Přikrmování zvěře je v prosinci nutností (Sokolovský deník)

Hlavní starostí myslivců v prosinci je péče o zvěř. V průměru na každé myslivecké sdružení připadá 12 krmelců pro spárkatou zvěř a několik zásypů pro zvěř pernatou. Přikrmovací zařízení myslivci v průběhu zimy pravidelně navštěvují alespoň jedenkrát týdně, přičemž dbají, aby v krmelcích byl vždy dostatek kvalitního sena, v zásypech dostatek jadrných krmiv.
Postupně omezují přikrmování zejména jelení zvěře jadrnými krmivy. V honitbách, kde je jen srnčí zvěř, je naopak jadrné krmivo předkládáno, ale pouze v malých dávkách. Mezi další povinnosti patří doplňování slanisek.
Tak se říká na metr zkrácené soušce, vydlabané a zbavené kůry, do které se ukládá hrouda kamenné soli, kterou zvěř olizuje.
Myslivci přilepšují zvěři v zimním období letninou, což jsou sušené kopřivy, maliní a ostružiní. Ty jsou pro zvěř významným zdrojem vitaminů. Jinde při přikrmování přecházejí na kukuřičnou siláž, kterou je možno zakoupit v zemědělských družstvech s živočišnou výrobou (takových však díky likvidaci českého zemědělství není mnoho).
Na mysliveckých políčkách či biopásech je pro zvěř připravená kapusta, která je postupně spásaná. Zajíci vyžadují zvláštní péči a ihned po napadnutí sněhu je pro ně nutné instalovat malé krmelečky, naplněné senem, nebo otýpky sena přivázané ke keřům.
Bažanty je nutno přikrmovat již od podzimu, aby se naučili stahovat do jednoho místa. Za vyšší sněhové pokrývky je vhodné, po dohodě s majitelem pozemku, odhrnout sníh z ozimů tak, aby se koroptve a bažanti mohli dostat k zelené potravě.
Lidé nemusejí být ke strádající zvěři lhostejní a jejich pomoc bude vítána. Kdo má doma nasbírané kaštany nebo žaludy, může z nich zvěři připravit nadílku na přilepšenou. Kaštany zabraňují průjmům a střevním potížím zvěře.
Suché plody předkládáme do krytých krmítek u krmelců.
Dobročinnosti se meze nekladou a každá pomocná ruka bude vítaná. Při současném zatížení kulturní krajiny si zvěř naši pomoc zaslouží. Přikrmování zvěře může pomoci dětem nalézt zájem o přírodu, který se z dnešní společnosti postupně vytrácí.
Při pastvě na polích se zvěř stává více viditelnou. Spárkatá zvěř se shlukuje do zimních tlup, které mohou sdružovat až několik desítek kusů.
To však není projevem přemnožení zvěře, jak se naivně domnívají ekologičtí aktivisté. Jedná se o přirozené chování, které má za cíl zvýšit pravděpodobnost přežití zimního období a funguje jako obrana před predátory.

Jiří Šilha