Výstava trofejí a shozů z Chráněné poľovné oblasti Poľana

Letošní přehlídka začala o něco slavnostněji než ty předchozí. V jejím úvodu totiž zástupci generálního ředitelství Lesů SR a spolu s nimi několik stovek přítomných lesníků a myslivců blahopřáli významné osobnosti myslivosti na Poľaně Emilu Rakytovi k jeho životnímu výročí. Jubilant patří k symbolům CHPO Poľana, stál u jejího zrodu a začátků činnosti na konci 60. let minulého století a téměř tři dekády působil jako myslivecký referent na Lesním závodě Kriváň, pod který CHPO Poľana spadá.

Změna přístupu k plánování lovu – metoda trofejové kulminace

Vyhodnocení uplynulé lovecké sezóny a komentovaná výstava trofejí a shozů proběhly v režii zástupců generálního ředitelství Lesů SR Ing. Petera Kurice a Ing. Patrika Micháľa a současného mysliveckého referenta LZ Kriváň Ing. Jána Nôžky. Pro zmíněnou výměru 20 659 ha je stanoven cílový početní stav 459 kusů jelení zvěře. V posledních letech byl na území CHPO Poľana zaznamenán určitý nárůst její početnosti, jarní kmenový stav v roce 2017 dosáhl 500 kusů. Z toho vycházel návrh plánu lovu pro myslivecký rok 2017/2018 ve výši 158 kusů, z čehož bylo 43 jelenů, 62 laní a 53 kolouchů. Výsledný odstřel a úhyn činily celkem 162 kusů ve skladbě 47 jelenů, 63 laní a 52 kolouchů.

Chovatelská rada CHPO Poľana přistoupila od roku 2015 při navrhování a schvalování plánů lovu k postupnému zavádění metody trofejové kulminace, což umožňuje současná prováděcí vyhláška k zákonu o myslivosti. V praxi to znamená postupné cílené přesouvání plánovaného lovu jelenů z nižších věkových tříd (I. a II. v. tř. – jeleni ve věku do šesti let) do vyšších věkových tříd (III. a IV. v. tř. – jeleni ve věku od sedmi let).

Prvním krokem bylo v roce 2015 podstatné snížení plánovaného lovu jelenů v I. v. tř. (jedno- až dvouletí) z 31 na 18 kusů a jelenů II. v. tř. (tří- až šestiletí) z 22 na 12 kusů. Plán lovu jelenů III. a IV. v. tř. zůstal zachován na úrovni předchozích dvou let ve výši celkem 15 kusů. I v mnoha dalších jeleních oblastech na Slovensku se v posledních letech chovatelské rady zamýšlejí nad kroky vedoucími ke zlepšení trofejové kvality jelenů a zvýšení jejich zastoupení ve IV. v. tř. Často toho chtějí dosáhnout snižováním lovu („zašetřováním“) sedmi- až devítiletých jelenů (III. v. tř.) a přesunem lovu jelenů do I. a II. v. tř. Tím se však dosáhne opačného efektu – při zvýšení lovu jelenů v I. a II. v. tř. nelze očekávat rychlejší nárůst počtu dospělých jelenů ve III. či IV. v. tř. Právě snížením lovu mladých jelenů se po třech až čtyřech letech v oblasti chovu vytvoří prostor pro zvýšení plánovaného lovu jelenů ve III. a IV. v. tř.

Vlk – faktor, s nímž je nutné počítat

Také v sezóně 2017 splnili v CHPO Poľana téměř třetinu plánu lovu jelenů vlci. Celkem bylo nalezeno a zdokumentováno 11 stržených jelenů, přičemž často jde i o starší jedince (pět stržených jelenů bylo ve věku sedm a více let). Ve srovnání s rokem 2016 jde však o určitý pokles – tehdy byl na území CHPO nalezen „rekordní“ počet 22 stržených jelenů. Nejvíce nálezů pochází z období po shození paroží a v čase růstu nového paroží, kdy se jeleni zřejmě nemají při útoku vlků čím bránit. Menší počet jelenů stržených vlky je evidován též po jelení říji, zřejmě v důsledku vyčerpání v období říje a možná též vlivem zranění v říji. Lesní personál z Poľany se též domnívá, že některé vlčí smečky pohybující se v CHPO Poľana se naučily lovit jeleny a zaměřují se na ně. Jde o situace, kdy hlavně starší jeleni ani po shození paroží nevolí při ataku početnější vlčí smečky taktiku úniku a vědomi si své síly se vlkům postaví, což však často neskončí v jejich prospěch…

Špičková trofej ze sezóny 2017

Trofeje poľanských jelenů se dlouhodobě vyznačují dobrou kvalitou. Celkem 14 trofejí z uplynulé lovecké sezóny (33 %) dosáhlo medailové hodnoty. V sedmi případech šlo o bronzovou medaili, v pěti o stříbrnou a dvě trofeje byly zlaté. Pozornost návštěvníků poutala především impozantní trofej jelena uloveného 18. září 2017 na Lesní správě Kyslinky. Paroží se vyznačuje typickými znaky jelena z Poľany a mimořádnou délkou lodyh přesahující 120 cm. Trofej jelena ve věku 14 let dosáhla hodnoty 236,27 bodu CIC (výsledek hodnocení komisí CIC v Budapešti). Jde o oficiálně druhou nejsilnější trofej jelena uloveného ve volné honitbě v historii CHPO Poľana. Prvenství stále drží legendární jelen ulovený Ing. Jurajem Höherem v roce 1961 s hodnotou trofeje 240,65 bodu CIC. Shozy vloni uloveného jelena byly v posledních letech nacházeny na LS Kyslinky. Tamní personál jelena znal i na základě shozů, podle nichž sledoval vývoj jeho trofejové hodnoty a v letech 2015–2017 usiloval o jeho ulovení.

Rekordní počet shozů

I tento příklad poukazuje na význam přehlídky shozů a důležitost identifikace konkrétních jelenů, stejně jako znalost celé populace jelenů v oblasti na základě shozů. Ve volné honitbě je to výrazně obtížnější než v oboře, ale není to nemožné.

Na letošní přehlídce bylo hodnoceno a vystaveno 391 shozů pocházejících od 266 jelenů, což představuje rekord v historii přehlídek shozů pořádaných na Poľaně (v sezóně 2016/2017 to bylo 304 shozů z 238 jelenů a například v sezóně 2012/2013 259 shozů ze 181 jelenů). To kromě jiného poukazuje i na nárůst početních stavů jelení zvěře a jelenů v oblasti Poľany v posledních letech. Až 285 shozů ze 191 jelenů pocházelo přímo z lesních správ patřících do CHPO Poľana. Dalších 106 shozů ze 75 jelenů bylo z okolních honiteb. S potěšením lze konstatovat, že i na základě společně konané přehlídky a společného hodnocení shozů se rozvinula spolupráce mezi CHPO a uživateli okolních honiteb při obhospodařování populace jelení zvěře v rámci celé oblasti chovu jelení zvěře J-XIV Poľana.

Jeleni, kteří nosili nalezené shozy, byli podle nich odhadem řazeni do věkových tříd. Znatelný je trend nárůstu počtu jelenů ve III. v. tř. (68 jelenů v sezóně 2017/2018; pro porovnání 45 jelenů v sezóně 2014/2015), což je zřejmě první výsledek zmíněného „šetření“ mladých jelenů v plánu lovu. Na základě kritérií průběrného odstřelu byla podle shozů posouzena i chovnost žijících jelenů. Celkem 141 jelenů (53 %) v I. až III. v. tř. bylo označeno za chovné, 100 jelenů (38 %) za průběrné a 25 jelenů ve IV. v. tř. za lovné bez ohledu na parametry paroží. V souvislosti s nárůstem počtu jelenů v populaci, a hlavně se zvýšením podílu jelenů ve III. a IV. v. tř., je patrný i nárůst počtu medailových jelenů odvozený podle nalezených shozů. V sezóně 2016/2017 dosáhly shozy 117 jelenů (44 % z hodnocených shozů) medailové hodnoty, což v porovnání se sezónou 2014/2015 představuje nárůst o 32 medailových jelenů. Zlaté medaile dosáhly shozy sedmi jelenů, stříbrné 32 jelenů a bronzové 78 jelenů.

