Ať je Šumava co nejdříve Šumavou (Českobudějovický deník)

O Šumavě se toho již napsalo dost. Obávám se, že Šumava již byla narušená natolik, že se do původního stavu zpátky nevrátí. Je třeba jí ale trochu pomoci, aby byly škody co nejmenší. Abychom měli Šumavu ještě aspoň za 50 let. Šumava je totiž svou rozlohou příliš malá na to, aby se zde nějak experimentovalo. Vezměme si třeba Medvědí horu, která je zelenou oázou a jež byla v posledních letech obklopena kůrovcem. V roce 1870 zde byla vichřice, dřevo se odtěžilo a zbyla holina. V současné době tady rostou padesátileté a mladší smrky s jeřáby. Po orkánu Kyrill jsou zde spadlé jen dva stromy, tedy žádné plošné polomy. Jsou to sice nejodolnější stromy na Šumavě, ale proč máme čekat 90 let na to, než takový les znovu naroste. Někde by narostl daleko dříve, už za čtyřicet nebo padesát let, jen když na místě budou tlející stromy. Pak by to ale byl les smrkový, a když by přišla další vichřice, vše by bylo stejné jako dnes. V modravské lokalitě mezi Luzným a Roklanem nejsou žádné jedle ani listnáče. Bavorská strana parku je jižní. Je teplejší a vyskytují se tam i smíšené lesy, takže tu jsou i semenáčci listnáčů, které mají čas zakořenit. Česká strana parku je ale na sever, tím pádem chladnější a nejsou zde žádné smíšené lesy. Typický příklad, kde vše funguje, jsou Novohradské hory v pralese Hojná Voda. Je to smíšený les od semenáčků až po 150leté stromy. Je neoplocen a prochází jím naučná stezka. Jsou tam vysety jedle a chráněny oplocením proti okusu. Nejsou tam žádné plošné polomy, maximálně nějaký uschlý padlý strom. Otyto lesy se již dávno starali Buquoyové na svém panství Nové Hrady. Dalším podobným příkladem je Královský hvozd na Šumavě, kde jsou vysety jedle, které se částečně prolínají se smíšeným lesem. Je totiž třeba i v nejvyšších místech Šumavy vysázet stromy, co tam chybí, až na jeřáb, o který se postarají tetřevi. Bylo zarážející, co se dělo v devadesátých letech na Šumavě. Např. na Železnorudsku jezdil německý kamion s dvěma hydraulickýma rukama, které si vybíraly stromy podél cesty, kam až dosáhly. Ve velkém se těžilo také v Modravských slatích, kde během léta létaly vrtulníky od rána do večera. Aby turisté nic neviděli, uzavřely se cesty pod záminkou, že tudy jezdí kamiony. Těžařům nevadili ani hnízdící tetřevi. Když ale ve zmíněné lokalitě proběhla Katka Neumannová na běžkách, nastalo všeobecné vzrušení. Přitom nevadilo, že stejnou cestou jezdí místní, snad i myslivci, s autem takřka na hnízdiště tetřevů. A to bez publicity. Pokud mají povolenky, neobtěžují se ani zajet na Březník a pak dojít kilometr pěšky. Naši sousedé Němci podobné záležitosti nedělají, a přitom jejich stezky vedou místy, kde je tetřev a kde žije mezi lidmi. Na německé straně je cítit kontinuita původního obyvatelstva s prostředím. V německé části Šumavy se ochrana přírody prolíná s turistickým využitím. Tetřevům vadí velká frekvence lidí, vrtulníků a aut. Před válkou tu žili lidé (Březník, Roklanská hájovna ...) a tetřev tam byl také. Bylo by také lépe, kdyby se obnovily nádrže, které dřív sloužily na splavování dřeva a dotvářely dominantu Šumavy. Na to, aby člověk viděl, co se zde nyní děje, stačí, aby měl logický rozum. Je třeba, aby ekologové, starostové šumavských obcí a pracovníci národního parku nestáli proti sobě, ale při sobě. Je třeba se o Šumavu opravdu starat, jako původně hospodařili Buquoyové v Novohradských horách. Ti měli cit pro krajinu a soužití lidí v ní. Je zkrátka třeba, aby Šumava byla zase co nejdříve Šumavou.

ZDENĚK TROUP

Foto - Těžaři dříví na Šumavě stále likvidují následky lednového orkánu Kyrill. Ilustrační Foto - Deník/Václav Pancer

Vyšlo také v: Písecký deník