Hon na voliče - předvolební anketa časopisu Svět myslivosti

Anketní otázky

1. Podporuje vaše strana myšlenku vytvoření státní myslivecké politiky, která by se stala výchozím materiálem pro tvorbu naší myslivecké legislativy?

2.  Ministerstvo zemědělství vypracovalo návrh novely zákona o myslivosti, který však Poslanecká sněmovna nestihla do konce volebního období projednat. Je vaše strana pro novelizaci myslivecké legislativy?

3. Měly by se zákonem posílit pravomoci státní správy myslivosti, nebo je současný stav dostačující?

4. Jak řešit situaci s neustále narůstajícími početními stavy spárkaté zvěře a škodami, které zvěř působí?

5. Europarlament přijal v březnu 2017 směrnici Evropské komise o kontrole nabývání a držení zbraní. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky zareagovala schválením návrhu zavést ústavní právo na zbraň a Česká republika podala k Evropskému soudnímu dvoru žalobu na uvedenou směrnici. Podporuje vaše strana zavedení ústavního práva na zbraň?

6. Jaký názor má vaše strana na další rozšiřování seznamu invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Evropskou unii realizované Evropskou komisí?

7. Jaký postoj zaujímá vaše strana k zařazení některých druhů zvěře (jelen sika, muflon, ale i kamzík horský či koza bezoárová) na seznam prioritních invazních druhů pro Českou republiku (Ochrana přírody č. 2/2016) s dopady z toho plynoucími?

8. V letošním roce byl na území České republiky zavlečen africký mor prasat. Jak hodnotíte dosavadní opatření přijatá a realizovaná státními institucemi v boji s touto chorobou? Jak by postupovala vaše strana?

1. Pokud mají být zákony řešící myslivost funkční a mají obor myslivosti řídit, musejí vycházet z poznatků praxe a myslivci se na nich musejí podílet. Nesmí se opakovat trend posledních čtyř let, kdy MZe přislíbilo danou problematiku definitivně vyřešit funkční legislativou, ale zůstalo pouze u slibů. Myslivost potřebuje moderní legislativu, která bude reagovat na aktuální trendy, omezí pytláctví, vyřeší prevenci vzniku škod působených zvěří, ale i následnou odpovědnost za ně, kterou je dnes zatížen pouze uživatel honitby.

2. Jsme pro přípravu novely současného zákona nebo vytvoření nového zákona o myslivosti, podle něhož by byla myslivost řízena v podmínkách 21. století tak, aby se odstranily přežívající bariéry mezi zemědělci, lesníky a myslivci.

3. Státní správa myslivosti má dostatek pravomocí, ale nedokáže je využít, protože je zatížena často nepotřebnou administrativou, která brání tomu, aby referenti vykonávali svoji činnost zejména v terénu, kde je mnoho nedostatků v řízení myslivosti. To je věc, s níž jsem se poslední čtyři roky setkával i v jiných oblastech státní správy.

4. Tento problém se řeší mnoho let, ale opět zůstává pouze u slov. Podle myslivců, s nimiž jsem o tom mluvil, je lov zvěře omezován tím, že zvěř nachází v polích s obilím, řepkou a kukuřicí dokonalý kryt, kde má i dostatek potravy. To jsou podmínky, které ji nenutí vycházet na volné plochy, kde by byla vidět a poskytla by příležitost k ulovení. Omezení škod působených zvěří v zemědělství a lesním hospodářství je třeba řešit nejen snížením stavů zvěře, ale také poskytováním náhradní potravy zvěři, aby nedocházelo k takovým škodám na lesních porostech nebo na zemědělských plodinách. Že budeme i při optimálních stavech zvěře registrovat určitý stupeň pastevní aktivity zvěře v lese i v polních kulturách, je logické, protože zvěř je součástí přírodního bohatství a musíme jí umožnit, aby v přírodě mohla uplatnit potravní nároky.

5. Jsme přesvědčeni, že právo na držení legálně nabyté zbraně, zakotvené v Ústavě České republiky, odpovídá nejen tradici, ale i potřebě, bez níž nelze právo myslivosti provozovat. S přihlédnutím k mezinárodní situaci a napětí, jež může vést k lokálním nebo nadnárodním konfliktům, je třeba vážit si toho, že máme myslivce, kteří až na výjimky patří mezi vycvičené střelce. Určitým příkladem je Švýcarsko, kde většina mužské populace, nejen myslivců, je vyzbrojena a v případě potřeby je schopna úspěšně převzít roli ochránce národních zájmů.

