Myslivost chceme vzít více do svých rukou

Část vlastních honiteb, u nichž byly v uplynulých třech letech ukončeny nájemní smlouvy, podnik nepronajal a ponechal si je v režii. Zpravidla jde o honitby, kde byly problémy se spárkatou zvěří, resp. se škodami, které působila na lese. Podnik se rozhodl změnou režimu užívání honitby aktivně přistoupit především ke snížení početních stavů zvěře. Co je v tomto směru nového?

Pokračujeme v trendu z minulých let. Pokud se někde objeví problém se zvěří a v dané oblasti se nám vrátí některá z honiteb, nepronajmeme ji a zůstane v režii. Na dva, tři, čtyři roky – zkrátka podle potřeby. V průběhu těch let se snažíme prostřednictvím našich zaměstnanců snížit stav problémových druhů spárkaté zvěře, případně jsou přijata další opatření, která by mohla pomoci potíže vyřešit. Počet těchto honiteb pomalu stoupá a stoupat bude. Není však vyloučeno, že některé z nich budou za čas opět uvolněny k pronájmu. V tuto chvíli však nenabízíme ani jedinou honitbu.

Jde o záležitost plošnou, nebo spíše oblastní?

Rozhodně oblastní. Tam, kde se více zalesňuje, kde se obnovují větší plochy porostů, je větší tlak zvěře a stoupají náklady na ochranu lesa před zvěří, které jsou skutečně značné. Téměř půl miliardy korun ročně na výměru, kterou obhospodařujeme, to je neúnosné. V některých případech přitom není vidět, že by tam byly peníze investovány. V takových oblastech cítíme velký tlak našeho personálu, aby se věci řešily, takže jakmile se naskytne možnost přistoupit k problému zmíněnou cestou, po celkovém vyhodnocení situace do toho většinou jdeme.

V oblastech zasažených zmíněným rozpadem smrkových porostů, tedy především na severovýchodní Moravě, ale dnes již i na Vysočině a v jižních Čechách, se vlivem nahodilé těžby zásadně mění prostředí honiteb a jeho úživnost. Současně je vyvíjen velký tlak na uživatele honiteb, aby snížili stavy zvěře. To vše za pro ně zhoršených podmínek – při probíhající likvidaci poškozeného dříví a za současné vysoké návštěvnosti lesa turisty, houbaři, rekreanty atd. Uživatelé honiteb nejsou z nastalé situace nadšeni a chtějí hájit své zájmy třeba usilováním o snížení nájemného. Jak to s nimi řešíte?

Vše, co jste řekl, se děje. Situace je velice složitá, což pociťuji jako lesník a zároveň jako myslivec. Tlak na spárkatou zvěř v oblastech zasažených kůrovcem je obrovský. V porostech se pohybuje technika, koně, dřevaři, harvestory. Přechodem z klidového režimu do kalamitního zvěř samozřejmě trpí, ale současně je třeba říci, že si poměrně rychle zvykne a naučí se využívat nové prostředí. Mluvím z vlastních zkušeností získaných na Lesní správě Vítkov na Opavsku, kde jsem působil od roku 1994. Zpracování největšího objemu nahodilých těžeb zde proběhlo již v 90. letech. Zvěř se nejprve koncentrovala v místech, kde měla kryt a klid, ale při rozvoji bylinné vegetace na velkých plochách, především na živných stanovištích, se rychle rozptýlila do prostoru.

Jak současnou situaci vysvětlujete uživatelům honiteb?

Lesníci a myslivci mají řadu společných zájmů, ale i takové, které jsou zcela odlišné a v nichž se nikdy takzvaně nemohou potkat. V oblastech postižených zvýšenou těžbou musíme v současné době prioritně věnovat pozornost lesnickému hospodaření, obnově porostů a myslivost musí jít alespoň na nějaký čas stranou. To je prostě dané. Tím nechci říci, že nevnímám problémy uživatelů honiteb. Honitby získali před několika lety a platí vysoké nájemné. Nutno však podotknout, že jeho výši si ve výběrových řízeních stanovili sami. Pokud je pro ně držení honitby z různých důvodů neúnosné, mají možnost vypovědět nájemní smlouvu.

Neuvažuje se například o nějakém mimořádném snížení nájmu v oblastech postižených kalamitou?

Ne. Je třeba si uvědomit, že smlouva o nájmu honitby se uzavírá na deset let, má své podmínky a nejde ji jen tak měnit. A co je nejdůležitější – vzešla z výběrového řízení. Snížením nájmu by došlo k poškození neúspěšných účastníků výběrových řízení, což by patrně vedlo k soudním sporům.

Po zapojení nově založených porostů na obnovených holinách hrozí, že zvěř zůstane v rozsáhlých mlazinách, odkud se bude těžko vytlačovat, a bude v nich působit škody. Jak se lze již nyní, například úpravou porostů, připravit na lov za deset let, kdy taková situace s velkou pravděpodobností nastane?

Je zcela běžné, že při velkoplošném rozpadu porostů a během obnovy lesa jsou postupně zakládány různé stabilizační prvky, které budou v příštích letech sloužit i k loveckým účelům. Na Lesní správě Vítkov, kde jsem pracoval, máme dnes porosty ve stáří od pěti do dvaceti let. Ze začátku se na přehledných plochách lovilo velmi dobře, ale postupem času se situace začala zhoršovat, a když vznikly houštiny, lov v podstatě už nebyl možný. Mám na mysli například šoulačku. Zvěř přestala mít potřebu vycházet z krytu, notabene když se dostala pod lovecký tlak. V houštinách má vše, co potřebuje k životu. Není zneklidňována ani houbaři, ani turisty. Proto je velmi důležité, abychom takovým situacím předešli výraznou redukcí početního stavu zvěře ve fázi, kdy se dá dobře lovit. Pak už je většinou pozdě a čekají nás velké problémy.

