Prosperita, nebo peklo?

Čeká české zemědělce cesta k prosperitě, nebo do pekel? Odpověď na tuto otázku je jednoznačně těžká. Proměnných je mnoho, konstant zoufale málo. Z matematického hlediska téměř neřešitelná rovnice. Přesto události předminulého týdne vedly spíše k velmi mírnému optimismu. Načerpat ho bylo možné na pravidelném podzimním setkání ředitelek a ředitelů okresních agrárních komor v Borovanském mlýně v Jihočeském kraji.

Setkání v Borovanském mlýně bylo nejen velmi příjemné a přátelské, ale taky velmi pracovní.

Setkání představitelů okresních agrárních komor
Z přítomných vyzařovala chuť pracovat pro nevládní zemědělskou organizaci, což je pro mne jako výkonného zemědělce velmi pozitivní informace. Při svých pracovních cestách po zemích Evropské unie se na každém kroku přesvědčuji o tom, že bez silné nevládní zemědělské organizace se nedá vyjednat téměř nic. A v našich ředitelkách a ředitelích spatřuji záruku naší prosperity. Možná že to zní velmi nadneseně, nicméně tak to cítím jako člen představenstva Agrární komory ČR a předseda Sněmovny všeobecné při této agrární organizaci. Pokud bych směl použít vojenskou terminologii, pak to je ta skupina nižších důstojníků, která realizuje "nápady generálního štábu" směrem k vojsku. A naopak. Jako důkaz mohu nabídnout bleskový průzkum zájmu našich členů budovat bioplynové stanice (BPS). To, co nedokázali úředníci dnes již bývalého ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka, zvládli oni s bravurou sobě vlastní ani ne za týden.

Myslivost je ušlechtilou činností
Ve středu v předminulém týdnu jsem předsedal myslivecké komisi při Agrární komoře České republiky. A věřte, že nejen prací je živ člověk. Bezezbytku to platí i pro zemědělce. A pokud se zemědělec věnuje tak ušlechtilé činnosti, kterou myslivost bezesporu je, platí to dvojnásobně.
Diskuse se stočila jako již mnohokrát před tím k problematice škod způsobených černou zvěří na polních kulturách. Za přítomnosti zástupců Ministerstva zemědělství ČR, Státní veterinární správy ČR a Českomoravské myslivecké jednoty jsme navrhli opatření, která určitě alespoň pomohou zlepšit servis při vyšetřování vzorků zvěřiny na svalovce. To bezesporu přispěje ke zvýšení odlovu této zvěře, zejména v letních měsících.
Dále se diskutovalo o tom, co se stane, pokud se vymkne kontrole ochrana některých druhů volně žijících zvířat. Co mám na mysli? Na první pohled sympaticky vyhlížející kormorán se rozmnožil do takových počtů, že bez účinné pomoci myslivců si s kormoránem nebude nikdo vědět rady. Zejména na jižní Moravě a v jižních Čechách tento problém nabyl obludných rozměrů. Škody na rybí obsádce jsou nevyčíslitelné.
Podobná, ne-li horší situace může nastat v případě přemnožení bobra. Na zasedání byla vyřčena, nikoli však zodpovězena otázka, co se stane, až bobr obsadí se stejnou vehemencí rybniční třeboňskou oblast, podobně jako tomu je dnes v okolí Lednice. Povodně roku 2002 by mohly být jen slabým odvarem.

Ze setkání chovatelů hospodářských zvířat
A konečně ve čtvrtek 3. listopadu se konalo v pořadí již 18. setkání zemědělců - chovatelů hospodářských zvířat, které uspořádala krmivářská společnost VVS Verměřovice. Z reakcí přítomných, zejména pak ze zaujetí, s jakým byly přednášky přijímány, lze usuzovat, že přednášející svými tématy určitě zaujali. Zajímavá byla věková skladba posluchačů. Tolik mladých zootechniků pohromadě nebylo dlouho vidět. Poslouchali, dělali si poznámky, ptali se a o přestávce mezi sebou diskutovali.
Co tedy čeká české zemědělce? Odpověď na otázku je taková, jaká je a nemůže být jiná. Český zemědělec není rozhodně tvor na vymření. Má velmi dobré a zdatné spojence. A to je dobré zjištění.
O autorovi: Jindřich Šnejdrla, viceprezdient AK ČR