6. Rozšiřování seznamu o další invazní druhy je administrativní krok, který nebude funkční, pokud nebude v praxi respektován. Problém početních stavů invazních druhů (například psíka mývalovitého, mývala severního, norka amerického) nemusel být tolik diskutovaným tématem, pokud by legislativa pružně reagovala na tento stav a umožnila intenzivní lov těchto druhů všem myslivcům, ne jen mysliveckým strážím, později i mysliveckým hospodářům.

7. Zařazení nepůvodních druhů spárkaté zvěře na seznam prioritních invazních druhů není ničím jiným než diktátem EU. Všechny nepůvodní druhy zvěře jsou u nás chovány více než 150 až 170 let, za tuto dobu zdomácněly a prosperují. Jediným problémem jsou nadměrné početní stavy, které se nesníží nařízením EU, ale naší legislativou a důsledným využíváním kontrolních systémů, aby byly kvóty lovu naplňovány a lovily se i samice. Pak jsme přesvědčeni, že snaha EU v této problematice je zbytečná.
Z pohledu národního i mezinárodního je muflon chovaný u nás elitní populací, kterou nám celý svět závidí. Kamzík horský je za nepůvodní druh považován neprávem – na základě paleontologických nálezů obýval před 15 000 lety naše území. Nevyhynul následkem změn životního prostředí, byl vyhuben člověkem. Koza bezoárová není původním druhem, ale je u nás chována od 50. let minulého století proto, že v Malé Asii je kriticky ohroženým druhem. Chov v České republice je považován za záchranný.

8. Tento problém jsme sledovali od počátku a zdálo se nám, že první opatření byla velice nejistá a přicházela se zpožděním. V situaci hrozby šíření tak vážné nákazy nás překvapilo, že na jedné straně byly povoleny zakázané způsoby lovu, ale současně byl omezen účinný prostředek, který by umožnil přilákat divočáky k místům, kde by je bylo možné s úspěchem redukovat: na jedno vnadiště bylo povoleno předkládat pouze 5 kg krmiva. Domníváme se, že rozprostření 10 až 20 kg krmiva na větší ploše by zvýšilo pravděpodobnost loveckého úspěchu a redukce divočáků by byla efektivnější. Budeme doporučovat, aby byla v každé lesní honitbě vybudována odchytová zařízení, která budou účinným nástrojem redukce početních stavů divočáků i prostředkem pro veterinární monitoring zdravotního stavu prasete divokého.

1. Ano, podporujeme. Myslivost má vliv na mnoho aspektů hospodaření ve volné krajině a tyto aspekty je potřeba systematicky řešit se všemi hospodáři, kteří ve volné krajině hospodaří.

2. Vnímáme obavy myslivců, aby se nesnižovala minimální výměra honitby pod 500 ha, což naposledy silně zaznělo i z úst představitelů Českomoravské myslivecké jednoty na společném setkání na Úřadu vlády České republiky. ČSSD nebude podporovat žádný návrh, který by tuto výměru snižoval, protože uznáváme odborné argumenty, že na malé výměře nelze řádně myslivecky hospodařit. Zvěř přece nezná hranice, které si do mapy zakreslil člověk. Zná jen přirozené hranice, jako jsou například řeky či hřebeny hor, nebo umělé bariéry v krajině, například dálnice. Se zvěří by se mělo hospodařit spíše ve větších celcích podle konfigurace krajiny. Myslivci se celý rok o zvěř starají, platí nájmy vlastníkům pozemků, měli by proto nejlépe vědět, jaká minimální výměra je potřebná z hlediska chovu zvěře.

3. Podle našeho názoru je současný stav dostačující, pouze pravomoci státní správy myslivosti nejsou plně využívány. Nicméně se nebráníme široké diskusi na toto téma.

4. Současný stav vychází z dlouhodobého vývoje, který souvisí jak se změnami způsobu hospodaření na zemědělské půdě, tak s nedostatky výkonu práva myslivosti z pohledu uživatelů honiteb. Zde vidíme nezastupitelnou roli MZe, které musí hospodáře v krajině svolat k jednacímu stolu a společně nalézt konsenzus, na němž se všechny strany dohodnou. Také proto je třeba pracovat na vytvoření státní myslivecké politiky.

