Myslivecká pravidla a zvyky počátkem minulého století (Kroměřížský deník)

V současné době se mi do rukou dostala publikace "Rukověť lovectví aneb Příručka pro myslivce, lovce a střelce", kterou napsal profesor Josef Schmoranz v roce 1917. Velká část této dnes už historické knihy, kde je převážně popisovaná v té době nejhojnější drobná zvěř, a to koroptev a zajíc (způsoby lovu, ochrany a péče), bohužel už neplatí důsledkem obecně známých nízkých stavů. Přesto jsem zde narazil na několik termínů, se kterými bych chtěl čtenáře myslivosti seznámit, neboť se domnívám, že jsou platné i v dnešní době. "Újedník" neboli lovčí ras je člověk, který od 1. srpna až do 31. ledna střílí zblízka i nesmyslně daleko na vše, co se objeví před ním, bez ohledu na rod a stáří, nepátrá po uniknuvší postřelené zvěři, nedopřává zvěři ani kratičkého oddechu v týdnu, nehájí ani nekrmí zvěř v zimě, nepečuje vůbec o zvěř a jehož jest jedinou snahou a starostí vyzískati hodně peněz z revíru. Skromnost jest význačnou ctností pravého lovce i myslivce. Lovec chvástavý a domýšlivý zprotiví se záhy každému. Řádný lovec nevysmívá se lovci majícímu "smůlu", nestará se nikdy o počet úlovků spolulovců, nehádá se nikdy o společně střelený kus a nezjišťuje na něm místo, kde rána sedí, nestřílí sousedovi zvěř pod nosem, nekazí mu náběh střílením na nesmyslné dálky (na ty nestřílí vůbec!), řídí se přesně podle pokynů řídícího honu a setrvá klidně o honu naháňkovém bezpodmínečně na vykázaném stanovišti až do odvolání. Dobře spravovaná honitba žádá zásadně hospodárného odstřelu, jest tudíž povinností majitele honitby zpraviti se včas o stavu zvěře v revíru, určiti výši odstřelu a ustanoviti zároveň podle toho, kdy zvěř nejlepší ve zvěřině a kdy lze ji nejvýhodněji zužitkovat, jak po domácku, tak i obchodně, počátek i ukončení odstřelu. Často, ba až příliš často, přejímá nový nájemce nadobro "vytlučený" revír. Jest totiž u nás (a snad i všude jinde) pohříchu hluboko zakořeněných zlozvyků, naprosto nedůstojných lovců pravodatných, vytlouci revír do posledního kusu, musí-li postoupen býti někomujinému. Doby lovu, které jsou zde obecně uvedeny, jsou dnes už samozřejmě jiné, ale s praktikami zde uvedenými se můžeme setkat i dnes.

Zaslal: Zdeněk Ondruch, Kroměříž