Kde lišky nedávají dobrou noc (Právo)

V centru Prahy, v galerii Nová síň je do 31. prosince otevřena výstava mnohostranného umělce Václava Stratila. Na každém z dvanácti velkých obrazů je vyobrazena liška, pokaždé jinak. Jednou jako krotké stvoření, jindy jako krvelačná šelma. Charakter lišek Stratil vykreslil na mnoho způsobů a autorova obraznost je skutečně velká: k vidění je tu Levitující liška, nacistická Liška hákáč či liška jako ztělesnění některého z výtvarných směrů, kubismu, realismu či expresionismu.
 Radan Wagner z Woxartu, který výstavu uspořádal, k ní říká: "Na obrazech poznávám své blízké i sebe sama." Stratil zvolil lišky jako prostředek ke zpodobnění lidských charakterů. Učinil tak proto, že toto zvíře je značně nevyzpytatelné. Není pro nás lehké rozhodnout, zdali se jedná o přítulné, hebké zvířátko nebo o nebezpečného dravce. Zvířata, ať už se s nimi setkáme na plátně či v lese, vnímáme mimo jiné na základě zkušeností, které máme s lidmi.
 Soudíme zejména podle očí, které na nás všechny lišky na výstavě bedlivě upírají. Jejich osobnost se nám přímo nabízí k psychologickému rozboru. Stratil ukazuje, že oči jsou nejspolehlivějším zdrojem informací o povaze toho druhého. Zdrojem, který nemůže dost dobře klamat, pokud jej umíme číst. Dnes máme jedinečnou možnost osvěžit si toto vnímání a něco pochytit také od lišek. A nemusíme mít strach, vzteklina z toho nebude.