Jaký bude nový zákon o myslivosti?

Myslivci

Myslivci již několikrát deklarovali, že zákon je dobrý a jeho novela není potřeba. Z nového zákona mají obavy. Nelze se co divit, vždyť tak benevolentní zákon o myslivosti jsme zatím nikdy neměli. Ve společenstevních honitbách si o většině věcí rozhodují sami myslivci, protože v mnoha případech jsou současně členy a funkcionáři honebních společenstev a zákon to nepovažuje za střet zájmů. Mimo to si dali od vlastníků honebních pozemků podepsat zastupování na jednáních valné hromady, takže jakýkoliv návrh, který jim nevyhovuje, jsou schopni přehlasovat. Určují, co se bude lovit, kolik se toho bude lovit, zda budou stanoveny normované stavy zvěře v honitbě, zvěř nasčítají podle potřeb lovu apod. Za neprovedení lovu samičí zvěře je nikdo nemůže trestat, sankční postihy za porušení zákona jsou omezeny na minimum. Takto bychom mohli ve vyjmenovávání „pozitiv" současného zákona pokračovat.

Honitby pronajímané státem nejsou zpravidla pro „obyčejné" myslivce z finančních důvodů dostupné. Hlavně ať je tam hodně zvěře, která bude vycházet do okolí, a je co lovit. Uživatelé honiteb pronajatých od státu si stěžují pouze na vysoké ceny, ale ty nestanovuje zákon o myslivosti. Lesní komplexy jsou natolik rozdrobeny, že tam nelze stanovit normované stavy spárkaté zvěře mimo srnčí zvěř, a to je přece obrovská výhoda. Na základě vyjádření (i záporného) orgánu státní správy mohou lovit veškerou holou spárkatou zvěř (ale proč by to dělali a připravovali se o přírůstek) a samce do dvou let. A ať si někdo zkusí nepovolit lov trofejové zvěře! Hned bude činěn zodpovědným za škody způsobené zvěří!

Lesy České republiky

Co státní podnik Lesy České republiky? Ty mají z pronajatých honiteb bezpracný zisk, žádné starosti s dodržováním přiměřených stavů zvěře, přikrmováním a dalšími povinnostmi vyplývajícími ze zákona. Za škody způsobené zvěří zodpovídají nájemci honiteb, a pokud jsou na pozemcích ve správě Lesů ČR, podnik je dostane uhrazené. To by tak scházelo, aby se současně s lesem musel starat ještě i o zvěř. Na to přece nemá dostatek personálu. Lesní komplexy „moudře" rozparceloval na malé honitby, aby byl zisk z nájmu co nejvyšší, nedaly se stanovit normované stavy zvěře, a nemusel se tak dodržovat stav mezi minimálním a normovaným (to by si honitby za současné ceny nikdo nepronajal). A to nemluvím o „vhodně" stanovených hranicích pole–les, takže škody působené zvěří na zemědělských pozemcích podnik netrápí. Pro reprezentaci a myslivecké vyžití si ponechal několik atraktivních honiteb.

Vlastníci honebních pozemků

Největší naděje do nového zákona vkládají vlastníci zemědělských a lesních pozemků. Pokud na nich sami nehospodaří, činí tak jejich nájemci. Vlastníci, případně nájemci předpokládají, že nový zákon vyřeší všechny problémy se škodami působenými zvěří, jako když se mávne kouzelným proutkem. Je to ale reálné? Pokud není vůle ze strany uživatelů honiteb lovit a stavy výrazně snížit, zůstanou stejné nebo budou nadále narůstat. Je prokázáno, že prodloužení doby lovu nic neřeší, protože uživatelé honiteb ji stejně nevyužívají. Zmenšení minimální výměry honitby by možná pomohlo několika velkým vlastníkům k tomu, že by měli svou honitbu, ale to současné problémy v myslivosti neřeší. A že by vlastníci a nájemci pozemků měli tak silné slovo a prosadili do zákona, že právo myslivosti vykonává ten, kdo na pozemcích zemědělsky či lesnicky hospodaří, aby problém mohli aktivně řešit? Tomu nevěřím.

Státní správa

A co státní správa? Její pracovníci jsou těmi, kteří budou mít se zákonem nejvíce práce, ať dopadne jakkoliv. Že je v zákoně řada nedokonalých a špatných ustanovení, je jim obecně známo. Se současným zákonem se nějak naučili žít. Kompetence mají omezené (neschvalují plány, nemohou sami nařídit snížení stavů zvěře, ale pouze na popud někoho jiného, v zákonu chybí sankce za mnohá jeho porušení, nemohou z vlastního podnětu stanovit oblasti chovu a normované stavy zvěře atd.), a tak se do řešení situace mohou těžko aktivně zapojit. Dalším problémem je, že v posledních letech již není pro výkon funkcí ve státní správě (a to nejen v myslivosti) striktní požadavek na příslušné odborné vzdělání a praxi odpovídající řešené problematice. Mimo to na malých obcích s rozšířenou působností dochází často ke slučování funkcí mnohdy neslučitelných. To však není chyba zaměstnanců, ale systému.

Veřejnost

Veřejnosti je zákon o myslivosti vesměs lhostejný. Lidé si přejí, aby na procházce přírodou viděli pokud možno co nejvíce zvířátek a aby u nás nebyli vlci a medvědi, z nichž mají panickou hrůzu od dob, kdy jim byla čtena Červená karkulka. Pokud jsou trochu více znalí, chtějí mít jistotu, že se nemusejí bát vztekliny či jiných chorob přenosných na člověka.

Tak co myslíte? Jak nový zákon o myslivosti dopadne?

{module Svět myslivosti - leden 2015}