Nejsilnější shozy na letošní přehlídce měly hodnotu 220,69, 218,58 a 217,48 bodu CIC, což milovníkům a znalcům jelení zvěře dává záruku, že zlaté trofeje poľanských jelenů bude možné obdivovat na již tradičních setkáních jelenářů na Zálomské i v příštích letech.

Autor: Ing. Marcel Lehocký, Ph.D. 

Článek vyšel ve Světě myslivosti č. 6/2018 

Vývoj parametrů paroží nejsilnějšího jelena uloveného v sezóně 2017/2018

KOMENTÁŘE

Několik poznámek k hospodaření s jelení zvěří v CHPO Poľana

Vladimír Bádr

Ve Světě myslivosti č. 6/2018 jsem si se zájmem přečetl příspěvek Ing. Marcela Lehockého, Ph.D., „Výstava trofejí a shozů z CHPO Poľana“. Článek oceňuji jako výborný, oproštěný od tradičního způsobu vychvalování práce mysliveckého personálu, faktografický. Zvláštním podnětem k sepsání této reakce pro mě byly údaje o nejsilnější trofeji uplynulé lovecké sezony, ale především delší pasáž o vyhodnocení shozů 266 jelenů. Shozy totiž nebyly hodnoceny jen z pohledu bodů CIC, ale též s pokusem o rozdělení jelenů do věkových tříd (VT), potažmo nakonec s přiřazením číselné hodnoty vyjadřující věk ještě přesněji. Jen na základě toho mohla vzniknout informace o podílu chovných a průběrných žijících jelenů v I. až III. VT a lovných jelenů ve IV. VT.

Chráněná poľovná oblasť (CHPO) Poľana je pojem dobře známý nejen slovenským poľovníkům, ale též českým myslivcům. Mnohými je vnímána jako území s trofejově kvalitní populací jelení zvěře, ale též jako vzor hospodaření se zvěří vůbec. Snad jen úvodem patří zopakovat, že management musí být kvůli přítomnosti velkých šelem zásadně odlišný od představ hospodaření v oblastech bez vlků, o oborních chovech nemluvě. O přítomnosti i vlivu vlků ve smyslu počtu stržených kusů se Ing. Lehocký ostatně neopomněl zmínit.

Všem jelenářům našich končin jsou jistě povědomé dokonalé katalogy trofejí CHPO Poľana, každoročně vydávané Lesy Slovenské republiky, s. p. Brožurky mají dlouhá léta uniformní skladbu a skutečně v nich nalezneme všechny podstatné informace. V kterémkoliv ročníku se můžeme kromě úvodního představení CHPO Poľana seznámit zvlášť s kritérii chovnosti jelenů pro generační obůrku Trnavy a zvlášť pro volný poľovný revír. K těm pro obůrku není co namítat, uzavřené chovy nechť mají nastavena pravidla selekce, jaká uživatel ke splnění cílů potřebuje. Kritéria chovnosti uplatňovaná ve volnosti však budou komentována a předesílám, že i podrobena věcné kritice. Mělo by však být zřejmé, že za stanovení konkrétní podoby pravidel lovu samozřejmě neodpovídá Ing. Lehocký, jemuž kritéria sloužila pouze k vyhodnocení posuzovaných shozů. Vůči samotné praxi odhadu věku ze shozů ovšem bude vyjádřen odůvodněný zásadní nesouhlas.

Ještě však zpět ke katalogům trofejí: vždy v nich nalezneme ucelenou evidenci obsahující jméno lovce, datum lovu, odhad věku, bodovou hodnotu a rozlišení „chovný, výradový (průběrný – pozn. red.), lovný = Ch, V, L“. K dispozici jsou též fotografie všech trofejí a každá medailová je navíc opatřena velmi srozumitelnou tabulkou dosažených parametrů paroží, což je úžasné. Pouze toto umožní následující stručnou analýzu.

Nejsilnější jelen sezony 2017

Nejsilnější trofej z uplynulé sezony dosáhla 236,27 bodu CIC, věk jelena byl odhadnut na 14 let. Oficiálně má jít o druhou nejsilnější trofej z Poľany za celou historii této oblasti. O jelenovi je uvedeno, že Lesní správa Kyslinky disponuje jeho třemi shozy a personál s hosty usiloval o ulovení jelena již od roku 2015.

Ing. Lehocký připojil ke svému článku přehled parametrů shozů a trofeje (viz tab.). Je zajímavý hned z několika pohledů. Za prvé si všimněme, k jakému posunu v parametrech došlo mezi 11. a 14. parožím. Existuje přece teoretická kulminace v 11 letech, s níž je kalkulováno v kritériích chovnosti i ve slovenské legislativě. Také všichni vědí, že jelen si většinou podrží obdobnou sílu (bodovou hodnotu) paroží po dobu několika sezon po vrcholu. V dobrých životních podmínkách zvěř kulminuje dříve než ve špatných a píše se, jak nadějní jeleni dosahují svého vrcholu dříve než průměrní a podprůměrní. Zde, byť jsou k dispozici jen tři shozy, se zdá být vše naopak. Dodejme, že hmotnost 11,1 kg je již po odpočtu srážky na lebku (11,8 – 0,7 kg). Rozdíl více než 20 bodů CIC mezi 11. a 14. parožím je přinejmenším nečekaný, tím spíše, když trofeje nad 230 bodů jsou ve volných honitbách vzácné. Bodový rozdíl jistě nelze odůvodnit pouhým znevýhodněním shozů oproti trofeji, když odečet na lebku bývá sice standardně 0,7 kg, ale fakticky jsou lebky karpatských jelenů těžší. Ale i kdyby to bylo o celý kilogram, stále to představuje jen dva body CIC, a ne 20. Jako zajímavé se jeví též údaje o počtu výsad, a to nejen ve smyslu jejich přibývání (6›7/7›8/8), ale též díky skutečnosti, že podle jejich počtu v 11 letech byl jelen „výradovým“ již v sedmi letech (myšleno tak, jako by uváděný konkrétně dosažený stav právě v 11 letech /dvanácterák/ byl konfrontován s kritérii chovnosti /viz dále/, kde se můžeme dočíst o požadavcích na rovného čtrnácteráka – pozn. aut.). Při obecném pravidle nárůstu bodové hodnoty paroží do věku kulminace si lze potom snadno představit faktickou průběrnost jelena v ještě mladším věku – pokud by zrovna ono 11. paroží nebylo v jeho životě zcela výjimečně slabým.

Jisté je tak jen jedno: trofej lze nyní obdivovat pouze díky tomu, že se personálu, resp. doprovázeným poplatkovým lovcům nepodařilo několik let realizovat „chovatelské cíle“. Myslíte však, že je to výjimka? Snad ani ne. Paroží stojící v čele poľanského žebříčku jeleních trofejí (240,65 bodu CIC) nosil jelen, který byl uloven již v roce 1961, tedy před založením CHPO Poľana (13. 11. 1964). Ani o něm tedy asi nemůžeme hovořit jako o cíleném chovatelském úspěchu. A kdybychom do třetice vzali neoficiální a vůbec nejsilnější trofej připisovanou místní oblasti, takzvaného partyzánského jelena z roku 1944 (241,75 bodu CIC), dojdeme k témuž závěru. Až se nabízí uštěpačná poznámka, že pro dosažení těch vůbec nejsilnějších trofejí na Poľaně je hlavním požadavkem nulové chovatelské přičinění poľovníků. Samozřejmě, předchozí věta slouží pouze k obveselení čtenářů z obou našich států před trudnými odstavci následujícími.

Ve zcela vážném tónu ujišťuji každého, že si práce myslivců/poľovníků vážím, pouze neshledávám důvody přičítat jejich zásluhy tam, kde prostě nejsou. Smysl hospodaření v CHPO Poľana vidím především jako praktickou ukázku překryvu loveckých aktivit člověka a vlka. Pro mě osobně je to dostatečný důvod k existenci CHPO i k velkému zájmu o místní dění. Nemusí existovat doplnění rekordními trofejemi jelenů ani čímkoliv dalším.