5. Brusel by v této podobě neměl pod záminkou boje proti terorismu zasahovat do práv občanů členských států EU. My se slušných občanů dodržujících zákony nebojíme, proto se nebojíme ani legálních držitelů zbraní a podporujeme jejich právo držet zbraň. Občané, kteří dodržují naše už tak přísné zákony, pro nás nejsou nepřítelem, ale partnerem.

6. Vnímáme už řadu let, že lidé si obecně nepřejí, aby české implementace evropského práva byly ještě „papežštější" než EU, proto se i v tomto případě přikláníme k minimální technické novele, je li vůbec třeba.

7. Seznam prioritních invazních druhů musí být především řádně prodiskutován s těmi, jichž se bezprostředně týká, protože hospodářské dopady mohou být v případě nevhodné implementace značné. Proto jsem také na základě „Prohlášení hospodářů v krajině k legislativě invazních nepůvodních druhů" svolal 23. listopadu 2016 jednání na Úřad vlády k danému tématu. Pozváni byli jak zástupci signatářů prohlášení, tak představitelé MŽP a Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, aby si navzájem vyjasnili stav návrhu novely zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, která implementuje nařízení EU č. 1143/2014, o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů. Teprve poté začalo MŽP s hospodáři v krajině řádně komunikovat.
K samotnému seznamu: muflon, kamzík, pstruh duhový, siven americký, amur bílý, akát, borovice černá, ořešák, řepa cukrovka a další ze seznamu do naší přírody patří a není možné, aby ekologové z paneláku rozhodovali o jejich osudu. Když existuje něco víceméně v rovnovážném stavu stovky let, najednou to má být ocejchováno jako „veřejný nepřítel"? To bychom mohli za chvíli pochybovat i o bramborách, které mnohokrát zachránily miliony lidí od hladomoru.

8. Africký mor prasat vnímám jako velmi nebezpečnou nákazu, kterou nelze léčit. Je přenosná pouze na domácí a divoká prasata, člověk ani jiné zvíře naštěstí neonemocní. Na našem území byla poprvé detekována letos v červnu u uhynulého prasete divokého. V současné době se vyskytuje pouze u prasat divokých na omezeném území v okrese Zlín. Pokud by se rozšířila, znamenalo by to zásadní dopady na výkon práva myslivosti. Je mnoho honiteb, jejichž fungování je založeno na lovu černé zvěře. Zároveň by rozšíření afrického moru prasat ohrozilo naše zemědělce a potravináře. Z tohoto důvodu protinákazová opatření pozorně sleduji. Ministr zemědělství Marian Jurečka a ústřední ředitel Státní veterinární správy Zbyněk Semerád mě o přijatých opatřeních a jejich účinnosti pravidelně informují.

1. Ano, za součinnosti zemědělské veřejnosti.

2. Ano. Nejvíce ty části zákona, které se týkají honiteb. Chceme větší flexibilitu v držení honiteb a větší zainteresovanost vlastníků a uživatelů půdy v myslivosti.

3. Je dostačující.

4. Intenzivnějším lovem a větší zainteresovaností vlastníků a uživatelů půdy.

5. Ano, tento návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti České republiky podporujeme, kolegyně Černochová byla jeho spoluiniciátorkou. Na nesmyslnost nové evropské směrnice o regulaci legálně držených zbraní poukazovala již v prosinci 2015. Tehdy navrhovala, abychom se bránili už při zárodku tohoto návrhu a abychom například využili i instrumentu tzv. žluté karty. Vláda bohužel v tomto zaspala. Nyní jako ODS jednoznačně říkáme, že tuto směrnici musíme odmítnout, a to i za cenu sankcí. A tím se budeme řídit. Další omezení práv legálních držitelů zbraní je neoprávněné, neopodstatněné a nepřiměřené. Naše legislativa je v tomto směru plně dostačující a vyvážená. Její zpřísnění tedy není nutné.

6. Některé druhy diskusi a přísnou regulaci vyžadují.

7. Především jelen sika vyžaduje přísnou regulaci.

8. Stát absolutně selhává v navržených opatřeních. Instalace elektrických či pachových ohradníků je směšná! Stát má dát zakázku (například armádě) a nechat všechny divočáky v postižených oblastech ulovit. Též zajistit po potřebnou dobu vstup do dotčených území a vše likvidovat v kafilérii.

