Od lovu těžkých laní v NP Šumava k diskusi o vyhlášce č. 323/2019 Sb.

ŠUMAVSKÝ SPOR

Několik organizací na ochranu zvířat, přírodovědců, myslivců a bývalých zaměstnanců parku vyzvalo ministryni životního prostředí Annu Hubáčkovou, aby v případě lovu mladých těžkých laní v jarních měsících zasáhla.

„Největší problém spatřujeme v lovu mladých laní, které byly v září či počátkem října 2021 oplodněny a v současné době se v nich vyvíjí plod. Mladé březí laně jsou v NP Šumava loveny nejen v únoru, ale i v březnu, dubnu, a dokonce ještě v květnu. Lovit mladé březí laně je naprosto neetické, odporuje to veškeré etice, dobrým mravům a rozhodně se to neslučuje s principy ochrany přírody, natož pak v národním parku,“ stojí v dopise ministryni životního prostředí. Výzvu podepsali například zástupci spolků Stop sečení srnčat, SOS Animals, Hlas zvířat, ale i někteří přírodovědci, myslivci nebo bývalí zaměstnanci parku.

NP Šumava pochybení popírá. „Správa parku a její zaměstnanci se při lovu jelení zvěře řídí platnými zákony a vyhláškami, především zákonem o myslivosti a vyhláškou o době lovu, tedy normami, jež upravují mimo jiné lov jelení zvěře, který je v honitbách NP Šumava důsledně kontrolován,“ uvedl mluvčí NP Šumava Jan Dvořák.

Ministryně Hubáčková se Správy NP Šumava ohledně lovu laní zastala, neboť podle ní nebylo prokázáno, že by se správa dopouštěla chybného postupu. Připustila však možnost úpravy vyhlášky v případě shody ochránců zvířat a myslivců.

ANKETA O VYHLÁŠCE č. 323/2019 Sb.

Když Ing. Ziegrosser připravoval vloni v září svůj článek, oslovil několik českých mysliveckých odborníků se žádostí o názor na lov laní v období od ledna do května s tím, že je informoval, že NP Šumava lov obhajuje argumentem, že „… loví v souladu s právními předpisy pouze zvěř do dvou let věku. Tímto opatřením se chrání před lovem právě březí laně. Dodržování tohoto postupu je zároveň průběžně a důsledně ze strany Správy kontrolováno.“ Ing. Ziegrosser poskytl redakci Světa myslivosti získané odpovědi a rázem vznikla zajímavá anketa. Názory oslovených odborníků zveřejňujeme s jejich souhlasem.

prof. Ing. Jaroslav Červený, CSc., katedra myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze

Co se týká lovu těžkých laní jelena evropského, tak v této problematice vidím minimálně tři základní aspekty: biologický, myslivecký a společenský. V současném „šumavském případu“ však k tomu přistupuje i další velmi důležitý aspekt, a to je vyřizování osobních účtů a osobní animozita některých aktérů. K tomu se ale nechci vůbec vyjadřovat.

- Biologický aspekt. V nedávné minulosti jsme na naší katedře sledovali reprodukci siky japonského a jelena evropského v západních Čechách a na Šumavě sledováním embryí v dělohách ulovených laní různých věkových kategorií. Ve shodě s literárními prameny i praktickými poznatky jsme zjistili, resp. potvrdili, že po říji jsou téměř všechny laně těžké. Koeficient přírůstku se u obou druhů podle jednotlivých oblastí pohyboval přibližně od 0,9 do 1,05 (takže více, než s čím počítá legislativa při plánování). Protože jsme embrya vážili i měřili, byli jsme schopni podle existujících tabulek vývoje plodů poměrně přesně určit i datum oplodnění. K vyšetření jsme dostali i několik laněk evidentně mladších dvou let, jejichž celoroční lov povoluje legislativa. Několik z nich, které byly uloveny v jarních měsících, mělo embrya také. Ta byla tak malá, že k oplodnění muselo dojít v únoru či březnu, resp. když bylo laňkám 9 až 10 měsíců. Vzorek této věkové kategorie však byl tak malý, že se nedá zobecnit. Co pro mě z uvedených skutečností vyplývá?

o 1. Zhruba od listopadu jsou téměř všechny laně starší přibližně 16 měsíců těžké.

o 2. Zatím neznámý podíl samic uvedených druhů bývá oplodněn již před dosažením jednoho roku života a kolouchy mohou klást před dovršením dvou let věku.

o 3. Vzhledem k výše uvedenému je jasné, že zažitá praxe lovit laně v době neznatelných nebo malých embryí je z biologického hlediska stejně nesmyslná, jako když jsou plody velké. Prostě laň je těžká, nebo není; žádný „mezistupeň“ neexistuje.