Z výše uvedených řádků vztahujících se k nejsilnější trofeji roku 2017 by pozorný čtenář mohl nabýt dojmu, že s kritérii chovnosti jelenů v CHPO Poľana možná není něco v pořádku. Ano, to by byl správný postřeh. Než však předložím faktické poznámky, tak co nejdůrazněji upozorňuji na teoreticky snad bezvadný následující rozbor, který má ale pro samotnou praxi na Poľaně omezenější dopad. Uvědomuji si totiž, že za situace, kdy má vlk stejný nebo podobný podíl na lovu trofejové zvěře jako člověk a nikdo z odštěpných závodů Kriváň, Čierny Balog či z chovatelské rady této šelmě nevysvětlil místně smyšlená kritéria chovnosti, jsou chovatelské zásady téměř nerealizovatelné. Přesto – z vyššího principu mravního – mají být kritéria chovnosti stanovena buď smysluplně, nebo neexistovat vůbec.

Kritéria chovnosti

Není nic snazšího než převzít originální přehled kritérií (v připojeném rámečku). Ze čtyř katalogů trofejí z let 2014/2015 až 2017/2018 můžeme snadno zjistit počty realizovaných úspěšných lovů ve volném revíru CHPO Poľana. Bylo jich celkem 128 (47 + 32 + 19 + 30). Za chovného z celého souboru 128 ulovených jelenů byl uznán jediný – čtyřletý jelen z roku 2015. Jeden chovný jelen na 127 průběrných a lovných, to je samozřejmě velmi nezvyklé číslo. Jinde jsou při stejně velkém úlovku „červené“ standardně dvě až tři desítky trofejí (u kusů stržených vlky je to na Poľaně jinak – chovní mezi nimi figurují). Kde je však rozdíl ve výkonu práva myslivosti, že poľanští dosahují úžasně nízkého počtu nesprávných, „červených“ odstřelů? Dokážou snad extrémně dobře odhadovat věk živých jelenů a k tomu mají zvlášť vytříbenou morálku v respektování nastavených pravidel? Nebo je příčina v samotných kritériích, která jsou stanovena nereálně a platí „ať střelíš, co střelíš, stejně to bude s největší pravděpodobností zelené“? Jaká vlastně je trofejová kvalita jelenů na Poľaně v různých letech jejich života?

Na poslední položenou otázku se odpověď hledá těžko. Každý si patrně představí, že bychom museli pokusně odstřílet všechny jedince bez rozdílu, věk přesně laboratorně určit, následně jednotlivé parametry vyhodnotit, a tím bychom mohli poznat průměrnou či střední hodnotu (medián) každého parametru v příslušných letech věku. Dokonce by se dalo udělat i vyhodnocení, jak spolu parametry korelují, neboť velmi často není dosaženo limitní hodnoty jednoho parametru kvůli výrazně nadlimitnímu jinému znaku. Stejně tak dobře každý ví, že vyhodnocovat jen jedince například devítileté, jejichž paroží se objeví na přehlídce trofejí, neobstojí. Oprávněnou námitkou by byl negativní výběr ze všech stejně starých jedinců, když ti lepší byli jistě ponecháni v populaci.

Jako dobrá varianta se jeví přesně určit věk všech jedinců stržených vlky a na nich sledovat příslušné parametry paroží. Takový postup by byl dokonce nejlepší, neboť by v sobě zahrnoval přímo přirozený výběr vlků. To by se při zájmu CHPO Poľana dalo realizovat – přirozeně přímo ze zubů horní čelisti, aby nehrozila záměna čelistí spodních. Výsledky by alespoň nezpochybnitelně doložily, jak je odhad věku přímo z trofejí přesný. Ovšem pro utvoření obrazu o celkové trofejové kvalitě zvěře a adekvátnosti kritérií chovnosti lze nastíněný problém vcelku jednoduše obejít a není kvůli tomu nutné ani něco experimentálně střílet či řezat zuby. Existuje přece jeden ročník jelenů, resp. celá věková třída, kdy už se na dosahované parametry paroží nehledí a může se lovit vše. Stačí, abychom jelena vyhodnotili jako jedenáctiletého nebo 11+, a je to. Každý takový kus je lovný bez ohledu na to, co nasadil. Jedenáctiletých a starších jelenů bylo podle katalogů čtyř posledních sezon v CHPO Poľana lovci uloveno a vlky strženo celkem 33 (7 + 6 + 8 + 12). Z tohoto souboru byl ale pouze u osmi jelenů jediným ospravedlnitelným důvodem vyřazení z populace právě věk tzv. kulminace trofeje, tedy alespoň oněch 11 let. Pokud by těmto osmi jelenům bylo o rok méně, byli by chovní.

Při poplatné teorii, že jelen si podrží přibližně stejnou trofejovou hodnotu na vrcholu několik let, není chybné uvažovat o dvanácti- a třináctiletých jelenech jako o jedincích v kulminaci. Naopak, spíše ten rok či dva navíc mohly výrazně pomoci ke splnění kritérií pro devíti- až desetileté. Jinými slovy: tito v paroží oproti jedenáctiletým zásadně neklesají a při odpovědném nastavení kritérií s rezervou (tj. v parametrech nepřemrštěně!) lze usuzovat, že by se jistě měli vejít do kritérií pro devíti- a desetileté. Čtrnáctiletí byli z uvedených 33 kusů pouze tři a hned dva z nich lze označit za top trofeje, nikoliv za zpátečníky. Paroží jednoho mělo hodnotu 236,27 bodu, druhého 216,13 bodu. Ale přesto, pro pochybovače: i pokud bychom chtěli hodnotit pouze jeleny odhadem přesně jedenáctileté, a těch bylo 14, potom jen čtyři z nich byli v parametrech paroží tak dobří, že plnili všechna kritéria. Zbylých deset mohlo být podle paroží dosaženého v době lovu (!) vyřazeno jako nesplňující kritéria stanovená již pro tříleté (2x), pětileté (3x), sedmileté (2x) a devítileté (3x). Opakuji, že bráno podle paroží nyní v kulminaci, takže fakticky se opět mohli stát průběrnými mnohem dříve – v trofeji měli být před několika lety logicky slabšími.

Uvedený stav vypovídá o jediném: byť kritéria selekce jsou při významném vlivu vlka na populaci jelení zvěře zčásti pouze hypotetická, přesto jsou výrazně přemrštěná a neodpovídají možnostem populace pro stabilní dosažení předepsaného 20% zastoupení jelenů IV. VT. V Česku a na Slovensku jsou však velmi často kritéria chovnosti právě takto konstruována! Univerzálně vypadá schéma této nejapnosti takto: čtyři sledované parametry paroží, každý hodnotově vyšponovaný blízko maxima, se současným požadavkem souběžného splnění všech čtyř, aby se jelen stal chovným. Jen několik uvědomělých orgánů státní správy myslivosti nastavilo kritéria s menším počtem parametrů, případně tak, že stačí naplnění minimálních hodnot tří ze čtyř parametrů, a už to má dotyčnému jelenovi zachránit život.

V místech souběhu čtyř tvrdě nastavených parametrů je chybou míra popírání přirozené individuální variability, když právě výrazné zlepšení určitého ukazatele bývá vesměs na úkor dalšího. Ani nejkvalitnější jedinec, jako byl zmíněný jelen s hodnotou trofeje 236,27 bodu CIC, neplnil v 11 letech (tehdy přibližně 215bodový) kritérium počtu výsad, a měl být z chovu i proto vyřazen. Jindy jeleni s členitým parožím (8 a 9 výsad) pro změnu neplní délku lodyh 100 cm nebo minimum 200 bodů atd.

Hned z první námi vyhodnocované sezony 2014/2015 můžeme namátkou předložit několik ukázek. Podle platných kritérií by všichni tito jedenácti- a dvanáctiletí jeleni (obr.) byli průběrnými už jako devítiletí. Tři ze čtyř kvůli nedosažení délky lodyh a jeden pro bodovou nedostatečnost. Naštěstí unikli jak vlkům, tak cílené selekci podle kritérií, takže naplňují – čirou náhodou – IV. VT a CHPO Poľana se jimi může chlubit jako stříbrnými (obr. 1 a 2).

