Agrolesnictví se zvolna v ČR prosazuje jako alternativa zemědělského hospodaření (ČTK)

Agrolesnictví, před několika lety v Česku ještě prakticky zapomenuté a neznámé, se mezi českými zemědělci pozvolna prosazuje jako alternativa k současné podobě hospodaření na zemědělské půdě. Podle Martina Klimánka z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity se to daří díky novým dotačním titulům a relativně nedávné změně legislativy. Řekl to včera na tiskové konferenci, jež byla součástí mezinárodní agrolesnické konference na Mendelově univerzitě.

Především ve Francii, ale také v Británii jsou v agrolesnictví o desetiletí napřed. „Hlavní příčina, proč jsme pozadu, je ve 40 letech jednotného zemědělství před rokem 1989. A v 90. letech nedošlo k myšlenkovému přerodu, do zemědělství se investovalo jen materiálně. Neměli jsme ani legislativní nástroje a až v poslední době začali zemědělci využívat nové masivnější dotační tituly. Zatím se jedná o jednotky až nižší desítky osvícených farmářů, kteří agrolesnické systémy rozvíjejí,“ řekl Klimánek.

Francouzský vědec Christian Dupraz uvedl, že ve Francii existuje řada klimatických oblastí a v některých z nich šlo v minulosti o přirozený typ hospodaření, o který se věda začala zhruba před 40 lety zajímat. Nyní se toto hospodaření přizpůsobuje moderním poznatkům, strojům či technologiím. „Důležitá je také politická podpora, každý rok ministr zemědělství oceňuje farmáře z řad agrolesníků v Paříži,“ řekl Dupraz. Ve Velké Británii paradoxně brexit akceleroval možnosti rozvoje agrolesnictví.

Klimánek zdůraznil, že agrolesnictví, kombinující pěstování dřevin se zemědělskými plodinami na jednom pozemku, je jedno z významných krajinných adaptačních opatření v době klimatické změny. Primárně jde o ochranu půdy, bez které nelze nic vypěstovat. Zvyšuje se také biodiverzita, pozemek je zastíněný, což může vyhovovat plodinám či pasoucím se zvířatům. Stromy také napomáhají ukládání uhlíku do půdy. Odborníci také uvádějí, že krajina je hezčí a lidé do ní rádi chodí.

Zatímco dříve běžně bývalo na jednom hektaru 100 až 200 stromů, nyní už je běžných pouze 50. Hodně se používají topoly a ořešáky, které pěstuje Mendelova univerzita na výzkumném školním pozemku v Žabčicích. „Používají se také ovocné stromy či další dřeviny, jejichž plody slouží jako potrava zvířatům. Koncept jedlého lesa máme na pozemcích Školního lesního podniku Křtiny,“ doplnil Klimánek. Právě univerzita, a Mendelova není v Česku jediná, zahájila změnu v myšlení u budoucích zemědělců, kteří poté přicházejí do praxe a uplatňují v hospodaření metody, s nimiž se seznámili při studiích.

ČTK