Příznivci Hubertova cechu z Troubek slaví deset let od založení svého spolku (Nové Přerovsko)

Novodobá éra Mysliveckého sdružení Troubky začala před deseti lety, v roce 1997. Tehdejší členové se rozhodli k rozdělení dlouhotrvajího spojení Troubky - Henčlov na dva samostatné celky. Při rozdělení dostali Henčlovští do věna traktor a zahradní nábytek, na troubecké připadla vybavená místnost v kulturním domě v Troubkách.
První kroky novorozence ztížila červencová povodeň v roce 1997. Hloubka osobních tragédií občanů obce a úsilí naprosté většiny z nich při odstraňování následných škod nejsou srovnatelné se škodami na zvěři a mysliveckých zařízeních, ale rána to byla pro spolek, který byl v plenkách, toho nejhoršího kalibru, který si dovedeme představit. Je však víc než pravdou, že nezbývalo nic jiného, než zatnout pěsti, sklonit hlavu a pustit se do nekonečné práce. Je třeba poděkovat těm, kteří se snažili zmírnit následky povodně a v prvních krocích pomohli finančně, či zazvěřením.
Prvním cílem bylo vybudovat zázemí pro naši činnost. Vybrali jsme objekt bývalé konírny zemědělského družstva, kde byli v dřívější době, jak vyplývá z názvu, ustájeni koně. K tomu však bylo nutno odkoupit přilehlé pozemky. Téměř každou neděli a ve finiši i mimo ni se potili myslivci a jejich přátelé při generální opravě budovy. Od rozbití podlah, nahození zdí, výměny oken, vybudování sociálního zázemí, se prostě mimo pokrývačů, protože střecha zůstala původní, vystřídaly v práci všechny stavební profese. Už v červnu 1999 zapálil starosta Troubek oheň v krbu u příležitosti slavnostního otevření Konírny. Ta od té doby zaznamenala mnohá další vylepšení, a v dnešní podobě pojme kolem šedesáti návštěvníků a je využívána nejen myslivci, ale i širokou veřejností. Postupně jsme dobudovali betonový "parket" s altánkem pro muzikanty a zvelebili jsme další hospodářské budovy v areálu. Celý objekt je osázen zelení a v nejbližší době čeká i Konírnu nový kabát.
Souběžně s budováním Konírny vznikala i střelnice Na Vlažné. První asfaltové terče na oficiálně povolené střelnici vyletěly již v roce 1998. Následovně přibyl americký trap (baterie), na 1. máje v roce 2001 nebyla na střelnici vztyčena "májka", ale vysoká věž, ze které létají asfaltoví holubi ve výšce 22 metrů. Dlouho na sebe nenechala čekat ani disciplína zajíc na průseku, a dokonce i milovníci "kuličky" se mohou trefovat do terčů ze svých malorážek. Mimo dvou hlavních soutěží trojčlenných družstev v červnu a jednotlivců v srpnu jsou pořádány střelecké tréninky i místní závody.
Myslivecká zařízení - zásypy, seníky, krmelce, napajedla, posedy a kazatelny se počítají na desítky. Nezbytná je jejich údržba s případným nahrazením těch zařízení, která již dosloužila, či budování nových v místech, kde se ukáže jeho potřeba. Postupně byly vybudovány tři voliéry pro odchov pernaté i srstnaté zvěře.
V průběhu roku dostávají pevné místo v kalendáři mimo již uváděné střelecké soutěže i další aktivity. Od 50. let minulého století zahajují myslivci v Troubkách plesovou sezonu. Už téměř šedesát let se používají při plese pro slavnostní výzdobu namalované plachty s mysliveckou tematikou z troubeckého okolí. Nechtěnou jedinou pauzou byla výjimka po povodni 1997, kdy nefungoval kulturní dům. Už šestým rokem se v květnu pořádá burza mysliveckých a rybářských potřeb. V doprovodném programu předvádějí své umění sokolníci s patřičným výkladem pro diváky. Na své si přijdou i děti, ty jsou za nastřílené body ze vzduchovky odměněny sladkým pamlskem.
Neporušená je rovněž novodobá tradice k Měsíci myslivosti - červnu. Při živé hudbě mohou troubečtí myslivci alespoň částečně splatit dluh svým přátelům a pomocníkům v podobě opečeného vepře a dobrého pití. Součástí akce je i slavnostní pasování nových lovců srnčí, jelení či černé zvěře. Se začínajícím podzimem je troubecký revír k dispozici sokolníkům. Mezinárodní třídenní setkání ukazují, co se dravci naučili, a co je třeba ještě vypilovat k jejich dokonalosti.
V podstatě žádná myslivecká akce se v Troubkách neobejde bez mysliveckého troubení. Když trubači z vlastních řad, někdy doplněni o jejich hudební přátele, přitlačí k ústům své borlice, je až mrazivě dojemné poslouchat Halali při výřadu, poctě ulovené zvěři, za asistence obce ztichlé podzimním podvečerem. Již vzpomínané troubení u zahájení, průběhu i zakončení honu dává lovu úplně jinou váhu. Rovněž poslední leč na Konírně s humorným mysliveckým soudem patří ke specifickému koloritu hlavních troubeckých honů. Stopadesáti kusové výřady drobné zvěře nejsou výjimkou.
Veškerá činnost a aktivity tohoto sdružení jsou založeny sice na dobrovolné bázi, ale také na jasně stanovených a srozumitelných pravidlech pro všechny členy bez rozdílu. Platí zde dvojnásob okřídlené "bez práce nejsou koláče". Průměrně odpracovaných 120 až 140 "brigádnických" hodin na hlavu za rok musí být někde vidět.
V žádném případě by však nebylo možno naložený náklad trubeckých myslivců táhnout bez pomoci obce a dalších subjektů, rodinných příslušníků - manželek, přítelkyň a mnoha dalších přátel - nemyslivců.
Během posledních deseti let odešlo šest dlouholetých členů za patronem myslivců svatým Hubertem. Pánové Mateřánka, Marek, Mrtvý, Stavinoha, Smolka a Obrtel však určitě spolu s dalšími osobnostmi troubecké myslivecké historie, již dříve zesnulými, a to nejen za posledních deset let, kontrolují každou šlápotu svých následovníků v troubeckém revíru a je jenom dobře, že se za jejich současnost nemusí před Hubertem ani před bohyní lovu Dianou stydět.

(lj)

Foto - Kvalitní lovecky upotřebitelní psi jsou v Troubkách samozřejmostí.
Foto MS Troubky

Foto - Tabule připravená drahými manželkami členů na Silvestrovském honu na Konírně.
Foto MS Troubky

Foto - Při poslední leči po honě soudí i kontrola až z "Olomóca" se slepou bohyní spravedlnosti "Chojanó".
Foto MS Troubky