Sezóna se Sauerem S 404: „Hozená rukavice“

Výzva byla jednoduchá a dala by se shrnout za každou ze stran asi takto: „Řekni si konfiguraci zbraně, tu dostaneš, jednu sezonu ji používej a pak teprve napiš své dojmy!“ – „Rád ji vyzkouším, ale napíšu postřehy z testování objektivně, a pokud mi něco nebude vyhovovat, tak to zmíním.“
Na to jsme si plácli.

SEZNÁMENÍ SE ZBRANÍ
Jak jsme si řekli, tak se také stalo. Loni v létě na mě v prodejně v Humpolci čekal Sauer S 404 Classic XT v ráži .30 06 Sprg. s polymerovou pažbou a kanelovanou hlavní osazenou na originální Sauerově univerzální montáži optikou Leica Magnus 1,8–12x50. Protože kulovnice nebyla z časových důvodů nastřelená, vyrazil jsem s chutí na střelnici. Jak je mým zvykem, zbraň jsem nejprve vyčistil, jen pro jistotu, aby nová hlaveň nedošla úhony v případě, že by ještě obsahovala nějaký konzervant.
Pro nastřelení a následné testování zbraně na střelnici jsem použil střelivo tří výrobců: Sellier & Bellot (Nosler Partition 180 gr), Hornady Superformance (GMX 150 gr) a Norma (Vulcan 180 gr). Veškeré uvedené střelivo zbrani poměrně „chutnalo“, ani s jediným nevykazovala při pěti pomalu střílených, víceméně chladných ranách rozptyl přes 25 mm na 100 m, což lze považovat pro lovecké účely za dostatečné. Nejlépe si vedlo střelivo Norma Vulcan 180 gr, s nímž bylo dosaženo rozptylu přibližně 18 mm. Pro další testování jsem se tedy rozhodl zůstat u něho, neboť ho považuji za velmi dobrou volbu pro naše podmínky.
Během prvních 14 dnů soužití se zbraní jsem vystřílel asi 60 ran jak do pevného terče, tak na terč pohyblivý, abych se s ní a s optikou pořádně sžil. S kulovnicí jsem však také od prvních dnů lovil, a to jak individuálně (převážně na šoulačkách), tak na naháňkách. Sice nepatřím k „posedovým vytrvalcům“, ale sem tam si se mnou zbraň poseděla i v kryté pozorovatelně či na posedu. Více jsme spolu však chodili pěšky. Jelikož jsem dovozce svým zmíněným článkem zřejmě skutečně pozlobil, nejspíš „za trest“ mi zapůjčil model s ocelovým pouzdrem závěru, takže při šoulačkách jsem si užíval půlkilo poctivé německé oceli navíc.

TECHNICKÁ STRÁNKA
Technické řešení zbraně je vskutku inženýrským dílem, které čerpalo osvědčenou inspiraci u jiných výrobců, ovšem překvapilo několika chytrými detaily. Znalec zbraní by si řekl, že v dnešní době již nemůže být kulovnice s válcovým odsuvným závěrem v zásadě v ničem inovativní, když vše bylo vymyšleno. Sauer mě však v tomto ohledu velmi překvapil, neboť v případě kulovnice S 404 poskládal dohromady to nejlepší z celého světa – Weatherbyho systém uzamčení (šest zubů ve dvou řadách), Remingtonův nesený vyhazovač (zdvojený z důvodu vyšší spolehlivosti), vytahovač od Saka a ovládání spoušťového napínání à la Blaser. To vše vyrobené s pověstnou německou precizností.
Jediný nástroj, který potřebujete k jakýmkoliv přestavbám zbraně, je imbusový klíč SUS (Sauer Universal Schlüssel), jenž je vždy po ruce, neboť je integrován do předního očka na řemen. Zmáčknutím tlačítka očko vytáhnete a vyklopíte z něj do boku imbusový klíč, kterým sundáte pažbu, předpažbí, vyměníte hlaveň nebo přenastavíte odpor spouště.
Systém výměny čel závěru (včetně uzamykacích ozubů) mě udivil svou jednoduchostí. Rozhodnu li se změnit ráž, která má jiný průměr dna nábojnice než současná konfigurace, jednoduše závěr vytáhnu, stáhnu vzad ploché zdrsněné zajištění čela závěru, díl vysunu do boku, místo něj nasunu druhý, a je hotovo.
Co mě naopak z technického hlediska trochu zaskočilo, je systém výměny hlavně, který je v porovnání například se sesterským Merkelem uživatelsky složitější. Tam, kde u Merkelu Helix stačí zmáčknout tlačítko, stáhnout předpažbí a otočit páku pod hlavní o 90 stupňů, čímž dojde k uvolnění hlavně, vyžaduje Sauer následující kroky: vyjmout klíč a otočit zámkem předpažbí o 90 stupňů, stáhnout předpažbí, povolit tři šrouby svírající kleštinu, do níž je vložena hlaveň, a pohybem páky pod hlavní (podobně jako u Merkela) uvolnit hlaveň tím, že páka roztáhne kleštinu tak, aby šla hlaveň pohodlně vytáhnout a vložit jiná. Páka se pak vrátí do původní polohy, čímž se mírně sevře kleština, a šrouby se poté utahují podle čísel na nich uvedených. Uživatel se nemusí bát, že by případné nedostatečné dotažení mohlo způsobit fatální problém. Šest zubů závěru ve dvou řadách se zamyká přímo do hlavně a popsané šroubky de facto zajišťují hlaveň před vypadnutím při otevřeném závěru. Přesto je však zapotřebí přistupovat k výměně hlavně s maximální pečlivostí a především v čistém prostředí, neboť přesně broušená hlaveň i přesně broušená kleština sedí opravdu natěsno.

