myslivost má své mnohasetleté tradice. Podmínky k ní skýtaly Krušné hory a přirozené obory v bezprostřední blízkosti našich měst. Hluboké vzrostlé lesy obepínaly královskou Kadaň a mnohá další města jako prsteny. Dochované letopisy a zápisy napovídají, že se tu konaly lovecké hony. Již před založením města sloužila zvířena k obveselování zeměpána a častěji pak královských úředníků sídlících na zdejším hradě.

Na Kadaňsku se přemnožili vlci

Za třicetileté války a po ní, když zde nastal velký úbytek obyvatelstva, došlo k přemnožení dravé a škodné zvěře. Vlci v roce 1682 ohrožovali okolí Klášterce, hojnost dravé zvěře v letech 1676 - 1706 je uváděna vejprtským farářem, kdy se tamní obyvatelé museli proti ní bránit budováním pevných nákladných plotů a ohrad. Lidé tam plašili dravou zvěř hlasitým křikem, čímž byl rušen noční klid. Na Vintířovském panství byli za časů hraběte Losinthala častým hostem medvědi. Za zastřelení jednoho kusu platilo panství třemi zlaťáky, ale ani vlci tam nebyli výjimkou.
Vedle panství a svobodných královských měst či svobodných horních měst měli právo provozovat honitbu též svobodní sedláci. Vladislavské zemské zřízení splnilo vytoužené přání české šlechty. Honitba se stala jejím přednostním právem, které se rozvinulo k velkému žalu proti sedlákům. Jejich honitby se postupně změnily na honební služebnosti. Sedláci - držitelé pozemků, se mohli oddávat požitkům z honitby jen tehdy, když se jí urozený pán vzdal. A to se bohdá nestalo. V obvodu města - jak říkalo mílové právo - byli měšťané a městská rada výsadními pány honitby.

Tučný jelen pro Přísečnické

Roku 1563 ustanovila rada města Kadaně dva muže, aby ulovili něco koroptví pro pana místodržitele království českého. A tak lovem zajíců a koroptví utrpěly velké škody i tehdejší bohaté místní vinohrady. Když se vykoupilo město Přísečnice z poddanství, bylo mu v jeho vlastních lesích povoleno nižší loviště. Lov vysoké zvěře zůstal vyhražen královské komoře. Pouze k svátkům mohl být podle starého obyčeje dodán Přísešnickým jeden tučný jelen. 18. března 1620 nařídila královská komora přísečnickému hejtmanovi , aby nechal odstřelit šest kusů dobré vysoké zvěře a dopravit ji co nejrychleji do Prahy na hrad, kde se v těch dnech konaly přípravy ke křtinám královského syna. Ve druhé polovině 19. století stává se tu ušlechtilý jelen vzácným druhem vysoké. Na jeho místo postupně nastoupila srnčí zvěř. Z pernaté zvěře tam byl ještě stále hojný výskyt tetřeva a tetřívka, v nížině se vyskytoval v hojném množství zajíc a koroptev. Největším nepřítelem mimo kruté zimy v Krušných horách byl pytlák. Jeden příklad za všechny. V Krušných horách řádil za napoleonské války Karel Stülpner ze Saska. Je o něm psáno, že byl postrachem celého zdejšího pohoří.

Vzácné úlovky

V 19. století se podařily v našem kraji nimrodům i vzácné úlovky. V roce 1883 poblíž Vintířova to byla noční volavka, u Doliny v Krušných horách v roce 1885 jezerní sluka. Obě byly vycpány a předány do sbírek kadaňského gymnázia.
S rokem 1848 zaniklo staré honební právo. Patentem ze 7. března 1849 bylo jako přežité zrušeno. Dravá zvěř, která se za třicetileté války přemnožila, byla v 19. století téměř vyhubena. Je zaznamenáno, že poslední medvěd měl být v Krušných horách uloven za časů císařovny Marie Terezie v místě, které dostalo přezdívku Medvědí les (Bärennwald). Poslední rys, jak říkají záznamy, měl být zastřelen roku 1842 poblíž Stráže n. Ohří. Nejobtížnějším dravcem je v 19. století označována liška. Na Ohři byla často pozorována vydra, vzácnějším je uváděn orel - rybář.

Trest pro pytláka: uvláčení jelenem

Několik řádků z myslivecké latiny. Roku 1543 se stalo, že statný jelen zabloudil v Kadani až k Žatecké bráně, spadl do příkopu, kde ho měl městský zbrojnoš polapit, dovléci na náměstí a tam před sroceným davem zabít. Parohy z onoho lovu zdobily po dlouhou dobu zasedací síň na radnici. Strašnější událost: hrozný pohled se naskytl kadaňským 12. října 1596, když šli na ranní mši do kostela v klášteře Františkánů. Mohutný jelen uhánějící z vrchu Strážiště, nesl na zádech připoutané lidské tělo. Záznam říká, že tehdy bývali pytláci za trest přivazováni na hřbet jelena. Jaký to krutý trest nejen pro vinika, ale i pro nevinné zvíře, které tak bylo štváno, ve snaze zbavit se břemene. Nakonec jelen padl i s mrtvým tělem pytláka. Zda jde o pověst či pravdivou událost, nelze dnes zjistit.

Zvířecí svatba

Ale i veselé zkazky ze života nimrodů se dochovaly. Vjedné obci poblíž Kadaně se konala svatba. Lišák vedl k oltáři Zajícovou, následovali je jako svědci Rys a Vlk. Svatební písně zpíval Medvěd a celou tuto veselou podívanou s pohnutím sledoval Myslivec. A tato "zvířecí svatba" nebyla nějakým masopustním žertem, ale sestavením příjmení dotyčných skutečných svatebčanů.
Na závěr, v roce 1888 bylo v kadaňském okrese odstřeleno 84 kusů srnčího, 4020 zajíců, 8430 koroptví, 30 tetřívků, 8 divokých králíků, 1 tetřev, 230 bažantů, 92 křepelek, 30 sluk a 40 divokých kachen. Ze škodné to bylo 92 lišek, 42 kun, 6 vyder, 118 tchořů, 3 divoké kočky, 458 jestřábů, sokolů a krahujců, 10 výrů a 206 sov.

Foto - Rostislav Stach

VLADIMÍR VÍTEK

[V L T A V A+P N P R E S S+L A B E]