1. Myslivost má v České republice opodstatněné místo. Vytvoření koncepce s dlouhodobější, alespoň desetiletou platností podporujeme. Koncepce by nutně musela být širokou společenskou shodou, což je v této emotivní oblasti problematické. Bez široké shody vnímáme problematičnost dlouhodobosti jakékoliv koncepce ve vztahu k délce volebního období. Za nejdůležitější prvky k rozhodnutí považujeme nutnost legislativně zakotvit postavení myslivosti jako činnosti vykonávané ve veřejném zájmu. Stát by měl vyslovit svůj záměr ohledně dalšího směřování myslivosti na svém území, a to zejména u honiteb uznaných na pozemcích státu, kde ji provozuje nebo řídí. S ohledem na doposud přijaté závazky (mezinárodní smlouvy, zápisy na národní a mezinárodní seznam nehmotného kulturního dědictví) by měla být koncepce rozvíjejícím dokumentem navazujícím na dosavadní pojetí myslivosti, nikoliv revolučním příklonem například k licenčnímu způsobu lovu.

2. Účinností současné legislativy v roce 2002 se stát vzdal možnosti prostřednictvím orgánů státní správy myslivost regulovat a kontrolovat. Vývoj početních stavů zvěře, jakož i výskyt některých chorob, jako je například africký mor prasat, ukazují, že dosavadní motivační pobídky státu nejsou funkční a je třeba reálně myslivost řídit nejen na místní, ale i na celostátní úrovni. Obdobným směrem se ubírají změny například v Maďarsku.

3. Posílit kompetence státu v oblasti myslivosti je nutné.

4. Z dlouhodobého hlediska, pokud i nadále bude platit premisa, že zvěř je obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících živočichů, musí stát zasáhnout do rozhodování držitelů a uživatelů honiteb v regionech výskytu jednotlivých druhů zvěře. Současně s tím by se s ohledem na aktuální potravní nabídku energetických plodin měla zvýšit maximální výše počtu kusů jednotlivých druhů zvěře na jednotku plochy. Měl by tak být napraven stav, kdy se plánuje jen normovaná zvěř, a měla by se nastavit pravidla pro hospodaření s veškerou zvěří v honitbě.

5. K otázce je třeba poznamenat, že jde o zapojení ozbrojených občanů do systému bezpečnosti ČR, nikoliv o zavedení ústavního práva na zbraň. Uvedené zapojení občanů podporujeme.

6. Nepodporujeme žádné další rozšiřování seznamu invazních nepůvodních druhů. Do současnosti není vyřešen způsob financování opatření proti rozšiřování těchto druhů či jejich eradikaci. Dosavadní jednání směřují k dopadu opatření na hospodařící subjekty.

7. Nepodporujeme žádné další rozšiřování seznamu invazních nepůvodních druhů.

8. Všechna dosavadní přijatá opatření směřují k zabránění šíření afrického moru prasat a jeho kompletní lokální eradikaci a považujeme je za adekvátní.

1. Ano. Myslivost není činností pouze několika vyvolených, jak si většina myslí, ale ve skutečnosti jde o ochranu životního prostředí, které se dotýká všech. Vytvoření myslivecké politiky a materiálů pro tvorbu další legislativy má své opodstatnění.

2. Ano. Novelizace současné legislativy se jeví jako nezbytný krok. Současný zákon je třeba upravit v částech mysliveckého plánování a pravomocí orgánu státní správy myslivosti. Naopak je podle našeho názoru nepřijatelné snižování výměry honiteb.

3. V současné době se orgány státní správy jeví jako bezzubé, jejich pravomoci jsou značně omezené. To se projevuje například u shora uvedeného mysliveckého plánování.

4. Současný systém plánování založený na normovaných stavech je nefunkční. Celých 15 let platnosti zákona o myslivosti to jen potvrzuje. Nárůst početních stavů spárkaté zvěře se nezastavil, natož aby byly snižovány. Z tohoto důvodu je třeba tento způsob opustit a plán lovu nastavit na základě vyrovnané stability mezi zvěří a okolním prostředím.

5. Ano. A to i s ohledem na to, že uvedená směrnice nemůže plnit to, s jakým záměrem byla vydána. Naše ústava také zaručuje ochranu životního prostředí, jehož součástí je i zvěř, která musí být i redukována a k tomu je zapotřebí držení zbraní myslivci. Stejně tak by měl mít právo každý bezúhonný občan České republiky držet zbraň např. ke sportovním účelům.

6. Tento seznam má své opodstatnění, ale je třeba velmi uvážlivě definovat, co je to invazní druh. Vytvoření takového seznamu univerzálně platného pro všechny členské státy, které mají velmi odlišné přírodní podmínky, je problematické.