Obdobné je to pochopitelně i se zlatými jeleny. V sezonách 2015 a 2016 dosáhly dvě trofeje shodného výsledku 216,13 bodu CIC. Bráno opět podle aktuálně dosaženého „vrcholového“ paroží by tito jeleni, dvanáctiletý stržený vlky a čtrnáctiletý ulovený, byli průběrní v sedmi letech – kvůli nedostatečnému počtu výsad (nebyli rovnými čtrnácteráky). Jak by dopadl nejsilnější jelen roku 2016 z volného revíru Poľana, odhadem dvanáctiletý s parožím hodnoty 223,15 bodu CIC, s počtem výsad 6/8, si odpovězte sami.

Všechna použitá data jsou v předmětných katalozích. Cílem této reakce není nic jiného než korigovat představy české a slovenské myslivecké veřejnosti o reálném vlivu člověka, jemuž říkáme cílené trofejové hospodaření (případně ve statutu CHPO Poľana „udržanie a zvýšenie chovnej a trofejovej kvality jelenej zveri“), na volně žijící populace zvěře. To, že v CHPO Poľana je zastoupena IV. VT, lze více přičítat rozmanitým, na lov složitým přírodním podmínkám, ve kterých jsou poľovníci více pozorovateli a dokumentaristy působení vlků než chovateli. Význam provozování práva myslivosti v této oblasti tím ovšem není nijak zmenšen.

Reálnost hodnocení shozů pro management zvěře v CHPO Poľana

Na začátku této odezvy na článek Ing. Lehockého je citována zmínka o každoročním hodnocení shozů jak ve smyslu jejich bodování, tak po přiřazení věku i rozdělení žijících jelenů na chovné, průběrné a lovné. Obecně lze konstatovat, že představy o takovém vyhodnocení, neřkuli o cíleném chovu konkrétních kusů, by byly krásné, ale v terénních podmínkách Poľany jsou jen utopií. Hlavní překážkou je nemožnost poskládat delší individuální vývojovou řadu shozů a bez toho se neobejdeme. Též myšlenky přesnějšího odhadu věku z pouhých shozů berou za své. Nepomůže ani skutečnost, že od věku pěti let by postačoval odhad vždy na dva roky společně, když kritéria jsou shodná pro dvojice věkových ročníků 5–6, 7–8 a 9–10 let. Nemožnost odhadu dokumentují nejen četné literární prameny upozorňující na neplatnost dřívějších teorií o vydutých a vypouklých pečetích shozů (což samozřejmě bývalo poplatné rozlišení starých kusů), ale doložena je i neustálenost dalších „věkových“ znaků na parohu do přibližně osmi let života jelena. Pro snadnost lze za všechny vzpomenout alespoň jeden velmi dostupný literární zdroj a v něm obsažené citace – knihu Paroží jelenovitých polského autora Z. Jaczewského, která vyšla v češtině v roce 1983.

V praxi se potom velmi často děje, že shozům bývají přiřazovány nižší hodnoty věku, čímž – podle kritérií selekce – vzniká představa o větším zastoupení chovných jelenů v populaci. To je běžný trend uživatelů – rádi sobě i veřejnosti namlouvají, že jelení zvěř v jejich honitbě má vyšší kvalitu, než jaká je ve skutečnosti. Indicie, že se tak může dít i na Poľaně, zde jsou.

Nejprve si připomeňme obecný přístup k selektivnímu lovu: v I. VT je průběrných jelenů nejvíce a je třeba maximum z nich odstranit z populace. Podprůměrní (myšleno nesplňující kritéria), kteří loveckému tlaku uniknou, se dostanou do další věkové třídy, ale i v ní jsou loveni, a tak dále. Pokud jsou kritéria chovnosti nastavena adekvátně, do IV. VT by se měli díky desetiletému loveckému selektivnímu tlaku dostat již jen ti nejkvalitnější jedinci. Řečeno ještě jinak: počáteční vysoký podíl průběrných jelenů v mladých ročnících se stále snižuje a chovných naopak s postupujícími ročníky přibývá.

Realita v CHPO Poľana je ovšem podle dat z katalogů a z příspěvku Ing. Lehockého přesně opačná. Podíl průběrných, chovných a lovných jelenů je podle shozů vyjádřen tak, že v I.–III. VT je souhrnně 53 % chovných (141 kusů) a 38 % průběrných (100 kusů). Zbývajících 9 % (25 kusů) bylo podle shozů vyhodnoceno jako IV. VT, takže ti byli lovní. To je dohromady 266 jedinců, u nichž byl k dispozici alespoň jeden shoz. Jak je ovšem potom možný výsledek, na který jsem již upozornil, a to že jen 24, resp. 29 % (8/33, resp. 4/14 kusů) ve IV. VT je chovných, takže přibližně 75 % průběrných? Podotýkám, že „průběrnost“ nebyla nijak těsná, celá polovina kusů z oněch 33 nesplňovala kritéria chovnosti už do věku sedmi let, tj. byli tam průběrní jeleni i podle kritérií pro tříleté, jakož i pětileté. Žádný vliv na nelogické zjištění nemůže mít ani sloučené vyhodnocení v I. až III. VT. Naopak, ještě více by vynikl nesoulad, pokud by III. VT měla mít vyšší podíl chovných oproti II. a I. VT.

Vysvětlení nastalého jevu můžeme hledat pouze ve třech úrovních:

1. Jeleni nejsou chovnými, či průběrnými celý svůj život, ale konkrétní jedinec je některé roky chovný a jiné průběrný. Při případném velkém zastoupení takového jevu by ovšem nemělo sebemenší smysl provádět odhad věku ze shozů (a to ani kdyby existovala možnost dosažení pravdivých odhadů).

2. Selekce podle nyní platných kritérií vůbec nefunguje. Ano, to je jedna z hlavních příčin. Vypovídalo o tom již zastoupení jediného chovného kusu vůči 127 průběrným uloveným jelenům. Všemi kritérii od jednoho roku věku by mohl sem tam nějaký velmi nadějný kus proplout až do kýžených 11 let, ale kritéria by rozhodně nemohla v současné podobě sama o sobě zajistit procentuální věkové rozvrstvení podle vyhlášky. Nezastupitelnou roli zde naštěstí sehrává náhodné přežívání jelenů způsobené neúčinným selektivním tlakem poľovníků. To je v momentální situaci to nejlepší, co mohlo jelení populaci potkat.

3. Ve větším měřítku se projevuje nesprávnost odhadu věku podle shozů, a také u ulovených jelenů IV. VT. I to se zdá být reálné. Na základě shozů může docházet k podhodnocení věku jejich nositelů a u ulovených naopak k nadhodnocení na 11 a více let. Ulovení jeleni by přitom nemuseli být automaticky „červení“. Záleží přece na kritériích pro sedmi- až osmileté a devíti- až desetileté. Když jsou kritéria nesmyslně přemrštěná, jeleni zůstanou často „zelení“. Pouze lovec by si nevyslechl pochvalu za to, že ulovil jelena v trofejové kulminaci, což mnoho z nich slyšet chce, a o nějaké procento by se zhoršilo podílové zastoupení IV. VT. Nebývá výjimečné, že se skutečný věk jedinců odhadovaných na 11 let pohybuje v rozmezí 8 až 14 let. Ve své příručce o laboratorním stanovení a prostém vizuálním odhadu věku ostatně právě na takové příklady rozptylu opotřebení chrupu poukazuji. Uvědomme si však, že všechny případy skutečného nižšího věku než 11 let snižují podílové zastoupení IV. VT a dost možná bychom se dostali blíže k hodnotě 9 %, kterou fakticky předložil (25/266) Ing. Lehocký hodnocením shozů (případy věku vyššího než 11 let přirozeně nemohou s podílovým zastoupením IV. VT nijak pohnout – pozn. aut.).

Závěrem si dovoluji vyjádřit přesvědčení, že by se ctěná dvacetičlenná chovatelská rada CHPO Poľana patrně měla nynějšími kritérii zabývat. Drobnou útěchou všem osobám dotčeným předloženou kritikou budiž konstatování, že i v České republice existuje plejáda uživatelů honiteb s podobnými úlety. Patří mezi ně mimo jiné i uživatelé největších honiteb v zemi. Při první příležitosti budou výsledky jejich hospodaření podrobeny analogickému komentáři v našich časopisech Svět myslivosti či Myslivost.