- Myslivecký aspekt. Kategorie věku podle mysliveckého roku neodpovídají skutečnému věku zvěře, takže legislativní označení „zvěř do věku dvou let“ je nepřesné. Navíc jsem si jistý, že málokterý myslivec je při rozhodování, zda laň ulovit, schopen přesně určit její stáří, a to včetně zákonem dané kategorie „do věku dvou let“, a snad s výjimkou vysoce těžkých laní v květnu či případně dubnu poznat, jestli je konkrétní laň těžká, či nikoliv. V praxi to pak mívá za následek situace, které jsou kritizovány v souvislosti s národním parkem Šumava. Znám však i jiné honitby, kde k tomu dochází. Naše myslivecká tradice nás naučila upřednostňovat etické chápání myslivosti nad biologickou podstatou, a tak se „šumavský případ“ stal předmětem velkého rozhořčení. Pokud se týká postřelené šumavské těžké laně z hlediska jejího utrpení, nevidím rozdíl od jiných případů postřelených a nedosledovaných kusů kdekoliv jinde. To není problém systému, ale selhání jednotlivce. Jestliže NP Šumava argumentuje potřebným snížením početnosti jelení zvěře, je využití všech možností lovu v rámci myslivecké legislativy pochopitelné. Sporný tak může být jen způsob provádění.

- Společenský aspekt. Všichni asi víme, že myslivecká legislativa není ideální a že je potřeba ji důkladně změnit. Problém tkví v tom, že nejsme schopni domluvit se jak. Mnozí z těch, kteří se o to snaží, by chtěli prosadit osobní vlastní zájmy. Veškeré snahy tak končí konstatováním, že změna je nutná, ale nikdo neví, jak ji smysluplně provést. Přiznám se, že ani já to nevím, resp. domnívám se, že to vím, ale také je mi jasné, že moje představa je nereálná. Naše vnitřní tahanice pak způsobují, že mnozí myslivci (pokud se tak dají ještě nazývat) nerespektují legislativu, používají zakázané způsoby lovu, k laické veřejnosti jsou arogantní atd. atd. Proto se nelze divit, že v naší i evropské společnosti začíná převládat názor, že myslivost je přežitek, že nemá opodstatnění nebo že jde o zvrhlost. Protože nedokážeme vysvětlit její význam, veřejnost nás často bere jako „vrahy zvířátek“ namísto toho, abychom se o ně jenom starali. Tomuto přesvědčení podléhají i mnohé sdělovací prostředky a zveřejňují neúplné, nekorektní nebo zkreslené informace. Myslím si, že to je tak trochu i „šumavský případ“.

prof. Ing. Jiří Kamler, Ph.D., Ústav ochrany lesů a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně

Podle mého názoru jde o otázku spíše etickou, věc v rozporu s našimi zvyky, než nějak zásadně odbornou. Jde to proti mysliveckým tradicím a u nás chápané etice, ale výlučně z praktického hlediska to za problém nepovažuji. Správa národního parku Šumava je správcem daného území, využívá zákonných možností a nikoho nenutí, aby ji následoval.

Optimální by samozřejmě bylo lovit jelení zvěř po kratší dobu v roce a na podzim, kdy už jsou mláďata vyspělejší, a poté ji nechat v klidu, aby překonala zimní období. To ale platí, pokud se takto dosáhne potřebného úlovku. Když to z nějakého důvodu nejde, volí se už jen ze špatných řešení, a to méně špatné je lovit mladou zvěř na jaře, než ji nechat dojít do reprodukce a v příštím roce muset ulovit ještě více zvěře.

Takže ještě jednou a stručně – není to šťastné řešení, ale pokud nezvládáme řešit situaci jinak, je to lepší než zvěř neredukovat vůbec.

Ing. Miloš Ježek, Ph.D., katedra myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze

Obecně vnímám prodloužení doby lovu pozitivně – jako nástroj umožňující uživateli honitby rozložit lov do širšího časového období s možností využívat alternativní postupy v managementu zvěře (klidové zóny versus oblasti lovu, kde zvěř mít nechceme; intervalový lov a podobně). V současné definici však vidím několik slabin. Jde zejména o pojem „zvěř do dvou let věku“, jehož výklad je u různých skupin rozdílný. Já tento pojem vnímám jako zvěř, která nedosáhla tří let věku (tedy do jejích třetích narozenin).