Obr. 1. Jediný nástroj, který potřebujete k jakýmkoliv přestavbám kulovnice Sauer S 404, je imbusový klič SUS, jenž je integrován do předniho očka na řemen.

Obr. 2. Spoušťové napínaní má strmý a kratký chod. V kombinaci s nízko posazenou optikou je žádoucí si ho napřed vyzkoušet a zvyknout si.  

Obr. 3a. Postup rozložení zbraně pomocí klíče SUS. Sejmutí pažby.

Obr. 3b. Postup rozložení zbraně pomocí klíče SUS. Povolení tří šroubů.

Obr. 3c. Postup rozložení zbraně pomocí klíče SUS. Vyklopení páky.

Obr. 3d. Postup rozložení zbraně pomocí klíče SUS. Uvolnění hlavně.

SPOUŠŤOVÉ ÚSTROJÍ A POJISTKA
Ve srovnání se zbraněmi většiny výrobců musím u kulovnice S 404 pochválit systém nastavení odporu spouště, který je skutečně velmi intuitivní a uživatelsky příjemný. Čtyři pozice, které výrobce u zbraně nabízí, pokrývají to, co myslivec od zbraně očekává. Přenastavení lze provést v okamžiku pouze za pomoci univerzálního klíče, a to po sundání předpažbí na levé straně nad spouští. Spoušť má velmi plynulý chod, na nejnižší hodnotu nastavení se téměř rovná spouštím sportovním, a je velmi dobře čitelná. Pro střelce s delšími či kratšími prsty je dobrou informací, že je možné upravit polohu spouště, což hodnotím velmi kladně, i když znám jen málo myslivců, kteří by tuto vlastnost vzali při úvaze o nové zbrani v potaz.
Každý, kdo mě zná, ví, že nejsem příznivcem „moderních lankasterek“, tedy zbraní se spoušťovým napínáním. K „pojistce zbraně“ S 404 jsem měl tedy hned od prvních okamžiků podvědomě negativní vztah, nicméně dlouhá lovecká sezona a téměř dennodenní kontakt se zbraní nakonec způsobily, že jsme si na sebe zvykli. Kladně hodnotím nízkou hlučnost systému – napnutí je zcela tiché. Při neopatrném vypuštění sice může dojít k cvaknutí, nicméně lze nacvičit přidržení při vypouštění a pak je i vypuštění/zajištění zcela tiché.
Protože rád dělám „pokusy na lidech“, nechal jsem několik střelců, kteří neměli s kulovnicí S 404 zkušenosti, si z ní na střelnici vystřelit. Tím pochopitelně myslím taktéž zbraň nabít, natáhnout bicí ústrojí atd. Překvapilo mě, kolik dobře fyzicky založených mužů (když nevěděli, do čeho jdou, a jen ledabyle přiložili prst) mělo na první pokus problém spoušťové napínání pro jeho krátký a tvrdý chod natáhnout. Podcenili sílu, kterou je třeba vyvinout. Na druhý pokus již problém neměl nikdo, nicméně tento způsob „zajištění zbraně“ zcela nevyhovoval mojí manželce, která jemnými dívčími prsty sice dokázala s jistým úsilím zbraň uvést do střelbyschopného stavu, nicméně shledala, že pro ni tento systém není vhodný a raději zůstane u běžných pojistek.
Velmi příjemným překvapením pro mě naopak bylo zpracování hlavně. U známého puškaře jsem ji po důkladném vyčištění v celé délce prohlížel endoskopem a musím uznat, že vývrt je perfektně zaleštěný, beze stop nástrojů. Přechodový kužel je o trochu kratší než u kulovnic jiných značek, což ocení zejména přebíječi střeliva, jejichž cílem je dosahovat maximální přesnosti. Mnou dosažený rozptyl 18 mm na 100 m s továrním střelivem tedy není zdaleka maximem toho, čeho bude zbraň schopná, zkusí li si její majitel ještě pohrát s délkou střeliva a laborací.

