Velíšek - V Africe jsem skolil sedm antilop a prase (Plzeňský deník)

Vrčeň
Mladík Josef Velíšek z Vrčeně na Nepomucku zatím ve svém životě dokázal hodně. Vystudoval dvě vysoké školy a v současné době pracuje jako vědec. Na přelomu dubna a května se tento člen vrčeňského mysliveckého spolku se svým strýcem Jaroslavem Jandou z Útušic vypravil do Afriky. Jako lovec...

Jak jste se dostal k myslivosti?

Můj otec je myslivec, a tak jsem v tomto duchu vyrůstal od mala. K myslivosti jsem si vybudoval krásný vztah.

Jak dlouho jste již myslivcem? Kolik je vám let?

Je mi 27 let, lovecký lístek vlastním asi 10 let.

Jaké jsou vaše záliby a koníčky? Souvisí nějak s vaším zaměstnáním?

Myslivost, příroda. S mým zaměstnáním to souvisí docela hodně, pracuji v oboru rybářství, takže dost času trávím v přírodě. Jsem rád, že můžu dělat to, co mě baví.

Jak jste se vůbec dostal k Africe a kde přímo jste byl? Proč jste jel právě se svým strýcem?

O Africe jsme něco málo přečetli, viděli několik filmů a měli jsme i nějaké reference od známých. A to, co jsme se dozvěděli, nás velice lákalo a chtěli jsme to prožít. Tak jsme se rozhodli, že to zkusíme, a objednali jsme si lovecký zájezd u jedné kanceláře. Byli jsme v Jihoafrické republice, na farmě Cest La Vie Safaris, která leží 70 kilometrů jižně od Kimberley. Do této oblasti zasahuje výběžek pouště Kalahari. A proč se strýcem? To proto, že je takový blázen jako já. Strávili jsme zde deset dní.

Kde jste byli ubytovaní?

Bydleli jsme tam na dvou loveckých farmách. Jejich majitelé se o nás velice dobře starali.

Co vás v Africe nejvíce zaujalo?

Asi všechno, život lidí, příroda, lov.

Máte nějaký zajímavý či napínavý příběh z vašeho pobytu v zemi, která se našinci jeví jako hodně exotická?

Napínavý příběh nemám, ale mám spoustu vzpomínek na lovy, farmu a personál. Snad jeden zážitek, který nikdy nezapomenu: Poslední odpoledne jsem čekal u napajedla pro zvěř a před setměním mi přišel zhruba na deset patnáct metrů samec kudu (antilopa) a začal pít vodu. Tato antilopa je velice plachá, a setkat se s ní takhle blízko je veliké štěstí, a to se asi jen tak někomu nepovede.

Ocitl jste se na své cestě někdy v ohrožení života?

Ne, o bezpečnost lovců se starají průvodci. I když by si někdo možná mohl myslet, že tomu tak není, myslím si, že tam ani žádné větší nebezpečí nehrozí.

Jaká je vaše nejlepší nebo největší trofej, kterou jste si přivezl?

Na tu životní trofej ještě čekám, asi jako každý. V Africe to byl oryx, tedy přímorožec africký.

Ochutnal jste maso ulovených zvířat, jaké bylo? Máte nějaký speciální recept?

Ano, ochutnal a bylo vynikající. Nejvíce mi chutnalo maso z oryxe se směsí zeleniny připravené na grilu, podávané s rýží. Osobně žádný speciální recept nemám.

Co se děje se zastřelenými zvířaty dál? Někdo je odveze? Kam?

Po gratulacích a focení jsou zvířata převezena na farmu, kde jsou stažena a uložena do chladicích boxů. Část zvěřiny se nechává pro potřebu farmy, pro hosty a personál. Zbytek se prodává. Dále se personál stará o vyvaření a nasolení trofejí, veterinární karanténu a následné balení a transport trofejí do České republiky.

Teď trošku indiskrétní otázka: Jak se řeší WC v buši?

Stejně jako kdekoli jinde v přírodě. Navíc africké farmy jsou opravdu velice dobře vybaveny, takže poskytují dokonalé služby a maximální komfort pro lovce.

Nesetkal jste se vy nebo někdo z vaší skupiny s nějakou exotickou nemocí?

S exotickými nemocemi jsme se vůbec nesetkali. Z naší skupiny nikdo žádné problémy neměl.

Jací jsou obyvatelé Afriky? Jak na vás působily africké ženy?

Obyvatelé Afriky jsou velice přátelští a přívětiví. Starali se o nás opravdu vzorně a snažili se nám splnit všechna naše přání. Africké ženy, které jsem viděl, na mě moc nezapůsobily. Nejsou můj typ, raději zůstanu u českých děvčat.

V kolika lidech se jezdí na takovou loveckou výpravu?

Lovili jsme z auta, a to ve dvou lidech, navíc je s vámi ještě průvodce a stopař. Dále se loví například čekáním u napajedel, a to je většinou člověk sám.

Kolik lidí se může ubytovat na farmě?

Farma má kapacitu pro deset lovců. Majitel nám však vyprávěl, že jednou tam zažil i patnáct lovců najednou.

V kolik hodin se vyráží na výpravu? Je pro lov vhodnější ráno či večer? Jak dlouho trvá jedna taková výprava?

Lov začíná po snídani, tak po osmé hodině, a loví se do oběda, zhruba do dvanácti hodin. Pak se odpočívá na farmě a odpoledne se začíná zase lovit po patnácté hodině a končí se až za tmy, což je v Africe tak kolem šesté večer. Když se loví u napajedel, čeká se na zvěř již od rána a končí se až za tmy.

Jak jste byl při lovu úspěšný? Byl úlovek v poměru k dalším výpravám veliký?

Já jsem skolil sedm kusů antilop a prase bradavičnaté. Můj strýc Jaroslav Janda ulovil devět antilop a jednoho šakala. Náš úlovek byl průměrný, nechá se ulovit i daleko více. Vše záleží na štěstí a na tom, jaké druhy zvěře chcete lovit.

Jaké máte plány do budoucna? Vzhledem k myslivosti, cestování či osobně...

Plány do budoucna mám jasné, chtěl bych ještě podniknout několik loveckých výprav po světě.

Pojedete znovu do Afriky?

Do Afriky se určitě ještě nejméně jednou vrátím.

Foto - ORYX. Neboli přímorožec africký, byl zatím největší Velíškovou trofejí. Sám ochutnal maso tohoto zvířete připravené se směsí zeleniny na grilu. Prý bylo velmi dobré.

Foto - AFRICKÁ FARMA. Zde byl Josef Velíšek ubytován se svým strýcem Jaroslavem Jandou. Farma poskytla lovcům veškerý komfort. Oba byli velice spokojeni s přívětivostí a přátelským přístupem afrického personálu.

Foto - BŮVOLEC BĚLOČELÝ. Josef Velíšek (vpravo) byl v Africe na deset dnů. Za tuto dobu skolil sedm antilop a prase bradavičnaté. Na snímku se členem personálu farmy a úlovkem, bůvolcem běločelým.
Foto 3x: archiv J. Velíška

MIROSLAVA VEJVODOVÁ