Možnost lovit zvěř, která ještě nedosáhla pohlavní dospělosti, v jarním období a počátkem léta vítám jako příležitost lovit zvěř mladou, která přešla z kategorie kolouch do kategorie dospělá zvěř. V případě jelena evropského jde obvykle o špičáky a laňky, které nejsou těžké a poprvé do říje vstoupí až na podzim. Co se týče lovu starší zvěře (té, která dosáhla pohlavní dospělosti), u jelenů by nešlo o závažnější problém, pomineme‑li nedokončený vývoj paroží, které v tomto věku obvykle nemá valný význam. Ovšem u laní ve stáří dvou let, jež dosáhly pohlavní dospělosti předchozí podzim a jsou v uvedeném období vysoce gravidní, případně mohou být již po kladení a kojí koloucha, to považuji za velice diskutabilní. Jejich lov bychom mohli přirovnat k pojmům z veterinárního zákona, podle něhož je dodávání zdravých březích plemenic na jatka výslovně zakázáno. Zároveň je to pro většinu společnosti považováno za vysoce neetické.

Změna vyhlášky byla vyvolána zejména snahou podpořit redukci spárkaté zvěře s ohledem na obnovu lesa po kůrovcové kalamitě. Nemyslím si však, že možnost lovu mladých vysoce gravidních laní k redukci výrazně přispěla. V reálu je téměř nikdo neloví a negativní celospolečenská odezva na toto téma ještě více vychyluje vnímání lovu a myslivosti veřejností. Za mnohem vhodnější bych považoval, kdyby byl povolen lov laní ve druhém roce života (tzn. těch, které přecházejí z kategorie kolouch do kategorie laň) od 1. dubna do 31. ledna a laní starších od 1. srpna do 31. ledna. To podle mého názoru bylo hlavním záměrem změny doby lovu a zároveň změnou, kterou mnoho uživatelů honiteb ocenilo a uplatňuje v praxi.

Ing. Jan Dvořák, Ph.D., Ústav ochrany lesů a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně

Uživatelé honiteb dělají vesměs to, co jim platná legislativa umožňuje. Současně chápu postoj odborníků i neodborné veřejnosti, že se jim nelíbí lov samic v určitém ročním období a že by nám tento přístup (mám na mysli rozšíření doby lovu) naši předkové nejspíš otloukli o hlavu, byť v minulosti jsme takových opatření v podobě změn ve vyhlášce doby lovu mohli zaznamenat relativně dost. Sám s tím mám vnitřně problém z hlediska biologie jelení zvěře a myslivecké etiky, ale na druhé straně rozumím důvodům, jež vedou některé uživatele honiteb k využívání vyhláškou povolených možností. Jen se ptám, kde byl hlas lidu a odborné veřejnosti odsuzující lov uvedených samic v době, kdy se předpis o době lovu měnil!

doc. Ing. Vladimír Hanzal, CSc., katedra myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze

Lovit gravidní samice obecně je neetické. Vždyť například březí krávu u nás nesmíte porazit ze zákona. Navíc zvěřina gravidních samic před porodem je vodnatá.

Do myslivecké legislativy se bohužel dostala nešťastná formulace „zvěř do dvou let věku“, což je ve skutečnosti do 36. měsíce života. Veterináři to definují jasněji, do 24. měsíce života. Většina laněk se účastní říje a jsou v jarních měsících těžké. Jiná situace nastává, když se uloví jakákoliv starší laň po 31. lednu. To už je trestný čin pytláctví. Pro spolehlivé prokázání věku by měla být k dispozici alespoň čelist pro výbrus, ale…?!

Takže lapidárně řečeno, je to prasárna.

prof. RNDr. Petr Koubek, CSc., Ústav biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Brno

Přestože odstřel spárkaté zvěře každoročně roste, neklesají škody, které tato zvěř působí v lesích a na polích. Redukce početních stavů je tedy nezbytná a je třeba vytvořit systém, který by byl účinný a myslivci ho akceptovali. To ovšem vyhláška o úpravě doby lovu spárkaté zvěře nesplňuje. Zásadním problémem je povolení odstřelu dvouletých laní. Nebudu diskutovat o tom, co je to dvouletá laň. Autoři návrhu nejspíš mylně předpokládali, že laň do dvou let věku nemůže být těžká. To se ale hluboce mýlili! Jak ukazují zahraniční, ale dokonce i české vědecké poznatky, naprostá většina laní je po říji těžká, tedy i laně ve věku 17 měsíců (dokonce byly popsány i případy těžkých laní ve věku 9 až 10 měsíců).

