Budeme bojovat dál!

Pro novelu, jež by zavedla právo nabývat, držet a nosit zbraň pro zajišťování bezpečnosti státu, zvedlo ruku 28 z 59 přítomných senátorů, přičemž k jejímu schválení byla potřeba třípětinová většina (36 hlasů). Kritici novele vyčítali, že je nebezpečná, neboť vlastníci zbraní by údajně brali spravedlnost do svých rukou, a že by stejně nezabránila implementaci zmíněné zákazové směrnice do naší legislativy. Nejen o neschválení návrhu, ale také o všem, co tomu v uplynulých měsících předcházelo, jsme hovořili s Mgr. Pavlem Černým, pplk. ve výslužbě, iniciátorem Petice proti regulaci zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU.

- Jak jste rozhodnutí horní komory Parlamentu coby obhájce návrhu přijal?

Bylo to něco ostudného, o to více, že nedlouho předtím Senát pokrytecky schválil naši petici a dokonce vydal prohlášení, „že by naši majitelé zbraní neměli být bruselskými zákazy nějak poškozeni". A pak neučinil téměř nic pro to, aby přijetím ústavního práva na zbraň pomohl odvrátit skutečnost, že diktátem Evropské komise se bude slušným lidem postupně ukrajovat svoboda, jakož i zákonně nabyté majetky. Senátoři to dobře věděli a stejně nás potopili. Někteří zprvu osobně slibovali podporu, nebo že alespoň vytáhnutím hlasovací karty sníží potřebné kvorum, aby pro nás a naši společnost tak důležitý návrh prošel. Jiní byli rovnou proti, protože z Bruselu by podle nich přece nemohlo přijít něco špatného. A další se alibisticky „zdrželi". Proto by mělo nyní majitele zbrojních průkazů zajímat, jak hlasoval „jejich" senátor a dobře si to pamatovat, až bude tento politik v příštích volbách opět usilovat o jejich přízeň. Držitelů zbrojních průkazů je přes 300 tisíc, a to už je nějaká síla. A nyní si už stále více z nás uvědomuje svá práva a společenský vliv.

- Říkáte, že dojde k postupnému ukrajování svobody. Co nás podle vás čeká?

Zákazy, které jdou v souvislosti s povinnou implementací bruselské zákazové směrnice nyní do sněmovny, jsou bohužel jen jakousi první vlnou. Směrnice totiž byla schválena jako otevřená, což znamená, že každé dva roky má proběhnout tzv. analýza stavu a v souvislosti s tím mohou být přijata další opatření. Co tím elity EU myslí, netají například předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, který opakovaně prohlásil, že dosavadní zákazy jsou málo přísné a nedostatečně ambiciózní. Lze tak reálně čekat následující restrikce, tedy asi již nikdy nekončící osekávání práv dalšími a dalšími zákazy přesně tak, jak se ukrajují kolečka salámu. Takže je dosti zavádějící, když někteří politici účelově tvrdí, že „se to nyní myslivců a sportovních střelců příliš netýká".

- Jaké nebezpečí podle vás do budoucna myslivcům v tomto ohledu hrozí?

Například návrh formy zákazové směrnice vzniklý za holandského předsednictví EU obsahoval „omezení určitých tzv. služebních ráží" podobně, jako je tomu ve Francii či Itálii. A protože většina loveckých či sportovních ráží byla původně rážemi armádními, byla by to pro myslivce pohroma. Spousta z nich má zbraň ráže .308 Winchester, .30-06 Springfield, 223/5,56 Remington nebo nástupce armádního Mauseru, tedy 8x57. Takže omezení původně vojenských ráží by postihlo skutečně většinu myslivecké komunity. Ta o tom už ale nyní ví a nedá se balamutit sladkými řečmi některých politiků, například senátora Jiřího Dienstbiera.

- Co tedy bude dál?

Budeme se za každou cenu snažit zabránit implementaci první přicházející vlny naprosto stupidních zákazů. Obhájci direktivy Evropské komise sice tvrdí, že byla schválena v „citlivé" podobě, ale ona stejně představuje nepříjemné postihy a bezdůvodnou kriminalizaci desítek či dokonce stovek tisíc slušných vlastníků legálních zbraní u nás. Pokud se nám nepodaří implementaci zabránit, budeme se snažit následky tohoto diktátu alespoň pozdržet a tlakem na politiky vyvolat vznik nového ústavního dodatku a podpořit ho další peticí. Zkrátka se jen tak lehce nevzdáme. Ještě bych chtěl říci, že dnes již nejde zdaleka jen o zbraně, ale o princip. Nikým nevolení úředníci nám dnes zakazují zbraně a co to bude příště? Příliš silná auta nebo motorky? „Nebezpečná" plemena psů? Příliš velké domy?

- V uplynulém roce jsme byli svědky, určitě i kvůli říjnovým parlamentním volbám, nebývalé pozornosti, které problematice zbraní věnovali politici, média, ale také veřejnost. Jak se s odstupem času díváte na to, co se kolem směrnice dělo?

