Čím a jak přikrmovat v zimě zvěř

V praxi se přikrmování provádí:
- přiměřeným množstvím vhodného krmiva (oves, ostatní obiloviny pouze ve směsi s ovsem, krmitelné odpady z potravinářského průmyslu) a pokud nepanují velké mrazy, jsou vhodné i výlisky ovoce, krmná a cukrová řepa a další šťavnatá krmiva
- krmivy s vhodnou energetickou hodnotou vzhledem k danému období a druhovému složení zvěře
- stále stejnými krmivy opakovaně v malých množstvích, protože hlavním konzumentem je spárkatá zvěř, která patří mezi přežvýkavce a ti vyžadují stálost potravy vzhledem k bachorovým mikroorganizmům v předžaludcích, které jim pomáhají potravu trávit.

Vandalizmus
Přičemž platí, že je nutné se vyvarovat riziku zaplísnění krmiva - zaplísnění značně snižuje efekt přikrmování a může zvěři i uškodit, protože na navlhlém krmivu se rychle rozvíjejí plísně rodů Penicillium, Aspergillus, Fusarium včetně jejich mykotoxinů.
Při přikrmování je nutno dodržovat ustanovení platné legislativy zejména ustanovení veterinárního, rostlinolékařského zákona a zákona o myslivosti. Při stavbách přikrmovacích zařízení je nutný souhlas vlastníka pozemku.
Zvláště v příměstských oblastech nejsou výjimkou krádeže a projevy vandalizmu, a proto je nutno přikrmování zařízení pravidelně kontrolovat. Myslivci se snaží sice zvěři pomoci a v době strádání ji přikrmovat, ale i pro ně zůstávají některé lokality nedostupné. Jsou místa, kam není možné krmivo dopravit ani pomocí terénních vozů. Vypomoci mohou traktory, v krajním případě přicházejí na řadu sněžnice a běžky.
Tam, kde je ale vyšší koncentrace zvěře, dojít jen tak s nějakým batohem zásob na zádech, nestačí. Na každou honitbu připadá v průměru dvanáct přikrmovacích zařízení, která musí pověření členové mysliveckého sdružení doplňovat.
Jedním z řešení, jak zvěř před takovýmito podmínkami zvláště v horských oblastech uchránit, je vybudování nových přezimovacích obůrek. Myslivci by zde měli usnadněnou práci s dokrmováním a zvěř by nezpůsobovala škodu okusováním dřevin. Tento trend se objevil ve vyšších polohách kraje v osmdesátých letech minulého století. Po roce 1993 se ale kvůli rozčleňování a pronajímání honiteb a z ekonomických důvodů od jejich pořizování ustoupilo což se velmi negativně projevilo na škodách na lesních porostech i na kvalitě zvěře.

Vítaná pomoc
Lidé nemusejí být ke strádající zvěři lhostejní a jejich pomoc bude vítána. Dobročinnosti se meze nekladou a každá pomocná ruka bude vítaná. Při současném zatížení kulturní krajiny si zvěř naši pomoc zaslouží. Přikrmování zvěře může pomoci dětem nalézt zájem o přírodu, který se z dnešní společnosti postupně vytrácí.
Drobnému ptactvu je vhodné do krmítek přidávat směs semen slunečnice, řepky, prosa, světlice, pohanky či jiných zrnin. Nevhodné jsou vařené potraviny, zbytky solených či kořeněných jídel, topinky nebo knedlíky mohou způsobit závažné problémy. Pro ptáky je naopak vhodné tvrdé pečivo. Důležité je, aby bylo řádně vyschlé. Přirozenou stravou jsou pro ně olejnatá semena, jako je slunečnice, proso, světlice či řepka. Vhodné je zavěsit do krmítka syrový hovězí nebo skopový lůj, ale nevhodné je vepřové sádlo. Kosi také mají rádi sušené bobule, jeřabiny a ořechy, například vlašská nadrcená jádra.
Ptákům stačí hrst potravy, ale pokud je tuhá zima, tak je lepší dávky zvýšit. Krmítka by měla být umístěna tak, aby na ně nedosáhly kočky, musí být taky chráněná proti větru a dešti.
Největšími nepřáteli lesní zvěře jsou v těchto dnech proto především neukáznění lidé, kteří často zvěř plaší a nutí oslabenou zvěř k útěku. Největší nebezpečí pro zvěř představují volně pobíhající psi v honitbách. Psi se také dokáží velmi rychle pohybovat na sněhu i v oranici, kde se srnčí svými kopýtky boří a prakticky nemá šanci na únik.
Nejen pejskaři, ale i běžkaři jsou každým rokem pohromou pro poklidný život. Proto jsou myslivci se stejnou periodicitou vyzýváni k ohleduplnosti. Stačí, aby nezacházeli hluboko do lesů, nebo se nepohybovali středem polí, kde se schovávají zajíci, ale aby se drželi na krajích lesů a běžkaři dodržovali vyznačené trasy. Neukázněnost lidí vyhání zvěř z jejích úkrytů. Útěk je pro ni velmi rizikový. Často dochází ke štvaní zvěře, a když ta po ulehnutí na sníh často podléhá zápalům plic. Ty vedou často ke smrti.

Prochladnutí
V zimě se spárkaté zvěři v důsledku omezené potravy mění metabolismus. V současné době přežívá na objemném krmivu, tedy senu, které si u přežvýkavců žádá delší dobu na trávení. Proto srnčí více polehává v houští a odpočívá. Nedostupnost potravy a ztížený pohyb, hrozící prochladnutí s následkem uhynutí. To jsou hlavní důsledky vysoké vrstvy napadaného sněhu společně s nízkými teplotami. Zvěř se pak nemůže dostat přes sníh k rostlinné potravě a trpí hladem.