Původní divoká kachna mizí. Počet kříženců naopak roste

I když se zdá, že divokých březňaček je ve volné přírodě stále dostatek, počet jedinců, kteří si zachovávají vzhled původního druhu, dlouhodobě klesá. "Hrozí, že vymizí úplně," upozornil chovatel domácí drůbeže a také její posuzovatel při výstavách Alois Sedlák z Budišova.
Myslivci se shodují na tom, že prozatím jde o spíše o ojedinělý jev. Pečlivý pozorovatel ale v hejnu divokých kachen může spatřit drobnější, ale i větší rozdíly mezi jednotlivými březňačkami, a to jak ve velikosti a tvaru těla, tak i ve zbarvení.
Kromě typických kačerů se zeleným opeřením hlavy a bílým, vzadu neuzavřeným obojkem lze najít například zvíře se zcela světlou hrudí. "Často to bývá produkt křížení s bílou kachnou vysokohnízdící létavou, která je postavou velmi podobná divoké kachně a chovatelům může poměrně lehce uniknout a přidat se k hejnu v divoké přírodě," popisoval Alois Sedlák.

Riziko existuje a je vysoké
Setkání březňačky, jak se divokým kachnám lidově říká, s domácími plemeny se podle chovatele drůbeže Bohumila Durdy z Kněžic může přihodit velmi jednoduše. "Já takové podmínky nemám, ale u toho, kdo má možnost pustit své kačeny na rybník nebo na potok, takové riziko existuje a je vysoké," mínil Bohumil Durda.
Ke křížení domestikovaných plemen a březňaček dochází podle něj naprosto přirozenou cestou. "Všechny druhy dnešních domácích kachen kromě pižmovky, což je jiný živočišný druh, byly vyšlechtěny právě z divokých kachen, takže je logické, že se mezi sebou mohou pářit a mít potomky, kteří mohou mít další generace a své geny na ně přenášet," vysvětloval kněžický chovatel Bohumil Durda. Zkušenosti s kříženci na otevřených vodních plochách mají kromě chovatelů drůbeže také myslivci. Jedním z největších míst na Třebíčsku, kde se divoké kachny shlukují, je okolí Pozďatína. Nedaleko od sebe tam totiž leží hned několik rybníků s příhodnými podmínkami pro jejich život.
"Máme tu například kachnu, která je podstatně světlejší než ostatní," líčil předseda pozďatínského mysliveckého sdružení Jaroslav Široký.
Ještě nedávno vysazovali jeho kolegové na zdejší rybníky nakoupené březňačky. Státní orgány životního prostředí však kvůli rozšiřování nežádoucích nemocí na původní kachní populace podobné umělé vysazování omezují.
Jaroslav Široký však má v živé paměti negativní příklad, který sice nesouvisel s chorobami, ale nejspíš právě s necitelným křížením. "Je to asi už deset let, co si myslivci z jiné honitby přivezli divoké kachny, které chtěli vysadit a pozvat na ně lovce. Problém ale nastal hned po vypuštění. Kachny byly totiž podstatně větší a těžší, než by měly být, a to dokonce tak, že nemohly vzlétnout z hladiny. Italští lovcijetakvlistopadulovilina ledu," zavzpomínal předseda myslivců z Pozďatína.
Kvůli úbytku původních březňaček ve volné přírodě už dokonce vznikl standard divoké kachny. Posuzovatelé drůbeže do něj zanesli všechny znaky, které jsou pro ni typické. Jde o soupis, kterýmá,stejně jako nyní březňačka, každé plemeno chované v domácích podmínkách pro užitek.
"Standard by měl pomoct tomu, abychom si zachovali povědomí o správném vzhledu divoké kachny. Postupem času by se na něj totiž mohlo docela lehce zapomenout," řekl Alois Sedlák.

Pro lovce i chovatele
Standard by podle něj měl sloužit chovatelům, kteří březňačku chovají a následně prodávají myslivcům pro umělé vysazování. Podobně z něj mohou čerpat nimrodi, aby se při lovu soustředili na jedince s netypickou kresbou nebo tvarem těla.
Největším nepřítelem pro zachování původního genového fondu březňaček je podle chovatelů už zmíněné domácí plemeno kachny vysokohnízdící létavé. Podle budišovského posuzovatele drůbeže to však nemusí být už brzy pravda. "Řada chovatelů od jejího chovu ustupuje, protože z ní příliš velký užitek není, a navíc je opravdu náchylná k prchání. Boom jejího chovu je pryč. Do popředí zájmu se ale dostává kachna smaragdová, která je celá černá a bohužel taky velice dobře létá. Když se to stane a přistane na rybníku, může být zle," varoval Alois Sedlák.
Na křížence v honitbách se již několik let zaměřují myslivci. Právě jejich počty, i když prozatím nejsou nijak výrazné, se snaží redukovat přednostně. "Pomoct nám ale může i příroda," zamýšlel se Jaroslav Široký.
Vpřírodě totiž podle něj přibývá pernatých dravců - motáků, strak a norků, pro které jsou kachňata součástí jídelníčku. "A pochopitelně přitom loví mláďata, která nejsou příliš plachá, tedy mohou pocházet z křížení s domácími plemeny," podotkl předseda pozďatínských myslivců.
Zdroj: Třebíčský deník, autor: Kamil Černý