Říjen, čas podzimu a lovu (Tachovský deník)

V přeprškách a plískanicích odvíjí se druhá část měsíce října, která je jinak v povětrnostních pranostikách vnímána poměrně poeticky. Většinou však lidová rčení počítají ani ne s příchodem astronomické zimy, ale pouze s výrazným poklesem venkovních teplot. Zkrátka počasí už bude vyžadovat trvalé vytápění. Snad nejstarší rčení ke dni svatého Šimoniše a Judy (28.10.) zachytil v polovině 19. století F. L. Čelakovský - na svatého Šimoniše přikluše k nám zima tiše. Šimona a Judy - zima je všudy; také leze z půdy. Na jejich den tuhnou na poli hrudy, proto se doporučuje snést kožich s půdy. Platit také má, že svatý Šimon a Juda počasí o vánocích ovládá.

Příroda oděná do zlata a šarlatu

Ovšem i zbývající říjnové dny bývají někdy krásné. To proto, že podzim odívá přírodu do zlata a šarlatu, je vlídný a zamlklý. Jak píše v Myslivcově roku spisovatel Jan Vrba, krása podzimu je mistrovským dílem, zeleň je v něm přidušena šedí, ale o to více září barvy podzimku. To platí jak o zlatavých bukových partiích Českého lesa třeba na Havranu, u Ostrůvku či za Žďárem, tak o stráních hořících červení svíd podél Mže u Svojšína a Stříbra; také o našich početných javorových i jiných alejích podél cest.
Ano, závěr října je v přírodě dobou sice pestrou, avšak přinášející do našich duší smířený postoj k životu. Pro početné příslušníky cechu Hubertova je to navíc čas loveckého vzrušení a zadostiučinění za celoroční péči o zvěř; také příprav na dobu tvrdších zimních měsíců, které už přicházejí v náznacích do lesa v podobě prvních sněhových vloček.

Stopy zvěře v lesních koutech

Jako dříve i nyní, rodí se říjnové dny v končinách Českého lesa z teskného šera; když se vynoří z mlhy, která spadla k zemi, bývají smutně krásné a při svém zrození jaksi uplakané. Tráva je osivělá, listí je mokré a pavučiny křižáků jakoby vytesány z ryzího stříbra. Tu a tam krčí se ještě v mechu a jehličí pár havelek a možná i zelánky, hlavičky modráků jsou už namrzlé, že by o sebe mohly zvonit. Nikde však není odkrojků, které prozrazují houbaře - les je kupodivu tichý, a jeho klid nebude porušen do večera, takže si lze jeho krásy užít do přesycení. Proto v něm našlapujme jen pomalu a tak opatrně, abychom nezpůsobili nejmenšího rušivého zvuku. A když si prohlédneme pozorněji půdu, můžeme nad každým vlhčím místem sledovat nezvyklé větší stopy, které prozrazují, že tudy chodí vysoká.

O povaze lovu a myslivosti

Jak samo jméno měsíce října napovídá, je obdobím řuje čili říje jelenů, i když tato říje započala již před několika týdny, v době kdy se začaly vybarvovat jeřabiny. Pro primitivního člověka, který si kdysi dávno navykl na živočišnou potravu, byl lov nezbytný. Později, když přestal být lov existenční záležitostí, vznikly snahy ochránit zvěř před nemírným lovem. A tak již starořecký dějepisec Xenofón žádá, aby lovec dodržoval střídmost při lovu. Kniha o praktikách lovu z r. 1746 požaduje, aby řádný lovec byl znalý správného lovení jelenů. Časopis Česká myslivost z r. 1899 zase uvádí dle starých pramenů, že kdo chce být myslivcem a tudíž lovcem pravého řádu, musí být mj. poctivý, moudrý a bystrý, má milovat své psy a libovat si v čisté, dobré zbrani. Inu, naši myslivci musí nejen dobře znát zvěř a přírodu vůbec, ale dodržovat patřičná zákonná ustanovení a zachovat etiku i tam, kde končí zákon a rozhoduje cit.

Klobouk dolů a dobrou ránu

Myslivost má přebohatou historii, zvyklosti i pověry, a svéráznou mluvu. Zvěř se loví osaměle při šoulání, nebo na čekané, také vábením. Při společných lovech pak naháňkami, ploužením, kruhovými hony apod. Ulovené zvěři dává lovec do svíráku úlomek větévky jako poslední hryz, u pernaté zvěře jako poslední zob. Samotný lov umožňuje výběr a tím zdárné rozmnožování lovné zvěře v budoucnosti. K odstřelu jsou vybírány především kusy škůdné, nebo se špatným parožím, také za životním zenitem.
Proto nezbývá, než uzavřít naše malé nahlédnutí do světa Hubertových následovníků poděkováním za jejich celoroční péči o zvěř a popřát všem myslivcům dobrou ránu. Při lesních vycházkách do kouzelné říjnové přírody přitom nezapomeňme, že tak či onak nejsme v lese sami

Foto - Myslivecká zařízení v krajině nabývají s postupujícím podzimem na svém významu. Krmelec u Kumpolce.
Foto - Pavel Nový

PAVEL NOVÝ