Vlci nejsou domácí mazlíčci a nelze je chovat nelegálně (TZ ČIŽP)

Česká inspekce životního prostředí se setkává s případy, kdy soukromé osoby chovají vlky nebo křížence vlků a psů. Vlk obecný se zákonem o ochraně přírody a krajiny řadí v ČR mezi kriticky ohrožené druhy a podléhá úmluvě CITES upravující mezinárodní obchod s ohroženými druhy. Každý chovatel ohroženého druhu musí být schopen prokázat jeho původ, v opačném případě může být zvíře inspekcí zabaveno. Vlci i jejich kříženci se s věkem často stávají nezvladatelnými a soukromý chov tak může představovat hrozbu pro chovatele i jeho okolí.

Inspektoři ČIŽP evidují případy, kdy byl hybrid vlka a psa veřejně nabízen k prodeji, případně inzerován jako československý vlčák. „Nákup československého vlčáka bez průkazu původu je značně rizikový. Zájemce o takové zvíře by si měl prověřit, zda je chovatel dostatečně zodpovědný a neprodává mu křížence psa s vlkem. Při šlechtění československého vlčáka bylo sice  v minulosti využito několik jedinců vlků, již po několik desetiletí se však vlci v chovu používat nesmí,“ upozorňuje Jindřich Novák, vedoucí oddělení mezinárodní biodiverzity a CITES, s tím, že na první pohled se vlčata od štěňat československého vlčáka příliš neliší a laik prakticky nemá šanci zvířata rozeznat. Chovatelské těžkosti začnou zpravidla po třech až pěti letech, kdy se mladí vlci nebo kříženci vlků a psů pokoušejí uplatnit postavení v hierarchii smečky, tedy v rodině chovatele, začnou trpět stresem, jsou agresivní a v běžných podmínkách prakticky nezvladatelní. „Setkali jsme se s případem, kdy byl kříženec vlka a psa přes den uvázaný k lavičce uprostřed sídliště a v noci přespával v autě. Chovatel si mládě pořídil s tím, že se jedná o československého vlčáka. Zvíře však začalo být agresivní vůči svému okolí a zesílilo natolik, že jakákoliv manipulace s ním byla prakticky nemožná,“ popisuje Jindřich Novák případ, kterým se ČIŽP zabývala na jaře tohoto roku. Inspektoři zvíře na místě zabavili a převezli do záchranné stanice. Genetické testy prokázaly, že toto zvíře mělo skutečně za jednoho z rodičů vlka.

Kdy je kříženec vlkem a jaké jsou podmínky jeho chovu?

Vlk, stejně jeho hybridi, je většinou celkově mohutnější než československý vlčák, mívá delší nohy a větší hlavu (více informací ZDE). Dle Nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi se za vlka, coby ohroženého živočicha, považuje jakýkoliv hybrid do čtvrté generace od prvotního křížení. Takový exemplář, stejně tak jako vlk s čistou genetickou linií, podléhá úmluvě CITES, a každý držitel má povinnost prokázat jeho legální původ: zvíře musí pocházet z povoleného chovu, nebo musí být dovezeno s platným dovozním povolením, a prodáno a koupeno pouze s Potvrzením o výjimce z obchodní činnosti. Vědomé nakládání s vlky či kříženci bez těchto dokumentů je nelegální a prodejce, stejně tak jako kupující, se vystavují postihu. Inspekce může takové zvíře zabavit a uložit jeho chovateli pokutu do výše až jednoho a půl milionu korun. 

Mám doma vlka, co s ním?

Pokud máte podezření, že jste zakoupili vlka či křížence vlka a psa, aniž jste o tom byli prodávajícím obeznámeni, obraťte se na ČIŽP. „Nezvladatelná zvířata v žádném případě nevypouštějte do přírody. Nebudou mít strach z lidí a budou nebezpečná. Jejich křížení s divokými vlky navíc může ohrozit genetickou čistotu a chování vlčích populací,“ apeluje Novák. 

Tiskovou zprávu ČIŽP najdete zde