Zoonóza číhá všude! (Instinkt)

V roce 2004 přišla Světová zdravotnická organizace s varováním: šíření zoonóz, tedy nemocí přenosných ze zvířat na lidi, se zrychluje. Zoonózy jsou stále častější i u nás, jen se o nich moc neví. Nakazit se přitom můžete kdykoli a kdekoli.
Varování odborníků nabývá na důležitosti v souvislosti se zvýšeným výskytem ptačí chřipky. Ta patří mezi nejobávanější zoonózy. V jejím stínu - a v ústraní za nemocemi přenášenými klíšťaty - přitom zůstaly jiné, neméně závažné choroby, se kterými se můžete setkat i u nás. Přenášejí je především psi, kočky a hlodavci. "Ohroženy jsou prakticky všechny osoby přicházející do styku buď přímo se zvířaty, nebo s prostředím, kde se zvířata vyskytovala. Náchylnějšími k těmto chorobám bývají děti, staří lidé a osoby s poruchou imunitního systému," vysvětluje doktor Ivo Gréger z Veterinární kliniky Hanychov v Liberci.

Vzteklina a leptospiróza
Nejznámější zvířaty přenosnou chorobou je bezpochyby vzteklina. I když se u nás v posledních letech vyskytuje jen výjimečně, v Americe, v Africe či v jihovýchodní Asii je stále velmi aktuální. Přenáší se slinami nemocného zvířete, nejčastěji pokousáním či poškrábáním. Pravděpodobnost nákazy u nás je minimální, ze zákona je daná povinnost pro majitele psů nechat své zvíře každoročně očkovat. U ostatních domácích zvířat - ať už koček nebo třeba fretek - je očkování proti vzeklině veterináři velmi doporučeno. Při koupání v přírodních nádržích, při pití vody z nezajištěných zdrojů, ale také při spaní na stohu se můžete nakazit nemocí zvanou leptospiróza. Tuto horečnatou bakteriální nemoc přenášejí především hlodavci svými výkaly - vylučují tzv. leptospiry. Při kontaktu s nimi se nemoc lehce přenese na psy či jiná zvířata, stejně jako na člověka. Zákeřný průběh mívá především u psů, kdy je provázena žloutenkou a selháním jater či ledvin. Leptospiróza může být smrtelná, a to i pro člověka. V roce 2002 zveřejnila média případ člověka, který na palubě lodi vypil nápoj přímo z plechovky - a druhý den zemřel. Příčinou smrti byla akutní leptospiróza: plechovka byla totiž kontaminována potkaní močí. "U nás zaznamenáváme celkově se snižující trend výskytu tohoto onemocnění s tím, že dochází k sezonním epidemiím zejména při přemnožení drobných hlodavců," vysvětluje doktor Kamil Zitek, vedoucí Národní referenční laboratoře pro leptospiry. Například po povodních v roce 1997 se normálně hlášený počet nakažených 3-5krát zvýšil. Došlo dokonce ke čtyřem úmrtím u osob pracujících v povodňových situacích. "Většina onemocnění probíhá pod lehčí formou tzv. letních chřipek, těžké klinické formy, tzv. Weilova žloutenka, jsou známy u imunologicky oslabených jedinců, třeba u dětí, starých lidí a alkoholiků," doplňuje Kamil Zitek.

Na písek pro toxokarózu
K nejčastějším parazitům psů a koček patří škrkavka. Zvířata ji mohou "získat" kdekoli - vajíčka škrkavek, kterých samice denně naklade až 200 000, se do prostředí dostávají trusem. Infekční jsou ale až za čtrnáct dní. "Po nakažení dozrávají vajíčka škrkavek v trávicím traktu, kde se z nich líhnou larvy a ty pak putují ze střeva krevním oběhem do jater, kde rostou, a poté do plic. Posléze jsou vykašlávány a polykány. Ve střevech dozrávají do dospělých jedinců. Podobný koloběh probíhá i u člověka," vysvětluje veterinář Jaroslav Švec z Veterinární kliniky Klánovice. Pokud člověk pozře infikovaná vajíčka - což hrozí především u malých dětí na pískovišti či v souvislosti s nedostatečnou hygienou a konzumací neomytého ovoce či zeleniny - může se nemoc projevit průjmem, zvracením a nechutenstvím či zvětšením uzlin. Příznaky mohou být i mnohem závažnější. Larvální toxokaróza, jak se onemocnění škrkavkami u člověka nazývá, se totiž vyskytuje ve třech formách - oční, orgánové a smíšené, a tak může vést k poruchám vidění, k postižení mozku, srdce či ledvin.

Měchovec a tasemnice
Chodíte rádi naboso? Tak si dejte pozor - na pískovištích či písečných plážích se totiž můžete nakazit parazitem, jehož larva proniká do těla pokožkou a dále putuje kůží. Larvy tzv. měchovce psího se však z vajíčka vylíhnou jen za příznivých podmínek, tedy na teplejších a vlhčích místech. Kůže, kam měchovec pronikne, je rudá, svědivá a bolestivá, ale nákaza sama většinou odezní - někdy ovšem po několika týdnech či měsících. Mnohem rozšířenější je tasemnice, kterou se zvířata infikují pozřením blechy, jež je jejím nositelem. Tasemnice pak parazituje nejvíce ve střevech psů a koček (tzv. tasemnice liščí ve střevech lišek), a pokud se jí nakazí člověk, může se u něj projevovat velmi odlišně: od bezpříznakových nákaz až po takové, kdy se larva pronikající střevem a putující tkáněmi usadí v játrech, plicích či v mozku a pomalu roste. Tak se vytvoří cysta, která připomíná nádor - a operace je v tomto případě jedinou možnou variantou. Nákaza tasemnicí není vůbec neobvyklá - stačí špatné hygienické návyky, kontakt s kontaminovanou půdou či málo omyté ovoce.

Plísně, co číhají všude
Také plísňová onemocnění se mohou projevit u zvířat i u lidí - v tom případě funguje domácí mazlíček jako skrytý přenašeč bez zjevných příznaků. "U těchto osob (náchylné jsou zejména děti a staří lidé) pak pozorujeme kožní vyrážky typického vzhledu," vysvětluje veterinář Ivo Grégr a dodává: "Jedinou spolehlivou prevencí je každoroční vakcinace proti těmto chorobám. Obecně je potřeba dodržovat zásady správné hygieny, zejména u dětí po kontaktu se zvířaty - uchráníme tak nejen je, ale i sebe." Nemocem se lze bránit ještě jedním způsobem: své čtyřnohé miláčky je třeba pravidelně odčervovat a sbírat po nich trus. Protože právě v něm čeká na svou oběť denně například několik stovek milionů škrkavčích vajíček...
MONIKA BÁRTOVÁ

Zoonózy přibývají
O tzv. zoonózách, tedy nemocech přenášených ze zvířat na lidi, se u nás ví poměrně málo, a proto chybí i podrobnější statistiky. Jisté ale je, že jejich výskyt narůstá - například v loňském roce bylo u nás diagnostikováno 720 nových případů larvální toxokarózy, kterou způsobuje škrkavka psí a kočičí. O něco dál jsou v tomto ohledu Rakušané - a jejich studie jsou poměrně alarmující. Lékaři v nich totiž tvrdí, že v populaci je škrkavkou nakažen každý třicátý člověk. A Britové jdou ještě dál - této nemoci připisují 50-200 případů oslepnutí ročně, 30 000 případů astmatu a 12 000-15 000 případů epilepsie.