Ozdoba zámeckých parků (Květy)

Srnec je příliš malý, jelen zase až moc velký a navíc ničí stromy. Zkrátka když majitelé zámeckých parků a obor kdysi přemýšleli, jaká zvířata by mohla jejich pozemky oživit, většinou se rozhodli pro stádo daňků.

Ti se ovšem velmi podstatně lišili od svého prapředka, statného kopytníka s lopatovitými parohy o rozpětí tří metrů (naštěstí jsme se na našem území s pravěkým veledaňkem minuli o pár desítek tisíc let). Ještě za vlády Karla IV. byl daněk na našem území zcela cizokrajné zvíře. K jeho velkému rozšíření dochází teprve v současnosti; mimo jiné proto, že u nás vznikají daňčí farmy. Navštívili jsme jednu z nich na Domažlicku, kde jsou daňci chováni společně s muflony. Původně pro maso. Majitel ovšem hned přiznal, že ho tito tvorové okouzlili. Malé stádečko si ponechává jen pro potěšení. Ve společnosti muflonů daňci šéfují. Ne že by byli o moc silnější, ale vydobyli si u nich uznání tím, že dříve zpozorují možné nebezpečí. Mají nejlepší zrak ze všech jelenovitých kopytníků a výborný čich, takže v námi navštívené oboře právě oni určují, kdy je třeba dát se na úprk a kdy se naopak celé společenství může nerušeně pást. Jinde ovšem daňci tak plaší nejsou. V oboře Dvojhradí nedaleko Teplic žil před několika lety samec, který se zřejmě mezi svými soukmenovci nudil, a proto přeskakoval vodní příkop, aby se mohl procházet mezi návštěvníky místní výletní restaurace. Chov těchto kopytníků v oborách s sebou přinesl i vznik barevných odchylek. Daněk evropský je obvykle přes léto rezavě hnědý, ozdobený bílými skvrnami. Na zimu pak jeho srst ztmavne a bílé skvrny vymizejí. V mnoha oborách se ale prohánějí stáda černých, bíle skvrnitých či naopak úplně bílých krasavců.

DANĚK EVROPSKÝ

Pochází ze Středomoří. V kohoutku dosahuje výšky kolem 100 cm a nejtěžší samci váží až 100 kg. Typické lopatovité zakončení paroží se u samců objeví až ve 3. roce života. Říje u něj začíná koncem října, samice rodí na přelomu května a června. Stále na návštěvě Odborník dobře pozná, že daňci k nám byli dovezeni teprve ve středověku a nejsou "zdejší". Při péči o srst například na rozdíl od našich kopytníků nevytvářejí kaliště. A neokusují kůru stromů. Pochopitelně, ve své domovině neměli dostatek bahna, ani stromy s poživatelnou kůrou. Proto se daňci k našim lesům chovají šetrně a zdvořile, jak se na návštěvu sluší.

3x O DAŇKU EVROPSKÉM

 1. Je velmi přizpůsobivý, ale i zvědavý. Proto občas jeho stáda zkoumají skládky odpadků. Požírání papírů, igelitu a provázků je ale někdy stojí život.

 2. Do střední Evropy byl dovezen někdy v 15. století. Původně žil pouze v oborách, až celkem nedávno začal být vypouštěn volně do lesů.

 3. O něco větší daněk mezopotamský byl před 50 lety považován za vyhynulého, ale později se našlo několik posledních jedinců a od té doby se chová v zoologických zahradách. U nás pouze v Zooparku Chomutov.

RADKA BOROVIČKOVÁ

Připravila EVA HIRSCHOVÁ

Foto - Skvrny na srsti každého daňka vytvářejí vzor stejně jedinečný, jako jsou otisky prstů u lidí
Matka ukryje mládě v houští a pravidelně je chodí nakrmit
Foto - Snímky PROFIMEDIA.CZ