TAKEDOWN – ROZLOŽITELNÁ KULOVNICE
Protože kulovnice je modulární, během testování na střelnici jsem ji nejméně desetkrát rozložil (nejen sundal pažbu, předpažbí a optiku, ale i vymontoval hlaveň) a zase složil a při tom jsem opakovaně střílel na terč ve vzdálenosti 100 m. Pokud odmyslím změnu nástřelu způsobenou pokaždé jinou teplotou hlavně, rozpoložením střelce a změnou jeho polohy, musím přiznat, že jsem byl spokojen, neboť rozptyl všech 30 ran byl do 25 mm.
Kulovnici lze rozložit do kufříku o délce použité hlavně, nicméně kdybych byl vlastníkem zbraně, asi bych z důvodu pohodlnosti nerozebíral zbraň úplně, ale pouze odnímal pažbu a optiku, a to kvůli rychlejšímu složení zbraně a většímu komfortu. Já sám jsem zbraň kromě případů čištění neměl potřebu rozebírat a popravdě nevěřím, že to některý uživatel bude dělat příliš často.

NA STŘELNICI A NA LOVU
Jak jsem již uvedl, zbraň jsem poctivě otestoval na střelnici a střelecky mi velmi dobře „sedla“ jak po stránce ergonomie, tak díky příjemné povrchové úpravě pažby soft touch, která zajišťuje, aby zbraň za žádných podmínek neklouzala v rukou a velmi příjemně se držela. Kulovnice není sportovní speciál na střelbu vleže, čemuž odpovídá i geometrie pažby, která je určena spíše pro střelbu vestoje či vsedě, a díky tomu také velmi dobře umožňuje zvládat zpětný ráz.
Jak jsem již zmínil, zbraň byla osazena zaměřovacím dalekohledem Leica Magnus 1,8–12x50, takže jsem s ní absolvoval kromě šoulaček a čekaných také množství naháněk, na kterých jsem si díky zvětšení 1,8x, širokému zornému poli a příjemnému záměrnému bodu velmi dobře zalovil. Byť dovozcem poskytnutý zásobník na tři náboje nepovažuji pro naháňky za úplně ideální, téměř nikdy mi kapacita nechyběla, neboť jsem vždy stihl dobít. Výrobce nabízí i zásobník na pět nábojů, který ze zbraně již znatelně vyčnívá. U zásobníku na tři náboje jsem zůstal a po nabití do komory jsem kapacitu řešil doplněním dalšího náboje do vyjímatelného zásobníku. Kapacita 3 + 1 mi v jednom případě vystačila i na tři divočáky během přibližně 20 vteřin.
Zbraň lze díky uživatelsky příjemnému odemykacímu úhlu a ergonomii kliky závěru velmi pohotově přebít, přičemž ani při rychlém opakování jsem nezaznamenal jakékoliv problémy se spolehlivostí její či zásobníku, byť Norma Vulcan není kvůli relativně velké ploše špičky střely nejšťastněji tvarovaná střela pro bezproblémové opakování.
Extrakce vystřelených (i velmi horkých) nábojnic vždy proběhla bez nejmenšího problému díky dobře úhlovanému „odtrhu“ závěru, který střelec téměř nezaznamená.

