Redukce stavů černé zvěře a snížení rizika zavlečení AMP do chovů prasat

Ing. Miloš Ježek, Ph.D., Fakulta lesnická a dřevařská České zemědělské univerzity v Praze

Zástřelné v takovémto duchu za efektivní opatření proti šíření AMP nelze považovat. Zástřelné může být nástrojem k tomu, jak přimět myslivce redukovat početní stavy, ale pouze to k zastavení šíření choroby nestačí. Jak se ukazuje ze zkušenosti z posledních let, v populacích prasete divokého se AMP přirozeně šíří rychlostí několika desítek kilometrů ročně, ale při jeho přenosu na velké vzdálenosti nehraje volně žijící černá zvěř žádnou roli. V tomto ohledu je klíčová činnost člověka, zejména transport infikovaných potravin, případně ostatních potravinových produktů, a na tomto poli toho zatím moc realizováno není. Snížení populační hustoty černé zvěře přesto stále považuji za klíčové, a to zejména z dlouhodobého hlediska, kdy můžeme očekávat frontální šíření nemoci vlnou z východní Evropy. Při nižší hustotě černé budou opatření související s výskytem AMP rozhodně méně drastická a nákladná než při vysoké populační hustotě divočáků.

Zástřelné v takové formě, jak bylo představeno, považuji pouze za kompenzaci výnosů z prodeje zvěřiny černé zvěře v souvislosti se zhroucením její výkupní ceny. K tomu, aby bylo účelné a efektivní, bych ovšem doporučoval zvážit zavedení kontrol úlovků a podmínit jeho vyplácení minimálním počtem ulovených dospělých bachyní. Domnívám se, že pokud nebude něco takového zavedeno, mnozí uživatelé honiteb budou pod vidinou možnosti dlouhodobého vyplácení zástřelného cílit na udržení početních stavů černé zvěře, což by jim zajistilo relativně snadný příjem. Otázkou zůstává, co se stane v dalších letech v případě, že by opatření bylo účinné a početnost černé zvěře by se skutečně podařilo snížit. Pokud nebudou připraveny následné kroky směřující k udržení dlouhodobě nízkých početních stavů prasete divokého, obávám se, že během několika let se jeho stavy dostanou na stejnou nebo ještě vyšší úroveň než dnes. V případě, že zástřelné bude skutečně schváleno, je ovšem jeden vítěz předem jistý: jsou jím firmy vykupující a zpracovávající zvěřinu, které podle mého názoru dokázaly situaci obratně využít.

MVDr. Pavel Barták, Ph.D., ředitel Státního veterinárního ústavu Jihlava a vedoucí Národní referenční laboratoře pro klasický mor prasat a africký mor prasat

Černá zvěř představuje momentálně nejvýznamnější rizikový faktor ohrožující virem AMP chovy domácích prasat. Snahu o radikální snížení její populace je proto třeba rozhodně podpořit. Faktor finanční motivace lovců ve formě zástřelného je nepochybně významný, nastavení jeho výše je zcela v kompetenci Ministerstva zemědělství. To, jestli zavedení plošného zástřelného povede k významnému zvýšení úlovku, teprve uvidíme. Předpokládám, že tento návrh vychází z konzultací a názorů odborníků na etologii zvěře a lesní hospodářství.

Na stránkách tohoto časopisu jsme nedávno diskutovali o významu hustoty populace prasat divokých jakožto rizikového faktoru pro šíření AMP. V současné době se nedá stanovit tzv. prahová hustota divočáků, při níž by se již infekce AMP nešířila, a tím pádem i cílová hustota jako výsledek tohoto opatření. Je známo, že k šíření nákazy dochází i při hustotě nižší než jeden kus/km², která byla dříve uváděna jako limitní. Proto je třeba průběžně vyhodnocovat efektivitu opatření a brát v úvahu názory odborníků i zkušenosti a poznatky z jiných států, které se s nákazou potýkají v mnohem vyšší míře. Zavedení zástřelného tedy může být efektivním opatřením, pokud bude posuzováno v širších souvislostech. Připomínám, že klíčovým opatřením pro ochranu chovů domácích prasat je striktní dodržování zásad biosekurity.