Podle vyhlášky se mohou celý rok lovit laně dvouleté, ale tříleté již nikoliv. Pominu‑li skutečnost, že jak první, tak druhé jsou těžké, kladu si otázku, jak autoři vyhlášky obě tyto věkové kategorie od sebe dovedou rozlišit. Vždyť určit věk samičí spárkaté zvěře ve volné přírodě je pro mnohé myslivce nepřekonatelný problém, a co teprve poznat, jestli je laň těžká? Protože si to většina myslivců uvědomuje a má ráda honitby plné zvěře, na „nositelky přírůstku“ v prodloužené době lovu nikdy nevystřelí. Těch několik ignorantů, kteří je budou za peníze daňových poplatníků (zástřelné) lovit, větší škody neudělá a na celkovou redukci jelení zvěře to nebude mít vliv. Myslivcům to ale přitíží. Laická veřejnost a novináři lačnící po senzacích budou slzet nad téměř vyvinutým plodem vytaženým z dělohy ulovené matky. Její lovec však neudělal nic, co by bylo v rozporu se zákonem – střelil dvouletou těžkou laň (pokud tedy dva roky má). Vinni jsou ti, kteří paskvil o dobách lovu vypracovali. Nedivím se ostrým reakcím laické veřejnosti ani komentářům investigativců. Lov samičí spárkaté zvěře v období těsně před kladením mláďat je vysoce neetický a nemá nic společného s křesťanskými tradicemi střední Evropy. V této podobě jde dokonce v rámci celé Evropy o ojedinělý experiment.

I když nevěřím, že prodloužená doba lovu holé spárkaté zvěře významným způsobem přispěje k redukci, navrhl bych následující řešení. Zůstal bych u lovu všech věkových skupin laní s embryi a malými plody do velikosti králíka (?), tj. u lovu do konce února. V minulosti se to osvědčilo, nikdo nic nenamítal, veřejnost nic netušila, a navíc by se někdejší doba lovu prodloužila. Laně bych zakázal lovit od 1. března do konce června. Pak by mohli dychtiví myslivci redukovat stav zvěře. Vodící či nevodící laň snad rozeznají a směli by lovit už i kolouchy. Pravda, zpočátku nízké hmotnosti, ale cílem je redukovat stav, tak by to snad myslivcům vadit nemuselo. Je mi ale jasné, že budou trpělivě čekat, až bude úlovek stát hmotnostně za to.

Doba se změnila. Česká myslivost, naše „kulturní dědictví“, je pod drobnohledem majoritní části veřejnosti a novinářů. Její postavení je velmi vratké a každý další článek či televizní reportáž o zastřeleném rysovi či vlkovi, otráveném dravci nebo vyvržené lani s plodem těsně před kladením jí na popularitě nepřidá. Podíl na utváření tohoto negativního názoru mají myslivci sami, ale vydatně jim pomáhají autoři podobných výnosů, jako je ten o úpravě doby lovu.

doc. Ing. Vlastimil Hart, Ph.D., katedra myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze

Můj osobní názor je takový, že na Šumavě jde o politický boj, který je pouštěn na veřejnost. Na to jsme v souvislosti se Šumavou zvyklí již řadu let. Z pohledu etiky je ulovení vysoce gravidní laně samozřejmě nepřijatelné, i když to zákon povoluje. Na lov laní máme dostatek času v „klasické“ době lovu. Jestli má někdo důkaz, že v národním parku došlo k porušení zákona, tak by to měl řešit přes orgán činný v trestním řízení, a ne přes média.

Ale zpět k věci. Z pohledu zákona se vedení NP lovem laní do stáří dvou let v dubnu a květnu přestupku nedopustilo. Co vím od kolegů z NP, tak tam žádná starší, natož těžká laň v uvedeném období ulovena nebyla. Jde tedy o tvrzení proti tvrzení a já rozhodně nehodlám dělat nikomu soudce, navíc ani nemáme žádné přímé důkazy. Dovolte mi ale krátké zamyšlení nad tím, o čem se tak bouřlivě diskutuje, tedy že v dubnu a květnu byly uloveny vysoce gravidní laně. Z mého pohledu to není možné, protože 31. března se uzavřel myslivecký rok, byly odevzdány výkazy a po sčítání zvěře byl naplánován nový myslivecký rok. Loňské laňky, o které asi mělo jít, se tedy 1. dubna staly tříletými laněmi. Laňky vykázané v dubnu a květnu jako ulovená dvouletá zvěř mohou být legislativně pouze kolouši z loňského roku, kteří ještě nedošli do říje.

Druhé zamyšlení se týká lovu dospělých samic lovné zvěře obecně. Jaký je etický rozdíl mezi ulovením těžké laně v lednu a v březnu? Pokud bychom měli takto postupovat dál, dojdeme k závěru, že dospělé samice nebudeme lovit vůbec, protože ulovit samici (například jelení zvěře) před říjí znamená nechat na světě jejího koloucha – sirotka. Pokud bychom totiž ulovili prvního koloucha, tak nám laň uteče. Proto se netočme v kruhu a přemýšlejme nad otázkami, které mají opravdu význam z pohledu zachování myslivosti a zvýšení celkové péče o biodiverzitu v přírodě.

Redakce Světa myslivosti děkuje Ing. Petru Ziegrosserovi za poskytnutí materiálů k přípravě této ankety.

Článek vyšel ve Světě myslivosti č. 3/2022.