Blíží se konec chovu norníků?

Dalo by se říci, že spousta psích plemen dávno ztratila své původní využití a přesto přežila. U norníků ale bude při snaze udělat z nich domácí mazlíčky překážkou jejich přílišná ostrost. Z takového jagdteriéra nebo patterdale teriéra sotva bude vhodný rodinný mazlík do městského bytu. Můžete namítat, že teriéři i jezevčíci mají v myslivosti i další využití, například při dosledech a na naháňkách na černou zvěř. Jenže norník pracuje samostatně, a pokud v leči narazí na obsazenou noru, během vteřiny se naháňka zvrhne v norování. Využití norujících plemen k samostatné práci na černou zvěř bude potom záviset na přísnosti postihů za nechtěné porušení zákona.

Další hrozba pro jezevčíky

Jezevčík se sice i na gauči válí docela rád, ale zvláště nad tímto plemenem visí ještě jiná hrozba jeho úplného zániku. Je totiž otázkou, zda nám do budoucna „projde“ chov plemene, které má cíleně fixovaný genetický defekt růstu kostí právě kvůli svému hlavnímu využití.  Ohlédneme-li se do historie, jezevčík byl původně vyšlechtěn pro lov jezevců (odtud i název plemene) a později se využíval také k lovu lišek. Stavbu jeho těla (silný delší trup na krátkých bězích) i povahu (ostrý, udatný, samostatný) formovalo již od 13. století pracovní využití při lovu pod zemí. Až mnohem později začali lovci používat jezevčíka k všestrannější práci, přičemž opět zúročili jeho nízkou postavu – lovená zvěř neodbíhala před pomalejšími psy příliš rychle.

Za zkrácení končetin jsou u některých plemen psů zodpovědné dvě hlavní mutace. Zatímco inzerce retrogenu FGF4 na 18. chromozomu, která způsobuje daný jev – chondrodysplazii (CDPA), nemá na anatomii psů další nepříznivé účinky, mutace na 12. chromozomu je příčinou chondrodystrofie (CDDY). Ta ovlivňuje kromě délky běhů bohužel také vznik osifikace meziobratlových plotének, což tyto činí ideálním místem pro výhřez a následné ochrnutí psa. Tato mutace má dominantní dědičnost, takže stačí jedna mutovaná alela, aby měl pes predispozice k problémům se zády. Některá plemena mají fixován jen jeden typ mutace. Jezevčík (ale také například corgi) však mají mutace obě. Navíc právě u jezevčíků je alela pro CDDY fixována v populaci velmi silně. Pro zajímavost: ve skandinávských státech se už několik let využívají genetické testy a podle statistik přesahuje frekvence mutované alely způsobující CDDY napříč všemi rázy jezevčíků 90 %. Studie z USA uvádí dokonce 97% frekvenci výskytu (Dickinson a Bannasch, 2020). V České republice bylo zatím provedeno jen několik testů a ještě se nenašel žádný jezevčík, který by měl alespoň jednu alelu „zdravou“.

Samozřejmě to neznamená, že všichni jezevčíci časem ochrnou nebo budou mít problémy s páteří. Ale de facto všichni k tomu mají predispozice a záleží spíše na vlivu prostředí, zda se projeví. A právě tady má větší šance na zdravý život pes štíhlý, aktivní a s dobře osvaleným hřbetem. Dalo by se tedy říci, že pes intenzivně pracující. Ještě trochu statistiky – v Dánsku a Finsku již 15 let probíhá projekt rentgenování páteřního kanálu a zjišťování osifikací meziobratlových plotének jezevčíků ve věku dvou až čtyř let. Je-li osifikováno více než pět plotének, stoupá riziko ochrnutí 15krát, oproti jezevčíkům s osifikací maximálně jedné až dvou plotének. Podle proběhlého výzkumu má problémy se zády (nejde samozřejmě jen o ochrnutí) 16–21 % jedinců, přičemž nejhůře jsou na tom hladkosrsté rázy a nejlépe drsnosrstí (Lappalainen a kol., 2015). V České republice bohužel žádná podobná statistika neexistuje. V loňském roce jsme se ve spolupráci s MVDr. Terezou Kosinovou Paušovou pokusili získat nějaké informace formou dotazníku chovatelům, ale nepřišlo dost odpovědí na to, aby z nich bylo možné vyhodnotit vypovídající statistiku. Přes všechno výše uvedené patří jezevčík mezi zdravá a dlouhověká plemena – opět za to může poděkovat svému pracovnímu využití, resp. po staletí cílené selekci na výkon.