7. Za invazní druh bychom mohli z uvedené zvěře považovat jelena siku, který křížením s jelenem evropským ohrožuje genofond našeho původního druhu. U kozy bezoárové, kamzíka a muflona bychom měli hovořit o nepůvodních druzích, i když právě u kamzíka a muflona bychom o tom mohli diskutovat na základě toho, jak daleko půjdeme do historie. Zařazení těchto tří druhů mezi invazní je neopodstatněné, spíše jde o problém mysliveckého managementu, že s těmito druhy nedokážeme řádně hospodařit.

8. Tento příklad velmi dobře ukazuje na selhání orgánů veřejné správy na všech stupních. Státní správa myslivosti k tomu nemá dostatečnou pravomoc, orgány Státní veterinární správy velmi často měnily svá nařízení a krizový plán neexistuje. A to i přes skutečnost, že africký mor prasat se v evropských státech objevil již před několika roky a bylo jen otázkou času, kdy se při dnešním tranzitu vozidel a osob rozšíří. Dostatečnost opatření ukáže až čas. Bez podrobných informací ale nelze říci, jak konkrétně bychom postupovali. Lov černé zvěře v zamořené zóně nese riziko další kontaminace prostředí a ponechání zemědělských plodin na poli zase hrozbu, že se do těchto míst bude stahovat další černá zvěř, která může být infikována. Pachový a elektrický ohradník, který je často také nefunkční, jen velmi těžko zabrání černé zvěři jít za potravou. V prvé řadě bychom zajistili ochranu chovů domácích prasat a ve spolupráci odborníků, veterinářů, zemědělců a myslivců se pokusili zastavit šíření nemoci. Cestou je likvidace černé zvěře v zamořené zóně a vyplácení kompenzací, aby v této zóně nebyly pěstovány plodiny atraktivní pro černou zvěř.

1. MZe by mělo objektivně, racionálně a bez lobbistických tlaků vyhodnotit aktuální stav v managementu myslivosti a provést účinná opatření v současné legislativě. V případě potřeby přepracování naší myslivecké legislativy bychom se inspirovali u našich rakouských a německých sousedů.

2. Jsme pro zkopírování rakouské legislativy a její přizpůsobení českým poměrům. Musí být posílena práva vlastníků půdy a lesů, zjednodušena pravidla při tvorbě a pronájmu honiteb a do legislativy zapracovány možnosti provádět účinná opatření proti přemnožení některých druhů zvěře a na ochranu druhů ohrožených.

3. Měly by být posíleny možnosti MZe řešit kalamitní situace, např. s využitím služeb profesionálních lovců. Doporučujeme zřídit pracovní skupinu řízenou přímo ministerstvem. Měly by se také zavést objektivní metody sčítání zvěře s využitím moderních technologií a zlepšit evidence a kontrola ulovené zvěře. Je neefektivní řešit problémy zprostředkovaně doporučeními, příkazy a sankcemi adresovanými dobrovolnickým mysliveckým spolkům.

4. Změny by měly nastat ve způsobech zemědělského hospodaření: pěstovat méně energetických plodin – kukuřice a řepky (potrava pro černou zvěř) – a naopak více melioračních plodin, zmenšit půdní bloky, používat méně chemie. Měl by být zrušen chov jelena siky, daňka a muflona ve volnosti. Tyto druhy by se měly vrátit do obor nebo na farmy. K řešení přemnožené černé zvěře by mělo být použito nejmodernějších technologií včetně dronů, nočního vidění, pastí, mobilních ohrad atd.
Dlouhodobě kalamitní stav s přemnoženou spárkatou zvěří a na druhé straně chybějící drobná zvěř jsou špatnou vizitkou české myslivosti. Drobná zvěř u nás vždy patřila mezi tradiční myslivecky obhospodařované druhy. Měl by se pozitivně změnit přístup myslivců k ochraně velkých šelem u nás. Jsme pro vytvoření více chráněných území pro chov divokých koní, losů, zubrů a praturů.

5. Jsme pro to, aby občané České republiky mohli držet zbraň. Současná česká legislativa je dostatečně přísná. Nemáme problém s možností prověřit korektnost směrnice EU u Evropského soudu. Masivní vyzbrojování obyvatelstva a volný prodej zbraní podle amerického vzoru však nechceme. Nepodporujeme populistická gesta k vyzbrojování občanů na vlně xenofobie a šíření strachu z uprchlíků.