Vzhledem k tomu všemu pro nás bylo nemalým šokem, když návrh ústavního práva, který prošel naprosto hladce Poslaneckou sněmovnou, byl nepochopitelně a definitivně zablokován v Senátu. A ještě horší bylo zjištění, že část odpůrců návrhu novely, která by nás mohla proti nesmyslům z Bruselu z velké části ochránit, si ani neprostudovala příslušné materiály. Když jsme poslouchali, promiňte mi ten výraz, doslova tlachy některých z nich, bylo nám za ně skutečně stydno. S kolegy jsme si opravdu kladli otázku, k čemu máme Senát. Ono totiž nejde „jen" o materiální újmu a ztrátu práv, ale celá problematika se týká také bezpečnostní oblasti. Jak uznává například Ministerstvo vnitra, po vyhlášení zákazů by se kvanta soukromých evidovaných zbraní stala nelegálními. Lidé by prostě jen tak kvůli nějakému stupidnímu rozkazu ze zahraničí nechtěli odevzdat své majetky nabyté podle platných zákonů a pořízených za své peníze. Bez efektu by asi byly zbraňové amnestie – nelegální zbraně vracejí slušní lidé jen tehdy, pokud mají důvěru ve stát. To by nyní skončilo. Všichni odborníci uznávají, že máme jeden z nejlepších zákonů o zbraních na světě, tak proč ho hloupě ničit? Navíc s argumentem „boje proti terorismu", jak odůvodňuje své kroky Brusel. Euroúředníci si zkrátka nechtějí připustit, že terorista neusiluje o zbrojní průkaz a nepoužívá legální zbraň. Ostatně džihádisté v Evropě už po lidech ani nestřílejí – k útoku stále častěji používají kuchyňský nůž nebo auto. Logika ovšem nemá s politikou, zvláště tou unijní, často moc společného.

- Jakou roli podle vás v celém dění sehráli myslivci?

Jedním slovem významnou. Za poslední tři roky se bez přehánění stali velkou společenskou i politickou silou, s níž se musí počítat a jejíž názory je třeba brát na vědomí. S plnou podporou vedení největší myslivecké organizace – Českomoravské myslivecké jednoty – se již od počátku rázně postavili proti zmíněným velmi rizikovým vlivům. Tím získali u ostatních majitelů zbraní, tedy u sportovců, ale i u těch, kteří vlastní zbraň pro obranné účely, obrovský kredit a respekt. Důvod je prostý: i těm, kteří mají zbraně pro lov, a zatím se velkého počtu z nich zákazová směrnice plně netýká, je jasné, že v další vlně zákonitě dojde i na ně. Je to koneckonců vidět ve státech na západ od nás, kde bylo účinnou taktikou politiků rozeštvat a izolovat jednotlivé skupiny vlastníků zbraní ve stylu „rozděl a panuj". Třeba konejšením lovců prohlášeními, že se jich to netýká. Pokud se jich to ale netýkalo hned, zákazy je postihly vzápětí. Dnes už to lidé naštěstí vědí a některé věci si nenechají hloupě namluvit.

- Česká republika podala v loňském roce k Evropskému soudnímu dvoru žalobu proti směrnici. Máte informace o aktuálním stavu jejího projednávání?

Žaloba byla sice podána, ale bohužel nelze moc věřit v její úspěch, i když byla naším Ministerstvem vnitra napsaná velmi dobře. Je totiž zřejmé a také smutné, komu slouží evropské soudy. Zpravidla u nich vyhrává unijní politika. Důkazem může být třeba smetení žaloby států V4 na „migrační kvóty".

- Bývalý ministr obrany Martin Stropnický hovořil v souvislosti s tím, jak se „vyhnout" směrnici, o možnosti zřizování obranných spolků. Je tato myšlenka již mrtvá, nebo stále aktuální?

V této souvislosti má údajně vzniknout nějaký nový zákon, ale je po volbách a při novém personálním obsazení Ministerstva obrany bude podoba tohoto zákona, a vůbec jeho realizace, otázkou. Někteří informovaní lidé navíc tvrdí, že poslední dobou se v souvislosti s uvažovaným zákonem hovořilo spíše o kynologii či radioamatérech, o střeleckých organizacích nikoliv. Spíše se počítalo s navýšením aktivních armádních záloh. Do toho se však ne každému z majitelů zbraní v České republice chce, anebo do nich ze zdravotních důvodů třeba ani nemůže. Další otázkou je, zda se lidé chtějí povinně sdružovat, aby nepřišli o své legálně nabyté zbraně. Pro mnohé to zavání „novým Svazarmem", bez kterého by opět nebylo možné mít zbraně a střílet. A na to jsou lidé podle zkušeností z ne tak dávné minulosti dost citliví.

- A co vy a myslivost? Prý se jí čerstvě začínáte věnovat?

Ano, to je pravda. Lovecký lístek mám přes dvacet let, ale tehdy jsem složil zkoušku spíše kvůli tomu, abych mohl mít ve zbrojním průkazu skupinu C a měl možnost případně si pořídit lovecké zbraně. Myslivost jsem aktivně nevykonával, ale v poslední dobou se začal projevovat vliv mého stále intenzivnějšího setkávání s Ing. Bohumilem Strakou, Ph.D., který má za Českomoravskou mysliveckou jednotu mandát spolupracovat s námi v našem boji za práva veškerých českých majitelů legálních zbraní. Především díky němu jsem začal vnímat, co vlastně myslivost je. A také to šířím dál: například jak důležitá je regulace zvěře, kterou někteří neznalí lidé nazývají vražděním, jaký význam má péče o zvěř a přírodu atd. Dobrou zprávou pro myslivce je, že také díky společné osvětě se negativní názory na myslivost, tak běžné před lety například na střeleckých sociálních sítích, snížily na minimum. Před čtyřmi lety jsem se přestěhoval do Horních Počernic a aktuálně aspiruji na přijetí do místního mysliveckého spolku. Snažím se zapojovat do jeho činností, byl jsem na brigádě, chodím přikrmovat, pomáhat při stavbě loveckých zařízení a byl jsem též na dvou honech. Myslivost se mi moc líbí. Odpočinete si v přírodě, a když je dobrá parta lidí, kteří se setkávají u toho úžasného koníčka, co více si přát?

Autor: David Vaca