Autor: Mgr. Vladimír Bádr, Ph.D.,

Článek vyšel ve Světě myslivosti č. 8/2018.

Kritéria selektivního lovu a hospodaření s jelení zvěří v CHPO Poľana

Marcel Lehocký

Když jsem psal článek „Výstava trofejí a shozů z Chráněné poľovné oblasti Poľana“ (Svět myslivosti č. 6/2018), měl to být víceméně úvod k rozhovoru s Emilem Rakytou, který dlouhé roky působil v této jelení oblasti. O CHPO Poľana se v minulosti na stránkách Světa myslivosti již psalo, oblast je řadě jelenářů na Slovensku i v České republice dobře známá a mnozí z čtenářů se stali součástí jejího života, ať už účastí na každoročních výstavách trofejí a shozů, nebo při lovu jelenů, medvědů a vlků. Ve svém krátkém příspěvku jsem se nechtěl pouštět do hlubších odborných diskusí, záměrem bylo pouze informovat o akci, na níž byla vyhodnocena uplynulá lovecká sezona. Potěšilo mě, jakou odezvu příspěvek vyvolal, a zejména reakce Mgr. Vladimíra Bádra, Ph.D. Tehdy má „myslivecká žurnalistika“ smysl, pokud nastoluje témata a problémy, které přinášejí reakce a diskusi čtenářů, a pokud tato diskuse vede ke zlepšení stavu.

Jsem rád, když se o věcech v myslivosti slušně a věcně diskutuje a když se diskuse opírá o teoretické, ale i praktické argumenty. Když věci a myšlenky nejsou vytrhávány z kontextu a když se o nich uvažuje v širších souvislostech. Proto děkuji redakci Světa myslivosti, že mi poskytla prostor k vysvětlení a prezentaci názoru na témata, kterých se dotkl Mgr. Bádr.

Nejvíce otázek směřovalo ke kritériím selektivního lovu jelenů v CHPO Poľana. Ta jsou vděčným tématem rozhovorů mezi myslivci, předmětem diskuse na přehlídkách trofejí, hlavním důvodem zasedání hodnotitelských komisí a disciplinárních senátů na Slovensku, či naopak příčinou nekonání přehlídek a nepředkládání trofejí. Pokud však chceme hodnotit hospodaření s jelení zvěří a její lov na Poľaně, nemůžeme to provádět jen na základě kritérií selektivního lovu, ale musíme se na věc dívat v širších souvislostech. Kritéria a zásady selektivního lovu jsou pouze jedním z předpokladů (nástrojů) úspěšného mysliveckého hospodaření s jelení zvěří.

V první řadě je třeba uvést, že na Poľaně se setkaly příznivé přírodní podmínky s výborným genetickým základem populace jelení zvěře, což jsou dva velmi důležité předpoklady pro dobrou trofejovou kvalitu jelenů. Poľana je sopečným pohořím a na andezitových horninách se vytvořily úživné a minerálně bohaté půdy, což se projevuje nejen vysokou bonitou lesních porostů, ale i dobrou úživností prostředí pro jelení zvěř. Znalcům historie jelení zvěře se nabízí srovnání s pohořím Caliman v Rumunských Karpatech, které je stejně jako Poľana sopečným pohořím a již od začátku 20. století ho proslavili kapitální jeleni.

Po druhé světové válce se jelení zvěř na Poľaně lovila jen v minimálním množství, honební plocha byla rozdrobená a část honiteb byla pronajata. Významným počinem bylo vyhlášení rezervace na ochranu jelení zvěře v roce 1953 na ploše 12 500 ha a též vymezení ochranného pásma, v němž všechny honitby hraničící s rezervací zůstaly v režii státních lesů. Tím došlo ke scelení honebních pozemků nejprve na výměře 18 816 ha a v současnosti na 20 659 ha. Taková výměra jednoho revíru je při zmíněných přírodních poměrech, vyznačujících se úživností a kvalitním genetickým základem zvěře, další důležitou podmínkou úspěšného chovu jelení zvěře.

Kritéria selektivního lovu

Po vyhlášení rezervace se jelení zvěř téměř vůbec nelovila a její početní stavy rychle narůstaly. Po roce 1959 bylo již potřeba přistoupit k jejímu lovu. Jenže jak? Lesní personál tehdy ještě neměl mnoho zkušeností s lovem a posuzováním jelení zvěře. Jak již vzpomněl Emil Rakyta, v té době vykonal velký kus průkopnické práce dr. Milan Bališ, významný slovenský odborník, ale i praktik, co se jelení zvěře týče. Učil lesní personál na Poľaně rozpoznávat věk živých jelenů, začal spolu s personálem posuzovat chovnou hodnotu jelenů i v souvislosti s jejich shozy, zaváděl kritéria průběrného odstřelu, ale zamýšlel se i nad zlepšováním péče o zvěř. V té době bylo v oblasti vyšší zastoupení nekorunových nebo jednostranně korunových jelenů ve III. a IV. věkové třídě (VT). První kritéria selektivního lovu z roku 1965 byla stanovena tak, aby umožňovala právě lov nekorunových jelenů. V průběhu následujících let byli tito jeleni intenzivně loveni – lze říci, že lesní personál měl možnost lovit je „na potkání“. Po přibližně 20–30 letech takto prováděného selektivního lovu bylo možné konstatovat, že nekorunových jelenů výrazně ubylo. V současnosti dosahuje podíl korunových jelenů ve III. a IV. VT podle nalezených shozů 95 až 98 %.

Od roku 1965 došlo v CHPO Poľana třikrát ke změně kritérií selektivního lovu jelenů. Ani jednou nebyla tato kritéria vymyšlena „jen tak“, vždy se vycházelo z poznání a hodnocení vývoje aktuální trofejové kvality jelenů, z evidence trofejí ulovených a uhynulých jelenů, ale i z hodnocení shozů. Tak jak to lesní personál v prvopočátcích CHPO učil dr. Bališ. Pravda, je možné namítat, že v případě trofejí byl věk určován jen na základě opotřebení chrupu, věk podle shozů byl pouze odhadován a že to není přesné. Jiné možnosti ale v té době neexistovaly a kritéria byla vždy zpracovávána podle nejlepšího vědomí personálu tak, aby byla použitelná v myslivecké praxi. Nakonec při zahrnutí několika stovek trofejí a shozů do souboru pro stanovení kritérií se chyba z nesprávného určení věku do určité míry snižuje. Stanovení absolutní přesnosti na jeden rok v tomto případě není možné a ani potřebné.

To, že za 50 let došlo třikrát k potřebě změnit – uvolnit – kritéria, svědčí i o tom, že se na Poľaně projevil u jeleních trofejí určitý kvalitativní posun. Kritéria selektivního lovu navržená a ověřená v CHPO Poľana postupně převzaly i jiné oblasti chovu a stala se vzorovými kritérii, z nichž se vycházelo při znovuobnovení systému fungování oblastí chovu jelení zvěře na Slovensku po roce 2009. Současná kritéria selektivního lovu platí od roku 2008. Při jejich poslední změně jsme vycházeli z potřeby zjednodušit lov nekorunových jelenů II. VT a umožnit lov jelenů III. VT s jednoduchou korunou. Jak již bylo zmíněno, v oblasti došlo u jelenů ke zvýšení členitosti paroží a úbytku nekorunových jedinců, což je potěšitelné, ale současně to ztěžuje posuzování jelenů a jejich lov. Do roku 2008 mohl být například osmerák s třetím parožím považován za chovného. V současnosti činí podíl korunových jelenů II. VT (tří- až šestiletých) podle nalezených shozů 70–80 % a roční plán lovu představuje 13–15 jelenů. Pokud bychom se měli více zamýšlet i nad chovností nekorunového jelena, uvedených 13–15 plánovaných jelenů bychom patrně nedokázali ulovit, nebo jen s problémy. Podobné to je s jeleny III. VT (sedmi- až desetiletými), v jejichž případě byli do roku 2008 považováni za chovné víceméně všichni korunoví jedinci, a to i ti s jednoduchými korunami. Je pravda, že o jelenech, jimž chybí délka lodyh nebo celková bodová hodnota, by se dalo v souvislosti s chovností diskutovat. Nic to však nemění na skutečnosti, že v současnosti dosahujeme již zmíněného 90–98% podílu korunových jelenů v populaci. Za dřívějších kritérií bychom nyní při lovu hledali ve III. VT průběrné, tedy nekorunové jeleny s obtížemi. Současná kritéria obsahují požadavek, aby chovný jelen měl koruny již členité, s celkovým počtem výsad minimálně osm, čímž se na jedné straně podporuje zastoupení jelenů s členitějším parožím v populaci a na druhé straně to umožňuje lov jelenů s jednoduchými korunami. Neznamená to však automatickou povinnost personálu ulovit na potkání každého jelena, který má jen jednoduché koruny nebo je pouze nerovným čtrnácterákem. To byl i případ jelena uloveného v roce 2017 s hodnotou trofeje 236,27 bodu CIC. Personál Lesní správy Kyslinky znal tohoto jelena nejméně posledních sedm až osm let, byť ne vždy se podařilo najít a zdokumentovat jeho shozy. Jelen během tohoto období několikrát meziročně změnil členitost paroží „směrem nahoru“, ale i „směrem dolů“. Byl i dvanácterákem s jednoduchými korunami. Personál však v jeho případě od začátku kladně hodnotil na podmínky Poľany mimořádnou délku lodyh, která nakonec přispěla k tak výrazné bodové hodnotě trofeje.

