Ohodnocoval jsem i zbraň z roku 1895 (Kroměřížský deník)

Kroměříž
Téměř patnáct let působí dvaapadesátiletý Jan Buksa z Kroměříže jako soudní znalec. Jeho oborem je oceňování zbraní, které byly například ukradeny, nebo se staly nástrojem smrti. "Dříve fungoval systém, že když myslivec zemřel a měl doma zbraně, rozebrali si je příbuzní a jen se přepsal jejich majitel. Pak ale stát přišel na to, že přichází o peníze za různé odhady, proto se s těmito převody muselo skončit," vzpomínal Buksa. Vyvstala proto nutnost stanovit lidi, kteří se budou odhady zbraní zabývat, aby se z nich pak mohly vybírat poplatky. "Ze začátku tady nikdo takový nebyl, proto jsem si zajel na Krajský soud do Brna zjistit podmínky, jak bych se mohl znalcem stát já," popisoval Buksa, který nakonec úspěšně složil zkoušky a roku 1992 byl jmenován soudním znalcem. "Tehdy se mi dostávaly na stůl velmi zajímavé případy, kdy třeba došlo k poranění střelnou zbraní, k sebevraždě nebo i vraždě. Dnes se spíše jedná o trestnou činnost, kdy byla někomu zbraň ukradena a je třeba určit výši škody," přiznává odborník. Za dobu svého působení v oboru se Janu Buksovi dostalo do rukou také několik zajímavých kousků. "Ohodnocoval jsem například zbraň z roku 1895, které jsou na světě pouze dva kusy, a její cena je kolem šesti tisíc anglických liber," prozradil Buksa. Pro soudní líčení však ohodnocoval také předválečnou zbraň, kterou později používali zejména nacističtí pohlaváři. "Byla to pistole s hákovým křížem, u níž bylo kvůli krádeži třeba stanovit hodnotu. Tak jsem tedy určil její cenu, kterou akceptoval i soudce. Při jednání se však obžalovaný ohradil, že zbraň určitě není tak drahá," vzpomíná znalec. K méně příjemným zážitkům pak patří práce se zbraněmi, které se staly nástrojem sebevraždy a jsou mnohdy ještě potřísněny krví mrtvého. "V těchto případech je třeba ohodnotit ji pro případný komisní prodej nebo pozůstalostní řízení. To je i příklad nedávné sebevraždy v Holešově," uzavřel Buksa.

Foto - ilustrační

Ilustrační Foto - archiv

VERONIKA KLÍMOVÁ