Radomír Charvát, lesmistr Lesního družstva Vysoké Chvojno

Aniž by si chtěl hrát na jasnovidce, další „pobídky“ ke zvýšení intenzity lovu černé zvěře jsem očekával. Když se v říjnu 2017 ve státní kase najednou našlo několik desítek milionů, tehdy na výzkum Aujeszkyho choroby, která se do té doby monitorovala zdarma či za symbolickou náhradu nákladů, bylo jasné, že začíná vybíjení černé zvěře z jiných důvodů, než je AMP. Slovo vybíjení užívám záměrně, protože to, co se děje v honitbách, není rozumná redukce, ale masakr! Již po první vlně „redukce“ černé zvěře jsem zaznamenal to, co popsal jeden z rozumných myslivců v časopise Myslivost: v honitbách se potulují bezradná hubená selata, sociální struktura tlup černé zvěře byla rozbita a lov jednotlivých vystresovaných kusů je téměř znemožněn. Finanční pobídka probudila ze spánku i „lovce“, kteří se do dění v myslivosti dlouhodobě zapojovali tak maximálně účastí na členských schůzích. Podle hesla „za peníze v Praze dům“ rodina tomuto spícímu myslivci zakoupila noční vidění a „živitel“ vyrazil do lesa či na pole vydělávat. Další skupinu lovců tvoří lidé, kteří zakázané způsoby lovu praktikovali dávno před vydáním mimořádných veterinárních opatření a jsou vlastně průkopníky „nové české myslivosti“, v níž je důležitý úspěch (nejlépe individuální) bez ohledu na etiku a budoucí stav. Ve svém svatém tažení jsou podpořeni ještě výzvou vedení Českomoravské myslivecké jednoty. Jaký je rozdíl ve způsobu lovu mezi policejními odstřelovači a „zadotovanými“ myslivci?! Snad jen v tom kusu „žvance“, o němž též psal na stránkách časopisu Myslivost jeden z lovců, který prosazuje, aby každý úlovek patřil lovci.

V České republice jsou oblasti, kde stavy černé zvěře jsou skutečně vysoké a redukce je tam nutná. Drasticky prosazovaná plošná a finančně podporovaná opatření však nejsou namístě. Lokálně zvýšenému stavu černé zvěře věnovala velkou pozornost i vlivná média, takže veřejnost mohla politovat paní, které při procházce lesem černá zvěř usmrtila psího miláčka. Nikde se však již neobjevila zmínka, že volné pobíhání psů je protizákonné a že si paní za smrt svého pejska může sama. Mediální masáž byla ve vojenské řeči „dělostřeleckou přípravou“ pro další fázi útoku a výskyt AMP se báječně hodil pro otevření fronty v rámci boje s černou zvěří. Pokud se budeme ptát, kdo jsou generálové řídící tuto bitvu, odpověď je skrytá ve fungování dotačního kolotoče v zemědělství, jehož kola roztáčejí přední oráči této země (záměrně nepoužívám slovo zemědělci či hospodáři, abych neurazil ty skutečné, jejichž práce si vážím). A že toho už v oblasti životního prostředí, vodního hospodářství atd. stihli zorat! To vše za peníze nás všech!

Myslivci mají v popsaném boji plnit úlohu zaplacených užitečných idiotů. Vyzývám proto zbytek ještě myslících myslivců (myslivec je od slova myslet): redukujte stavy černé zvěře tam, kde je to nutné, s náležitou odborností, etikou a úctou ke zvěři. Pokud úctu ke zvěři ztratíme, ztrácíme tím i právo hospodařit s ní a nazývat se myslivci. Abych ctěné čtenáře ujistil, že nejsem jen teoreticky zastánce „práv“ zvěře, chci poznamenat, že černou lovím intenzivně více než 40 let, převážně v režijních honitbách, tedy bez nároku na zvěřinu, a můj soukromý výřad je vyjádřen čtyřmístným číslem, přičemž jsem nikdy nepoužíval dnes povolené prostředky k lovu.

doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D., pedagog na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy univerzity v Brně

Velice oceňuji snahy současného ministra zemědělství řešit nákazovou situaci a jeho odvahu k tak významnému zásahu do státního rozpočtu. Uvědomme si, že to bude on, kdo se bude zodpovídat z toho, zda peníze byly efektivně využity. Za to mu patří bezesporu uznání. Jako všechna dosavadní opatření je i toto postaveno jen na odhadech a bohužel se nemůžeme opřít o ověřené metodiky. Pokud jde o konkrétní výsledky zavedení plošného zástřelného, mohu je hodnotit pouze subjektivně podle svých zkušeností. Výsledky vidím v několika rovinách.

Obecně platí, že dva tisíce korun určitě budou motivovat část myslivců ke zvýšení lovecké aktivity, což se následně projeví na úlovku černé zvěře. S tím již máme zkušeností dost a v dnešní době obecně malého respektu k autoritám jsou peníze jednou z mála účinných pobídek. Nižší početnost černé zvěře přináší i menší pravděpodobnost vzniku nového ohniska nákazy a jejího šíření.