Ing. Lidický zmínil, že ke zvýšení intenzity lovu spárkaté zvěře v režijních honitbách podniku by pomohl tzv. saský model, kdy se honitba nepronajímá, ale prodávají se povolenky k lovu. To však u nás není ze zákona možné…

Saský model u nás bohužel uplatnit nelze, ale chceme se mu alespoň přiblížit, a to především v oblastech, kde jsou největší problémy se zvěří a máme tam své režijní honitby. U většiny ostatních vlastních honiteb jsme v polovině nájemního období a smlouvy se nedají z naší strany snadno vypovědět, pokud k tomu není jasný a objektivní důvod, takže budeme muset počkat, až vyprší jejich platnost nebo jestli smlouvu předčasně vypoví nájemce. Pak budeme posuzovat, zda jsme schopni přibrat do režie i další honitby, kde by bylo potřeba řešit vysoké stavy zvěře. Nadále však počítáme s tím, že většinu našich honiteb budeme pronajímat. Kde není problém se zvěří, není nutné současný systém měnit.

Jak chcete převést prvky saského modelu do našich podmínek, když to zásadní, tedy prodej povolenek k lovu, není možné?

Tuto otázku zatím nemáme úplně uzavřenou, ale dovedu si představit řešení v podobě zakládání mysliveckých spolků v našich honitbách, kde by Lesy ČR měly – zjednodušeně řečeno – zajištěno hlavní slovo. Jestliže honitbu užívá spolek, tak jeho členové v ní mohou za stanovených pravidel lovit. Náš problém s prodejem povolenek by tím pádem odpadl. Je samozřejmé, že nejjednodušším východiskem by pro nás byla příslušná změna v zákoně o myslivosti, ale na to se nemůžeme spoléhat. A situaci potřebujeme řešit co nejrychleji. Do spolků v našich honitbách by se mohli hlásit všichni myslivci, neměli bychom nejrůznější omezení jako většina současných mysliveckých spolků. Tím by se uspokojil i zájem myslivecké veřejnosti o výkon myslivosti. Vezměte si, kolik je dnes myslivců, především mladých, kteří nenajdou uplatnění, protože nemají šanci dostat se do honiteb. My bychom jim vyšli vstříc. Největším kladem pro nás by bylo, že tíže lovu by neležela pouze na našem personálu. A myslivost bychom přitom měli v příslušných honitbách a oblastech ve svých rukou více než dnes. Saský model je jen o snížení stavů zvěře. Pro nás je nejdůležitější, aby systém, který chceme v některých našich režijních honitbách zavést, přinesl to, že v lesích v příslušných oblastech budou běžně odrůstat téměř všechny druhy dřevin a nebude s tím problém.

Jak jste v této věci daleko?

Představu o tomto řešení mělo již minulé vedení podniku, my ji převzali a uvádíme v život. Sice musíme řešit množství jiných problémů, ale pracujeme na tom. U jednotlivých organizačních jednotek zjišťujeme, kdo by měl zájem zapojit se do tohoto programu, a připravujeme vše potřebné, aby bylo možné systém spustit.

A co vaše pozemky, které jsou v honebních společenstvech?

Pokud nedojde ke změně zákona o myslivosti ve smyslu zmenšení minimální výměry honitby, které by nám umožnilo získat přímý vliv i na naše další pozemky, jsou pro nás pozemky ve společenstevních honitbách „myslivecky nedostupné“. O to pečlivěji však budeme vypočítávat škody způsobené zvěří na těchto pozemcích. To je totiž jediný účinný nástroj, který máme a s nímž můžeme nájemci příslušné honitby naznačit, že se něco děje a že by s tím měl něco dělat. Je to též signál orgánu státní správy myslivosti.

Neuvažujete na podniku o tom, že byste přijali další pracovníky speciálně kvůli výkonu myslivosti?

Počty zaměstnanců nám rostou s ohledem na nutnost řešit zajištění zvýšených objemů výroby, takže se rozšířila i základna potenciálních lovců. Nabrali jsme desítky absolventů škol, z nichž se rekrutují lovci, kteří mají čas a chuť lovit. Také jsme zvažovali, že bychom na vybraných organizačních jednotkách zavedli funkci profesionálního myslivce, v jehož pracovní náplni by byl pouze lov a vše, co je spojeno s výkonem myslivosti. Revírníci mají dost svých úkolů, jejich práce je časově velmi náročná a očekávat od všech, že se budou ještě naplno věnovat lovu, není možné.

Takže návrat k někdejším mysliveckým referentům?

Ne ne, myslivecký referent je něco jiného. Profesionální myslivec by měl skutečně na starosti v první řadě lov, praktický výkon myslivosti, doprovod poplatkových lovců atd. Je to jedna z variant, o níž uvažujeme a která by měla pomoci řešit problémy s vysokými stavy spárkaté zvěře. Současně by tito pracovníci byli styčnými důstojníky pro uvažované myslivecké spolky v našich režijních honitbách.

O lesních honitbách, jejichž držitelem jsou i Lesy ČR, se často mluví v souvislosti s nutností snižování stavů černé zvěře, ať již kvůli škodám, které působí na polích v okolí lesních komplexů, tak s ohledem na zmenšení rizika přenosu viru afrického moru prasat.

Tyto hlasy samozřejmě vnímáme. V našich režijních honitbách se přirozeně zaměřujeme i na lov černé zvěře. K regulaci početních stavů v problémových oblastech chceme pomoci například půjčováním odchytových klecí nájemcům našich honiteb.

Děkuji za rozhovor.
David Vaca