Na druhou stranu: pokud se lovecký průvodce rozhodne nechat hosta ulovit průměrného „dvanácteráka“ ve III. VT, neměly by zasedat komise kvůli tomu, že to byl korunový jelen, byť s jednoduchými korunami. Přece víme, že se pohybujeme v živé přírodě a vždy se vyskytnou nějaké výjimky. Jeleni, kteří se v mladším věku jeví jako méně kvalitní, mohou překvapit, a jedince, s nimiž máme spojena velká očekávání, mohou v určitém věku jiní jeleni snadno „přeskočit“. Nutno však upozornit, že pokud bychom za situace, kdy musíme splnit plán lovu několika desítek jelenů v horském revíru, měli brát v úvahu nejrůznější výjimky, nemohli bychom jeleny patrně vůbec lovit.

Kritéria selektivního lovu by měla být nastavena tak, aby s ohledem na aktuální kvalitu populace umožnila bez větších problémů ulovit plánované (potřebné) množství jelenů v příslušných věkových třídách a současně aby nejkvalitnější jedinci zůstali v populaci. Kritéria musejí být formulována tak, aby se podle nich dali jeleni lehce a spolehlivě posoudit nejen při hodnocení trofejí na přehlídce, ale hlavně v přírodě při lovu. V CHPO Poľana jsou v kritériích selektivního lovu zahrnuty parametry jako členitost paroží a s tím spojená korunovost, délka lodyh a bodová hodnota trofeje. Jde o znaky, které se dají posuzovat i při lovu a z dlouhodobého hlediska je potřebujeme v populaci jelenů na Poľaně podporovat s ohledem na zvyšování trofejové hodnoty. Znovu opakuji, že takto stanovená kritéria nezakládají povinnost ulovit jelena „na hraně“ kritérií, pokud je možné setkat se s jelenem stejného věku, který bude slabší. Takto nastavená kritéria vymezují horní, kvalitnější polovinu či nejkvalitnější třetinu jelenů příslušného ročníku, resp. věkové třídy, které bychom neměli předčasně ulovit.

Pokud máme uznat jelena za chovného se všemi důsledky, musí to být jedinec z horní kvalitativní třetiny, tedy jelen na první pohled jednoznačně chovný, který překračuje všechny stanovené parametry, a to i kdyby byl o jeden věkový stupeň starší nebo naopak mladší. Kritéria selektivního lovu totiž vyžadují ještě jednu důležitou věc, a to umět posuzovat věk živých jelenů, což u pěti- až šestiletých a starších jedinců není vůbec jednoduché. Následné akademické debaty členů některých hodnotitelských komisí na přehlídkách trofejí o tom, že pokud má jelen o rok méně, je chovný, a když je mu o rok více, je to již v pořádku, jsou scestné. Pokud se začne o uloveném jelenovi v komisi vůbec takto pochybovat a debatovat, je třeba uznat ho vždy za správný odstřel. Zastávám názor, že chovatelská přehlídka trofejí by měla mít výchovný, nikoliv sankční rozměr. Sankce (opatření), pakliže jsou potřebné, by měl vyvodit uživatel honitby. Jestliže potřebujeme znalecké posudky k tomu, abychom někoho mohli potrestat a pokutovat za to, že při lovu jelena ve volné přírodě přehlédl jednu výsadu v koruně nebo že jelen má o jeden rok méně, než by bylo třeba, jak se to stále ještě někde děje, je to špatné a z této slepé uličky bychom měli co nejdříve vycouvat. Neměli bychom se tak důsledně zabývat jedním stromem – jedním jelenem, ale o to pozorněji se věnovat celému lesu – celé populaci jelení zvěře v oblasti chovu. Co představuje větší škodu pro populaci: ulovení jednoho jelena na hranici chovnosti, nebo přestřílení jelenů II. nebo III. VT?

Jsem přesvědčen o tom, že současná kritéria selektivního lovu jelenů v CHPO Poľana jsou nastavena správně a odpovídají aktuální kvalitě a parametrům tamní populace jelení zvěře.

Škoda, že Mgr. Bádr neměl při hodnocení selektivního lovu jelenů v CHPO Poľana k dispozici i katalogy shozů. Ty jsou připravovány jen ve formě dodatku k tištěným katalogům, a protože se hodnocení shozů koná těsně před výstavou trofejí, mají je k dispozici pouze přímí účastníci výstavy. Na ní lze při prohlídce souboru několika set shozů (ne trofejí) žijících jelenů dobře vidět, jak se podle kritérií vyčleňuje v jednotlivých věkových třídách podíl 30 až 60 % nejkvalitnějších jelenů (i v závislosti na podmínkách v konkrétním roce), kteří by v žádném případě neměli být uloveni, a 40–70 % průměrných a podprůměrných jelenů, které bychom ulovit mohli. Domnívám se, že i uvedený 58% podíl (141 kusů) chovných jelenů na základě shozů z roku 2018 společně v I.–III. VT, respektive 42% podíl (100 kusů) průběrných jelenů svědčí o tom, že kritéria jsou nastavena správně a jsou realizovatelná v praxi. Ale to, že máme například 45 průběrných jelenů posouzených podle shozů ve II. VT, ještě neznamená, že musíme všechny tyto jeleny v průběhu roku 2018 v CHPO Poľana a přilehlých honitbách nekompromisně ulovit. To ani nejde a také plán lovu se nestanovuje v takové výši. V žádném případě není ani možné uvažovat o ideálním modelu selektivního lovu uváděném v německé, ale i naší literatuře, a sice že v I. a II. VT se nám podaří ulovit všechny průběrné jeleny a do III. a IV. VT se nám dostanou již jen ti chovní a nejlepší. Takový model může fungovat možná v nějaké menší oboře, ale ne ve volné horské honitbě s výměrou 20 tis. ha, která je součástí pohoří o rozloze 70 tis. ha, kde žije okolo 20 vlků. Plán lovu v CHPO není a nemůže být postaven až na hraně ročního přírůstku z početních stavů, které beztoho přesně neznáme, neboť něco ze stavu jelenů nám odčerpávají i vlci a migrace. Kritéria selektivního lovu nám sama o sobě ještě nezajistí požadované procento dospělých jelenů IV. VT, neboť k nim přistupuje ještě další, již zmíněná veličina, a to výše plánovaného a realizovaného lovu jelenů podle věkových tříd v celé oblasti chovu.

