Čtenář: Mám sen (Sokolovský deník)

Od té doby, co jsem se začal aktivně věnovat myslivosti, jsem se rozhodl, že chci mít v budoucnu svůj vlastní revír. Sen nemalý, ale ne neuskutečnitelný! Podal jsem si přihlášku na lesnickou školu, udělal přijímací zkoušky, čtyři roky pilně studoval a předpokládal, že to je ta nejlepší cesta, jak dojít ke svému cíli.
Marně jsem hledal práci ve svém oboru. Byl jsem nucen přihlásit se na úřad práce. Poté, co se naskytla nabídka alespoň nějaké práce, jsem ji musel přijmout.
Pracoval jsem u pekařů, hlídal obchodní středisko a jako skladník jsem skončil svoji éru zaměstnance. Sen se mi stále jistěji vzdaloval a nevěřil jsem už, že bude šance někdy na něj dosáhnout.
Výsledky mého zaměstnání? Dřina a dřina, dlouhé šichty, žádné příplatky, problémy se šéfem a výplaty? Okolo 7500 korun. Co víc si přát?
Zjistil jsem, že to určitě není ten správný způsob života, který by mi vyhovoval. Chtěl jsem změnu. Ale jak začít? Měl jsem štěstí! Potkal mě kamarád ze školy a nabídl mi podnikání.
Já a podnikatel? Ha, ha. Zvědavost mě však dostala do míst, kde jsem si poslechl, o co jde. Měl jsem obavy. Jenže řídit se jimi, asi bych nikdy nezačal s něčím jiným.
A dnes, po roce a půl? Podnikám jako nezávislý finanční poradce a do práce se těším. Mám kolem sebe bezvadnou partu lidí, která si ve všem pomáhá. Práce o dost zajímavější, ale hlavně - jdu za svým cílem.
Taky to znáte? Zkoušeli jste to někdy změnit? A chcete vůbec? Nebo to už nějak doklepete do toho důchodu? Možná jsem vám taky telefonoval. "Dobrý den, pracuji jako nezávislý finanční poradce. Můžeme se sejít?" Věřte mi, že jsem to myslel dobře a upřímně. Alespoň se o tom mohli přesvědčit ti, se kterými jsem se osobně setkal.
Znám spoustu lidí, kteří si na něco neustále stěžují. Na práci, peníze, politiky, zdravotnictví. Co takhle si vyhrnout rukávy a začít s tím něco dělat?

Zdeněk Laube ml.

Vyšlo také v: Plzeňský deník