6. Jsme pro zařazení jelena siky na seznam invazních druhů. Ohrožuje populace jelena evropského a působí obrovské škody na lesních kulturách.

7. Ostatní druhy kromě jelena siky nepředstavují tak velký problém a jsou řešitelné současnými prostředky. Daňci a mufloni by měli být chováni pouze v oborách. S chovem kamzíka a kozy bezoárové nemáme problém.

8. Opatření ve smyslu izolace místa výskytu moru a likvidace postižené populace jsou logická. Ovšem řešení celoplošně přemnožené černé zvěře v celé České republice realizováno nebylo, což představuje trvalé riziko pro šíření chorob do chovů domácích prasat. Stav černé zvěře by měl být snížen pod 100 tisíc kusů. Namístě jsou mimořádná opatření včetně nasazení moderních technologií, profesionálních lovců, mobilních ohrad a odchytových zařízení. Jsme proti použití jedů (Marie Terezie to zvládla s kušemi, předovkami a nevolníky).

1. Vytvoření této politiky TOP 09 podporuje. Nesmí ale docházet k tomu, že současná neexistence tohoto dokumentu bude využívána jako důvod k odkladu nutných změn legislativy (zákona a vyhlášek), které mohou proběhnout bez problémů i bez myslivecké politiky. O vytvoření se mluví již přibližně deset let, ale MZe (pod vedením KDU ČSL) dosud žádné konkrétní kroky nepodniklo, anebo je nezveřejnilo. Obojí je špatně.

2. Novela zákona o myslivosti je nezbytná. Novelizovat zaslouží zejména části týkající se tvorby honiteb a jednání honebních společenstev, dále část týkající se plánování a lovu zvěře (samozřejmě včetně navazujících vyhlášek), a to tak, aby nedocházelo k neustálému zvyšování stavů spárkaté zvěře, které jsou již neúnosné zejména pro lesní hospodářství. Zcela nefunkční je systém plánování chovu a lovu založený na „kmenových" stavech zvěře. Podkladem by měly být škody působené zvěří, nikoliv hypotetické, řádově překračované a zatajované stavy.

3. Ano, státní správa myslivosti musí dostat možnost kontrolovat a případně nařizovat lov zvěře. Dosavadní praxe ukázala, že neustále narůstající stavy spárkaté zvěře (divočák, sika, daněk a další) nelze podle současné legislativy efektivně redukovat.

4. Dát více pravomocí státní správě a zavést jednodušší systém vymáhání škod. Umožnit větší účast majitelů honebních pozemků na výkonu práva myslivosti. Ponechávat více honiteb státu v režii (Lesy ČR) a nepronajímat je za astronomické sumy, protože nájemci pak chtějí zvěře co nejvíce (když tolik platí).

5. To je složitá otázka. V první řadě je nutné říci, že implementace uvedené směrnice do české legislativy nijak nepostihuje lovecké zbraně. Vše zůstává při starém, myslivcům nikdo zbraně neodebírá a nic je neomezuje. Na druhou stranu ale EU může začít postupně ještě více přitvrzovat. Pak by nějaká forma „odporu" byla namístě. V současné situaci je ale ústavní právo na zbraň příliš silný nástroj. Tradicí většiny evropských států je neozbrojovat obyvatelstvo zcela volně.

6. Vzhledem k propojenosti světa jsou rostlinné a živočišné invaze realitou dneška a je třeba pokusit se s těmi nejagresivnějšími, které nejvíce ohrožují naši původní biodiverzitu, bojovat. Seznam je tedy nutné uvážlivě aktualizovat, a tedy i rozšiřovat.

7. MŽP na zářijovém jednání panelu pro ochranu krajiny, vody a biodiverzity Rady vlády České republiky pro udržitelný rozvoj (jíž jsem členem) jasně deklarovalo, že tyto druhy na seznam zařazeny nebudou. TOP 09 tento postup vítá a schvaluje.

8. Přes počáteční nejistoty a pochyby se ukazuje, že dosavadní opatření fungují a mor se prozatím nešíří. Podle zkušeností z pobaltských států je ale velmi pravděpodobné, že k rozšíření nákazy vzhledem k velmi vysoké populační hustotě divočáků stejně časem dojde. Je nutno výrazně zredukovat stavy černé zvěře na celém území České republiky, aby postup nákazy byl co možná nejpomalejší.