Obr. 4. Na lovu.

Obr. 5. Zbraň do nepohody.

CELKOVÉ HODNOCENÍ
Zbraň jsem užíval jednu loveckou sezonu a letos na jaře ji vrátil dovozci. Neskromně si dovolím uvést, že jsem ji odevzdal v takovém stavu, v jakém mi byla zapůjčena, tedy bez škrábanců a jakýchkoliv poškození. To však nesvědčí ani tak o mé přehnané péči (ke zbrani jsem se pouze choval slušně a čistil ji po každém použití), jako spíše o kvalitě povrchové úpravy. Lovil jsem s ní za všech podmínek, tedy i v dešti, mlze, mrazu, sněžení, přičemž ani po čtyřdenní naháňce bez zásadnější péče (po návratu do hotelu byla zbraň opřena do kouta a šel jsem spát…) „nevyhodila lišku“, ale pouze lehce „zflekatěla“, což bez následků vyřešilo přetření naolejovaným hadříkem.
Díky perfektnímu provedení hlavně zbraň netrpí nadměrným otěrem střel ve vývrtu a hlaveň se špiní a zanáší pomaleji. Neznamená to však, že by po přibližně 50–60 ranách nebyla vhodná důkladná chemická očista. To by ovšem mělo být samozřejmostí uživatele každé kulové zbraně, neboť pálením prachu vždy vzniká karbon, který se samozřejmě v hlavni usazuje, a také kovové otěry střely v hlavni zůstávají. Další výstřel je rozhodně nevymete, ale naopak posílí.
Spoušť jsem ponechal nastavenou na polohu I, tedy na hodnotu něco přes půl kilogramu. Vyhovovala mi, neměnil bych. Na spoušťové napínání se dá dobře zvyknout a nepůsobí žádné potíže.
Ke zbrani bych si zcela jistě dokoupil pětiranný zásobník – na naháňky. Na šoulačku nebo na posed postačí 3 + 1.
Velmi pozitivně hodnotím volbu zaměřovacího dalekohledu v originální Sauerově montáži. Zbraň bylo skutečně možné používat jako univerzální loveckou kulovnici, tedy jak na naháňky, tak při ostatních způsobech lovu, s výjimkou dálkové lovecké střelby, kde mě však limitovalo spíše jen malé maximální zvětšení zvolené optiky než to, že by kulovnice na střelbu na velké vzdálenosti neměla. Šlo o velmi dobře zvolenou kombinaci.
Za celou dobu používání zbraně jsem nezaznamenal posun záměrné, celek zbraň-montáž-zaměřovací dalekohled tedy fungoval stále stejně, a to i přes opakované sundávání a vracení zaměřovacího dalekohledu na zbraň.

VYCHYTÁVKA NAKONEC
Kdybych v současné době plánoval pořízení nové hlavní kulové zbraně, po které bych požadoval univerzální použití po celý rok a chtěl bych skutečně nosit pouze jednu zbraň, jistě bych model S 404 do výběru zařadil. Za ne zcela zanedbatelnou cenu přináší poměrně inovativní přístup ke koncepci kulovnice s válcovým odsuvným závěrem. Jde o zbraň odolnou, kvalitně zpracovanou a modulární, která bude odvádět dobrou práci po mnoho let.
Jedním z důvodů, proč bych kromě jiného tuto zbraň do výběru zařadil, je i existence vyhřívané pažby Ergo Heat. Téměř každý, kdo aktivně loví v zimě, si dovede představit, jak nepříjemné je muset například v –15 °C přitisknout tvář ke zmrzlé pažbě a nedej bože ještě třeba několik minut mířit a čekat, kdy se kus postaví tak, aby ho bylo možné lovit. Zmrzlá tvář, zmrzlá ruka… Uvedenou pažbu jsem sice neměl možnost testovat přímo při lovu kvůli její nedostupnosti v uvedené době, ale mohl jsem se s ní seznámit na letošní výstavě IWA v Norimberku. Je to opět jedna z „vychytávek“, kterou sice myslivec tak úplně nepotřebuje, ale jen do té doby, než si na ni zvykne (stejně jako například elektricky vyhřívaná vesta pod bundou).
Autor:
Mgr. Miloslav Jančík, Zlín
Foto autor

Článek vyšel ve Světě myslivosti č. 10/2018.