Přehlídky shozů

Shozy nás upozorňují na znaky a kvalitu jelenů, s nimiž se budeme v revíru setkávat. Co se týče počtu shozů, je třeba si stále uvědomovat, že hovoříme jen o jejich části (o náhodném výběru), nikoliv o absolutních číslech, neboť v praxi samozřejmě není možné najít každý rok shozy všech jelenů z CHPO Poľana a s ní sousedících revírů a soustředit je k ohodnocení. Posuzovat chovnou hodnotu jelenů podle shozů učil lesní personál v prvopočátcích existence CHPO Poľana dr. Bališ. Tato tradice, jak to také můžeme nazvat, se zachovala dodnes a považuji ji za velmi důležitý nástroj k poznání a obhospodařování jelení zvěře na Poľaně. Těší mě, že po vzoru Poľany se obdobné přehlídky shozů v současnosti konají na Slovensku již nejméně v deseti jiných jeleních oblastech či jejich částech. To, že ze shozů nelze přesněji určit věk jelena, ale pouze ho odhadnout, samozřejmě dobře víme. Lze však říci, že za roky, kdy se přehlídky konají, má lesní personál dobré znalosti o kvalitě místních jelenů. Mnohé, zejména ty starší, znají lesníci i více let podle shozů, fotografií a přímých pozorování. Z toho všeho je možné vycházet při odhadu věku. Bereme v úvahu, že u mladších jelenů fungují zákonitosti meziročního přírůstku některých parametrů a také celkové bodové hodnoty paroží. Pokud se potom dají zjišťované hodnoty společně do jedné tabulky podle příslušného odhadovaného věku, je možné „odfiltrovat“ shozy, které vyčnívají z řady, a znovu se zamyslet nad tím, jestli jsme je posoudili správně. Když máme shozy dobrého „velkého jelena“, kterého ale dobře neznáme, nemáme o něm informace a nejsme si jistí jeho věkem, automaticky ho nezařazujeme do IV. VT a do kategorie lovných, ale raději – z opatrnosti – do III. VT a kategorie chovných. Obvykle to vypadá tak, že když se v honitbě objeví „velký jelen“, kterého do té doby nikdo neznal, půjde s vysokou pravděpodobností o mladšího jelena, který v 7.–8. roce výrazně „přidal“. V CHPO Poľana je snahou nelovit neznámé „velké jeleny“ při prvním setkání. Nepopíráme, že v případě některých jelenů, jež personál nezná a nejsou k dispozici jejich shozy, věk jednoduše jen odhadneme, samozřejmě podle nejlepšího vědomí. Že se při takovém odhadu můžeme zmýlit, je vcelku možné a pravděpodobné. A možná, že to je na tom i pěkné a zajímavé. Vždyť stále pracujeme se živou přírodou. Vždy je lepší se při posuzování 391 shozů párkrát zmýlit, než je nehodnotit vůbec a nepřemýšlet o nich. Kdybychom je jen tak, bez jakéhokoliv posouzení rozložili na louce, nemělo by to pro personál a pro revír žádnou chovatelskou hodnotu.

Značný prostor byl věnován rozpravě o kritériích selektivního lovu v CHPO Poľana. Ta považuji pouze za jeden z pilířů úspěšného hospodaření s populací jelení zvěře, a to zdaleka ne ten nejdůležitější. Na Poľaně nemáme přehnaná očekávání, že kritéria selektivního lovu nám sama o sobě zajistí dostatek jelenů IV. věkové třídy či zlatých trofejí. Uvědomujeme si, že se musíme věnovat i jiným, z našeho pohledu mnohem důležitějším činitelům a skutečnostem. Asi není nutné připomínat, že při selektivním lovu se obecně posuzují hlavně jeleni podle paroží, ale do laní, do jejich kvality a do toho, jaké genetické informace přenášejí na potomstvo, vidíme jen velmi málo, pokud vůbec. Přesto mají kritéria selektivního lovu jelenů v obhospodařování populace jelení zvěře své místo, hlavně ve spojitosti s poznáním aktuální trofejové kvality žijících jelenů, abychom při lovu věděli, které jeleny můžeme lovit, a které nikoliv. V podmínkách Slovenska je však selektivní lov mnohými myslivci stále považován za jediný a hlavní nástroj, jak mohou zlepšovat kvalitu jelení zvěře, či spíše kvalitu jelenů. V České republice se zásadami selektivního lovu jako jeden z prvních zabýval Ing. Josef Nečas ve své knize Jelení zvěř (1959). S odstupem času je třeba uznale se vyjádřit o jeho pragmatických a nadčasových názorech: „V praxi považují myslivci mnohdy průběrný odstřel jelenů za jedinou cestu úspěchu v chovu jelení zvěře. Naproti tomu bývá podceňován průběrný odstřel holé a zejména se nedbá na žádoucí skladbu kmenového stavu zvěře…“

Lidský faktor

Vůbec bych se nepouštěl do neuvážené kritiky lesního personálu v CHPO Poľana a do zpochybňování jeho práce. Mnoho poľanských lesníků osobně znám a vysoce si jich vážím. Považuji je za to nejlepší, co státní lesy na Slovensku v myslivosti mají, za další důležitý pilíř fungování CHPO Poľana. Často jde o celé generace lesníků žijící v odlehlých dolinách Poľany, u nichž se lesnické a myslivecké řemeslo dědí. Obdivuji na nich, kolik času věnují pozorování života jelenů, jejich lovu, doprovázení loveckých hostů, vyhledávání shozů. Vykonávají lesnickou praxi, každý den jsou v lese, v revíru CHPO, nejde o „víkendové“ myslivce. Mnozí z nás nebudou mít nikdy šanci prožít tolik času s jeleny a myslivostí jako oni. O tom, že se poľanští lesníci dobře vyznají v jelenech a že mnohé z nich roky dobře znají, netřeba pochybovat. V Čechách na to existuje výstižný výraz – jsou to srdcaři. V CHPO Poľana se jeleni neloví v zimě u hromad krmiva nebo při náhodných setkáních, pakliže by jelen nebyl znám. Od časů dr. Bališe, tedy již 50 let, se v CHPO Poľana každoročně pořádá přehlídka trofejí a shozů hlavně kvůli lesnímu personálu, aby se upevňovala jeho disciplína a odbornost. Jinak řečeno: od lesníků v CHPO Poľana se automaticky očekává, že musejí rozumět jelenům a myslivosti. Podivovat se po půlstoletí fungování CHPO Poľana nad tím, že pod dohledem personálu se loví málo chovných jelenů, když jinde se jich uloví více a rozdá se větší počet červených bodů, mi připadá pomýlené. Všechny trofeje jelenů ulovených v CHPO Poľana jsou již roky vystavovány a zároveň s fotodokumentací prezentovány v katalozích, takže výsledky lovu jsou veřejně dostupné. Domnívám se, že návštěvníci výstav trofejí na Poľaně nebo ti, kteří mají příležitost prohlédnout si katalog, nezískají pocit, že mezi ulovenými jeleny je ve skutečnosti více výrazně chovných nebo že by věk a chovná hodnota byly úmyslně posuzovány nesprávně. Každý rok by se dalo diskutovat o jednom až dvou „hraničních“ jelenech, jestli by mohli mít o jeden až dva roky více nebo o jednu až dvě výsady méně, ale jak již bylo řečeno, při počtu lovených jelenů to není až tak podstatné.

Lidský faktor – myslivci a lesní personál – je vedle přírodních podmínek a genetického základu zvěře důležitým činitelem, který v konečném důsledku rozhoduje o výsledcích hospodaření s populací jelení zvěře v jakékoliv oblasti chovu. Myslivci mohou při své činnosti zhodnotit přírodní podmínky a genofond zvěře. Více jeleních oblastí na Slovensku a zřejmě i v České republice disponuje vzájemně srovnatelnými přírodními podmínkami a kvalitou genetického základu jelení zvěře, ale výsledky jejich hospodaření s jelení zvěří již tak porovnatelné nejsou. V této souvislosti se jeví jako zcela zásadní lidský faktor. Můžeme mít dobré přírodní podmínky a kvalitní zvěř, ale co je to platné, když jsou revíry rozdrobené, když jejich uživatelé nekomunikují a nespolupracují, když plány lovu neodpovídají stavu populace jelení zvěře, když poměr pohlaví je výrazně vychýlen ve prospěch laní, populace je mladá a chybějí staří jeleni atd.