Novela zákona rizikem pro chov jezevčíků v zemi původu

Na začátku letošního února zveřejnilo Spolkové ministerstvo zemědělství (BMEL) v Německu (což je mimochodem země původu jezevčíka) návrh novely zákona o ochraně zvířat. Ne, není v něm přímo zákaz chovu jezevčíků, jak by se mohlo z novinových titulků zdát. Zákon obsahuje věty, které znějí na první pohled logicky: oddíl 11b nově definuje tzv. plemenné vlastnosti naplňující podstatu týrání chovem. V bodě 4 je však uveden termín „kosterní anomálie“. Neurčitý právní pojem „kosterní anomálie“ lze vykládat tak široce, že vedení Německého klubu chovatelů jezevčíků (Deutscher Teckelklub) rozeslalo petici na záchranu plemene. Mají strach, že formulace nevyhnutelně povede k subjektivním a v jednotlivých případech nadměrně přísným výkladům práva. Za anomálii může být považována každá odchylka od původní kosterní stavby, v tomto případě vlčí kostry. Dále je definován „Zákaz používání zvířat s dědičnými chorobami k chovu“. Chov na přenašečích genetických chorob má být zakázán plošně, tj. bez jakéhokoli vymezení. Přitom pravděpodobně neexistují savci, kteří by nebyli přenašeči nějaké genetické choroby. Obecný zákaz chovu „přenašečů“ není ani proveditelný, protože ne všechny genetické defekty dokážeme testovat a klinicky zdravé přenašeče identifikovat.

Ačkoliv německý ministr zemědělství Cem Özdemir ujišťuje, že cílem zákona je zastavit nezodpovědný chov a že by ho nikdy nenapadlo jezevčíka zakázat, například organizace na ochranu zvířat PETA poměrně agresivně brojí proti jakémukoliv chovu psů jen proto, aby si každý vzal raději psa z útulku, než koupil štěně od chovatele. Obhájci zvířat z PETA tvrdí, že jediní „legitimní“ jezevčíci by měli pocházet z městských útulků, což znamená, že jediný způsob, jak ukončit jejich domnělé utrpení, je nechat plemeno vyhynout.

Dopady návrhu tohoto zákona se téměř okamžitě projevily až v USA, kde jezevčík také patří mezi nejoblíbenější plemena, ačkoliv je tam chován spíše jako rodinný společník. PETA zaslala pořadateli německého festivalu v Milwaukee, který plánoval letos na jaře uspořádat derby jezevčíků, dopis, ve kterém ho žádá, aby tuto podívanou nahradil adopční akcí, na níž se představí psi bez domova z místních útulků. V dopise je doslova uvedeno: „Samozřejmě chápeme, že tato akce má být odlehčená a zábavná a má sbližovat lidi a psy. Doufáme však, že se zamyslíte nad tím, že závod, na kterém se objevují tito psi, nejenže propaguje toto plemeno (jezevčíka), ale také uvádí účastníky v domnění, že vzhled jezevčíků a jejich základní neduhy jsou něčím, co je třeba oslavovat. Akce, na níž se prezentuje jedno plemeno – zejména takové, jehož chov je tak kontroverzní, že vyvolal návrh zákona v zemi, jejíž kulturu váš festival oslavuje – vytváří poptávku, v tomto případě po psech, kteří často během svého života nesmírně trpí a vyžadují nákladnou lékařskou péči, o níž jejich (potenciální) opatrovníci nemusí vědět nebo si ji nemohou dovolit. Deformace ohrožují jejich zdraví, kvalitu života a psychickou pohodu a akce, jako je tato, vystavují psy vyššímu riziku zranění kvůli jejich krátkým nohám a dlouhým páteřím.“

Jaká je budoucnost chovu jezevčíků?

Chovatelé jezevčíků v Německu se nyní snaží o ozdravný program svých svěřenců. Na základě výsledků genetických testů by měli být cíleně přednostně využíváni v chovu jezevčíci s alespoň jednou „zdravou“ alelou vztahující se k CDDY. Bohužel, takováto jednostranná selekce může vést k masivní redukci variability ostatních genů v plemeni a zvýšení příbuzenské plemenitby a s tím spojeným dalším rizikům. Při tak vysoké frekvenci mutované alely v populaci by se její vymýcení neobešlo bez nutnosti přikřížení jiných plemen. Navíc vyloučením CDDY homozygotů, aniž by byl u konkrétních jedinců znám skutečný počet osifikovaných plotének, by z chovu bylo zbytečně vyřazeno 86 % zdravých jedinců s minimálním rizikem problémů se zády.

Jediné, co momentálně argumentačně stojí na straně jezevčíka, je nutnost jeho exteriéru pro pracovní využití při norování. Je to jediná „omluva“ toho, proč chováme chondrodystrofické plemeno. Přijde-li jezevčík o svoji práci, ztratí postupně i svůj exteriér a vlastnosti. Nějaký „jezevčík“ tu za 20 až 30 let možná bude, ale bude úplně jiný než ten náš současný. Bude kratšího rámce a na vyšších bězích (mutace CDDY zkracuje končetiny o přibližně 10 %), dost pravděpodobně i s mírnější povahou a poslušnější.

Pevně věřím, že pro jezevčíky i ostatní norníky zůstane smysl jejich pracovní existence zachován. Jde většinou o velmi stará plemena s dlouhou historií, která nám zanechali jako dědictví naši předkové. Zatímco jejich šlechtitelská práce probíhala mnoho generací a trvá vlastně dodnes, je velmi jednoduché kvůli jedné větě v zákoně o tyto skvělé psí vlastnosti i exteriér během několika dalších generací přijít. A je téměř nemožné to pak vrátit, až se zjistí, že norníci jsou k lovu potřeba.

Literatura je k dispozici u autorky.

Autorka:
Ing. Michaela Přibáňová, Ph.D., členka chovatelské rady Klubu chovatelů jezevčíků České republiky, z. s.
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto Jaroslav Vogeltanz

Článek vyšel ve Světě myslivosti č. 08/2024.