Tolik obecně. Pokud chceme hodnotit efektivitu, tedy poměr mezi účinností a cenou, je to výrazně složitější. Zástřelné bude motivovat jen část myslivců. Pro některé peníze nejsou motivací, případně mají zábrany lovit příliš intenzivně bez ohledu na své pohodlí, etiku a myslivecké zvyklosti. Snížení početnosti černé zvěře tak nebude plošné a pokrok bude rychlý jen zpočátku, kdy bude divočáků dost. Až se jejich stavy sníží, výrazně naroste počet hodin potřebných na ulovení jednoho kusu a lovcům lovícím pro peníze se to přestane vyplácet. Existuje tedy určitá hranice početnosti černé zvěře, po kterou bude zmíněná výše zástřelného fungovat. Vlastně jde o velmi zajímavý experiment, kde ta hranice vlastně je.

Jaký vliv má nižší početnost na riziko vzniku nového ohniska je v rovině odhadů s mnoha nejistými proměnnými. Co ovšem vím jistě, je, že: 1. kde není žádné prase, není ani nákaza, a současně: 2. nová ohniska vznikají i tam, kde je prasat na poměry České republiky velmi málo. Snížení početnosti tak nezaručuje ochranu, ale jde o významnou prevenci, mimo jiné i z hlediska snížení nákladů na budoucí likvidaci uhynulých kusů.

Pokud to shrnu, zástřelné určitě sníží riziko vzniku nových ohnisek a budoucích nákladů na jejich likvidaci. Hlavní riziko návrhu ovšem vidím ve vysoké finanční náročnosti a nejisté, hlavně krátkodobé účinnosti. Prase divoké je velmi plodný živočich, takže po výrazném snížení početnosti můžeme mít vysoké stavy za dva roky zpět. Určitě by tak bylo dobré doplnit zástřelné o nějaký nástroj zaručující dlouhodobost udržování dosaženého stavu, např. prostřednictvím nových mechanismů plánování a kontroly početnosti zvěře v honitbách.

Ing. Petr Ziegrosser, Třeboň

Vždy jsem si přál, abychom měli ministrem zemědělství odborníka. V případě současného ministra zemědělství (i když v demisi) se moje přání splnilo. Jiří Milek je nejen odborník zemědělský, ale i myslivecký. Člověk na svém místě! Nedočkavě sleduji jeho vystoupení týkající se AMP. Zatím co vyjádření, to perla. Již na své první televizní tiskovce 5. ledna 2018 ve Zlíně projevil svoji mysliveckou odbornost tím, že prohlásil, že je třeba stavy černé zvěře v České republice snížit na 5–10 kusů na 1000 ha. Následně to po čase upřesnil s tím, že je třeba snížit stavy černé o 90 %, na 5 kusů na 1000 ha, a tím dosáhnout toho, že se choroba bude šířit tak pomalu, že vlastně sama vymře. A protože nechce nic ponechat náhodě, rozhodl se podpořit výzkum, který by se měl věnovat i sociálnímu chování skupin prasat a infikovaných jedinců nebo navrhovat preventivní opatření zaměřená na minimalizaci šíření viru do chovů domácích prasat. Také se zasadí o nalezení účinné vakcíny a proočkování celé populace divočáků s cílem chorobu zastavit. Význam, kromě hledání vakcíny, mají podle něj také další kroky včetně sledování výskytu prasat divokých a rychlé lokalizace uhynulých jedinců. To vše je nyní završeno připraveným návrhem Ministerstva zemědělství, podle kterého by se za každé ulovené prase divoké vyplácelo 2000 korun. A je po ptákách! Vlastně po divočácích! Stačí jeden rozhodný muž na správném místě, a problém, který jinde řeší roky, budeme mít v České republice vyřešený během několika měsíců. Nyní se jen musíme modlit, aby nám i v nové vládě pan Milek zůstal ve funkci ministra zemědělství, a to nejlépe až do konce mysliveckého roku. Pak bude jeho rozhodnutí znovu potřeba. To až budou jeho zelení kamarádi žádat o náhradu ušlého zisku v důsledku absence černé zvěře na naháňkách. Takže pane ministře, jen tak dál! Držím vám palce! Vytrvejte!

Článek byl zveřejněn ve Světě myslivosti č. 4/2018
Ilustrační foto Jaroslav Vogeltanz