Studie: Ve třech východomaďarských obcích lze najít více sýčků než v celém Česku (ČTK)

Výzkum v Národním parku Hortobágy na východě Maďarska ukázal, že počet sýčků obecných je v této oblasti dvakrát až třikrát vyšší než v jižní Evropě, kde dosud žilo nejvíce těchto ptáků. Ve třech maďarských obcích je možné spatřit více sýčků než v celém Česku, kde je tento druh na pokraji vymření. Tamní tradiční vesnice obklopené loukami a pastvinami jsou pro sýčky obzvlášť dobrým domovem, uvedl dnes v tiskové zprávě Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR.

„Národní park Hortobágy je charakteristický největší rozlohou přirozených travnatých společenstev ve střední Evropě, které jsou extenzivně obhospodařované, zejména se na nich pasou hospodářská zvířata,“ popsal Martin Šálek z ústavu. Dodal, že lidské domovy jsou tvořeny tradičními usedlostmi a nejsou moc moderní. Některé části svou strukturou a zemědělským hospodařením podle něj mohou připomínat české vesnice před stoletím.

„Hustota populace sýčků v Hortobágy je nevídaná. Na ploše 6,58 kilometru čtverečních jsme napočítali 176 reprodukčně aktivních samců, což představuje nejvyšší hustotu tohoto druhu v Evropě,“ řekl Šálek.

Výzkum také ukázal, že kromě sýčka se v těchto oblastech vyskytují i další ohrožené druhy, jako chocholouš, bělořit, čáp, dudek, sova pálená nebo kavka. Všechny tyto druhy patří do zemědělské krajiny, která se v mnoha částech Evropy mění kvůli intenzivnímu hospodaření.

Sýček obecný dokáže žít na nejrůznějších místech, od polopouští přes skály až po lesostepi. V západní a východní Evropě se ale nejčastěji drží v zemědělské krajině, kterou nicméně v posledních desetiletích výrazně ovlivnil člověk.

„I když ještě v polovině minulého století sýček hnízdil zejména v otevřené krajině a přirozených biotopech, jako jsou staré ovocné sady či porosty hlavatých vrb, v posledních dekádách hnízdí výhradně v lidských sídlech a nevyhýbá se ani velkým městům,“ uvedl Šálek.

Sýček obecný mizí z evropské krajiny rychlým tempem a v Česku je už téměř na pokraji vyhynutí. V tuzemsku žije méně než 100 hnízdních párů, a to jen na několika izolovaných místech. Proto byl pro něj zaveden záchranný program, podobně jako v dalších částech Evropy.

Výzkum ukazuje, že sýčci stále nacházejí dobré podmínky k životu v některých tradičních sídlech obklopených přírodou. Poskytují jim kvalitní místa pro hnízdění a potravu. „Sýček obecný je příkladem druhu, který může prosperovat i v některých urbanizovaných prostředích,“ dodal Šálek.

Na studii se podílela Česká společnost ornitologická a Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.

ČTK