Tučňák žlutooký vybojoval letošní titul novozélandského ptáka roku (ČTK)

Je hlučný, plachý a páchne - a stal se novým novozélandským ptákem roku. Tučňák žlutooký, v maorštině známý jako „hoiho“, vyhrál v pondělí v ostře vedeném i sledovaném hlasování a přinesl tak svým stoupencům naději, že pozornost, kterou mu titul ptáka roku vynese, přispěje k oživení populace tohoto druhu, napsala agentura AP.

Zvolení tučňáka žlutookého následovalo po každoročním hlasování o ptáka roku, jež se letos obešlo bez zahraničního vměšování, kontroverzí a podezření z podvodů, které pošramotily pověst předchozích ročníků. Místo toho se účastníci kampaně v této dlouholeté soutěži snažili získat hlasy obvyklými způsoby - rozpoutávali války memů, usilovali o podporu celebrit, a dokonce se nechávali tetovat, aby dokázali svou loajalitu tomu či onomu opeřenci.

V anketě hlasovalo více než 50 000 lidí, což je o 300 000 méně než v loňském roce, kdy britský moderátor John Oliver vedl humornou kampaň za pūteketeke - potápku roháče (Podiceps cristatus australis). Svým obdivem pro „neskutečně divného ptáka, který jí a zvrací vlastní peří“, potápce zajistil drtivé vítězství.

Počet odevzdaných hlasů letos představoval jedno procento obyvatel Nového Zélandu; země, kde příroda není nikdy daleko a kde je láska k původním druhům ptáků vštěpována už od dětství.

„Ptáci jsou naším srdcem a duší,“ řekla Emma Rawsonová, která vedla kampaň za ruru, malou hnědou sovku ostrovní známou svým melancholickým houkáním, která se umístila na čtvrtém místě. Jedinými původními savci Nového Zélandu jsou netopýři a mořské druhy, což staví do popředí zájmu ptáky, kteří jsou oblíbení - a často vzácní.

Letošní vítěz, hoiho - jehož jméno znamená v maorštině „křikloun“ - je plachý pták, který je považován za nejvzácnějšího tučňáka na světě. Vyskytuje se pouze na Jižním a Chathamově ostrově Nového Zélandu - a na subantarktických ostrovech jižně od země - a jeho populace za posledních 15 let nebezpečně klesla o 78 procent.

„Pozornost pro tučňáka žlutookého nemohla přijít v lepší době. Tento kultovní pták nám z Nového Zélandu mizí přímo před očima,“ řekla Nicola Tokiová, výkonná ředitelka organizace Forest & Bird, která průzkum provádí. Podle ní se ptáci navzdory intenzivnímu ochranářskému úsilí na souši topí v sítích a moři a nemohou najít dostatek potravy.

ČTK