Kromě správného přístupu k lovu se lesní personál v CHPO Poľana v posledních letech věnuje též zlepšování úživnosti prostředí obhospodařováním horských luk, které vždy představovaly důležitý zdroj potravy jelení zvěře. Lesy SR v CHPO Poľana obnovily a v současnosti ve své režii pečují o 80 ha luk. Lesní personál též zajišťuje systém zimního přikrmování zvěře tak, aby se jeleni co nejdéle drželi na krmelištích v centrální části Poľany a neodcházeli do okrajových částí (a pokud ano, tak co nejpozději). Důvodem je zkušenost, že když v zimě odtáhnou příliš daleko z Poľany, mnozí z nich se již nevrátí. Domnívám se, že vztahy mezi personálem a přírodními podmínkami vystihl Emil Rakyta v rozhovoru v červnovém Světě myslivosti: „Jednoznačně je však možné říci, že největší podíl na těchto výsledcích mají generace odborně zdatných lesníků, kteří se vždy snažili a dodnes snaží maximálně využít podmínky dané přírodou.“

Shozy a trofeje

Mgr. Bádr se v závěru své reakce, a poté i v naší související e-mailové komunikaci, vrací k „… hlavní nastolené otázce, tj. jak je možné, že tak hrubě nenavazují výsledky vámi vyhodnocené chovnosti živých jelenů I.–III. VT (tj. ze shozů) oproti IV. VT (podle trofejí)…“ To považuji za unáhlený závěr, vyvozený pouze z údajů o několika trofejích, aniž by měl autor k dispozici byť i jediný katalog shozů z CHPO Poľana. Například na letošní přehlídce shozů bylo do IV. VT zařazeno podle shozů a jiných indicií, kterým již byla věnována pozornost, 25 žijících jelenů, z nichž bylo 24 korunových a pouze jeden nekorunový, dále 24 medailových a jen jeden nemedailový (z medailových 5 zlatých, 13 stříbrných a 6 bronzových; průměrná bodová hodnota ve IV. VT 197 bodů CIC). Celkem 15 jelenů splňovalo i tolik diskutovaný požadavek členitosti 14 a více výsad s členitými korunami. To bychom měli považovat za nedostatečné výsledky ve IV. věkové třídě, které nenavazují na I. až III. VT? Mgr. Bádr vše posuzoval jen z pohledu ulovených jelenů. I tak se v sezoně 2017/2018 podíl trofejí jelenů IV. VT z celkového úlovku a zjištěných úhynů blížil téměř 20 % (19,15 %). Z devíti jelenů IV. VT bylo sedm uloveno a dva byli nalezeni uhynulí. Paroží všech těchto jelenů mělo parametry pro udělení medaile (2x zlatá, 3x stříbrná a 4x bronzová). Průměrná bodová hodnota trofejí jelenů IV. VT byla 197,14 bodu CIC. Toto by měly být výsledky, které „hrubě nenavazují na shozy jelenů I. až III. VT“? Nebo jsme se u všech devíti jelenů zmýlili ve věku, v CHPO Poľana nežijí jeleni IV. VT a ve všech případech jde o sedmi- až osmileté jeleny, u nichž jsme úmyslně nadhodnotili věk?

Otázky byly vzneseny i k nejsilnějším poľanským jelenům. Je pravda, že partyzánský jelen z roku 1944 a Höherův jelen z roku 1961 odstartovali zájem veřejnosti o Poľanu a bez nich by zřejmě příběh CHPO Poľana nezačal. Tvrdit však, že za existence CHPO již „velcí“ jeleni nebyli, resp. až v roce 2017, je povrchní. Otázka „velkých jelenů“ na Poľaně v minulosti vždy rezonovala a je pravda, že každý podobný revír veřejnost logicky vnímá a hodnotí podle nejsilnějších, nejlépe zlatých trofejí. Takže když se během dvou či tří let na Poľaně neulovil zlatý jelen, našli se myslivečtí odborníci, kteří začali bít na poplach, co že se to děje a co dělá tamní personál, že nemá zlaté jeleny. K uklidnění těchto pochybovačů a k ujištění, že zlatí jeleni na Poľaně stále jsou, sloužily a dodnes slouží přehlídky shozů.

Do současné doby pochází z volného revíru CHPO Poľana celkem 56 zlatých trofejí a paroží uhynulých jelenů. Je věcí názoru každého z čtenářů, jestli je to málo, nebo dost. Z pohledu výskytu zlatých trofejí prožívá CHPO Poľana v současnosti nejlepší období v celé své historii. Pokud bychom vztáhli počet zlatých trofejí k pětiletým intervalům, tak v letech 2011–2015 to bylo deset trofejí a po roce 2016 zatím šest; 16 zlatých jeleních trofejí z období posledních osmi let představuje 28% podíl ze všech 56 zlatých trofejí získaných za dobu padesátileté historie CHPO Poľana.

V podmínkách Poľany, ale i mnoha dalších dobrých jeleních oblastí Slovenska mají nejlepší jeleni šanci dosáhnout bez pomoci člověka a dopingu hodnot maximálně 230–240 bodů CIC při hmotnosti trofejí 11–12 kg. Pravda, ani v těch nejkvalitnějších populacích a v nejlepších oblastech není takových jelenů nikdy mnoho. I v CHPO Poľana se během její dosavadní existence takoví jeleni objevili. Některé z nich se podařilo i ulovit: 231,19 bodu CIC (1989), 235,36 bodu CIC (1998), 236,27 bodu CIC (2017). V roce 2016 byl nalezen uhynulý jelen s parožím ohodnoceným na 234,25 bodu CIC. Dále bylo uloveno sedm jelenů s trofejemi v rozpětí 225–230 bodů CIC, což také není špatné. „Velké jeleny“ personál v minulosti znal, ale mnozí nebyli uloveni, často z obavy, že jelen ještě nedosáhl patřičného věku. Některé se podařilo ulovit později nebo byli nalezeni uhynulí ve věku, kdy již bodová hodnota paroží poklesla. Z více takových mimořádných jelenů z Poľany byly nalezeny shozy, z nichž některé dosáhly i hranice 240 bodů. Ulovit se je však v CHPO Poľana nepodařilo. Existují „velcí“ jeleni, kteří jsou v CHPO pozorováni během říje, ale jejich shozy se nenajdou, a naopak jeleni, jejichž shozy se daří nacházet pravidelně, ale pro změnu nikdo neví, kde mají svá říjiště. A tak to zřejmě má být: nejde o oboru, ale o horský revír se značnou výměrou, v němž nikdy nebudeme vědět vše o všech jelenech a „velkého jelena“ neulovíme vždy, když potřebujeme, ale jen tehdy, když nám to Poľana dovolí. Poľana si vždy zachová svoji třináctou komnatu.

Budoucnost

V posledních letech se chovatelská rada CHPO Poľana více než kritérii selektivního lovu zabývá plánováním lovu jelení zvěře metodou trofejové zralosti s cílem postupného zvyšování podílu jelenů III. a IV. VT a také vztahy mezi vlky, jeleny a myslivci. Populaci jelení zvěře v CHPO Poľana a též ve většině jiných jeleních oblastí Slovenska obhospodařujeme společně s vlky, jejichž podíl na ročním úbytku zvěře v podmínkách Poľany odhadujeme na 30–50 %. Protože vlci strhnou mnoho mladé zvěře včetně jelenů a legislativa nás dosud „nutila“ lovit též hodně mladé zvěře a rovněž mladých jelenů, zamýšlíme se nad uvedením plánování lovu jelení zvěře do souladu s jejím přirozeným úbytkem v důsledku predačního tlaku vlků. V posledních letech snižujeme plán lovu jelenů v I. a II. VT s cílem zvýšit zastoupení jelenů ve III. a IV. VT (přitom nevadí, když v I. a II. VT neulovíme všechny průběrné jeleny a že někteří přejdou do vyšší VT).

CHPO Poľana má již roky zavedený a ověřený systém hospodaření s jelení zvěří s ohledem na historické a přírodní podmínky. Nikdo a nic není dokonalé a i zde se mohou objevit menší nedostatky. Výsledky CHPO, a to nejen ty historické, ale též současné, však svědčí o tom, že zřejmě nejdeme tak špatnou cestou. Proto je poněkud obtížné pochopit, proč při současných kupících se problémech s jelení zvěří zpochybňovat a napadat to, co v hospodaření s tímto druhem zvěře funguje a přináší výsledky.

Autor:Ing. Marcel Lehocký, Ph.D.

Článek vyšel ve Světě myslivosti č. 8/2018.