Přihlásit

Jak vypadá dnešní krajina a co se v ní ještě může stát

Naše příroda, tím je samozřejmě myšleno ono "venkovní prostředí", ve kterém se ocitáme, když vyjdeme z jakéhokoliv obydleného místa ven, to v dnešní době nemá bohužel snadné. Z jedné strany ji "pustoší" zemědělci, které nemilosrdné ekonomické zákony nutí k užívání stále větších mechanizačních prostředků. Ty stroje ovšem zase vyžadují co největší pozemky, na kterých nacházejí potřebnou volnost pohybu. Nějaké překážky v už tak velkých polích, ať už meze, remízky nebo příkopy, jim samozřejmě vadí, a pokud nebyly odstraněny už v minulosti, moc bych za to nedal, že se jaksi mimoděk odstraní.

Obrovské lány řepky Foto: http://www.kubikfoto.cz Obrovské lány řepky

Dřívější rozmanitost plodin na těchto velelánech je dávno minulostí a současná skladba kultur je drasticky omezena na obilí, řepku a tam, kde je alespoň trochu teplo, a to je v posledních letech skoro všude, ještě kukuřici. A to nejlépe na zrno. Přináší to ale, zatím možná trochu nenápadně, své důsledky. Dochází ke splachování jemných částeček půdy do údolí a dále do potoků a řek, kde nenávratně mizí. Je to takové množství, že si toho všimla i Evropská unie a požaduje od nás vysvětlení. A hlavně volá po nápravě. Není to bohužel taková legrace jako v minulosti, kdy nám Unie předepisovala míru zahnutosti u okurek nebo dilema, co ještě je máslo a co už je něco jiného. Vždyť erozí, jak se nazývá úbytek nejcennější složky půdy, přicházíme ročně o neuvěřitelné miliony tun.
Se znehodnocováním půdy úzce souvisí i další problém, kterým je chemie. Cpeme ji do půdy a do rostlin ještě pořád velmi mnoho. Ať už to jsou hnojiva, nebo chemické přípravky na ošetřování rostlin nebo kterými na nich hubíme škůdce. I to by mohla být jedna z příčin vymizení koroptví, které se hmyzem živí. Ato jsme těch koroptví měli ještě v šedesátých letech tolik, že jich myslivci ročně ulovili přes dva a půl milionu. Kvůli skladbě plodin na polích o velikých výměrách se určití škůdci hromadně vyrojí a postřikem spolu s nimi většinou zahubíme skoro všechno, co tam ještě zbývá. Ato třeba také tolik potřebné včely, které, nic zlého netuše, vedle opylení řepky ještě do úlů odnášejí pyl a nektar, který ten postřik, byť v množství třeba nepatrném, obsahuje také.
Je tu ještě řada dalších věcí, které se současným způsobem hospodaření souvisejí. Z prázdných stájí se na pole nedostane žádný hnůj, kterým se v půdě obnovoval humus. Slámu, dříve zaorávanou jako náhradní hnůj, dnes raději slisujeme do pelet a briket, které putují na trh jako palivo. Ostatně pálíme už i obilí, ať už v biopalivu, či bioplynu z kukuřice, nebo topíme zrním přímo v kotlích k tomu vyráběných.
Ale abychom nesváděli všechno jenom na zemědělce. Každoročně ubývají stovky hektarů půdy. Vedle výstavby domů i na nové komunikace, výstavbu jakýchsi skladů a odkládacích ploch na cokoliv. Někde jsem se dočetl, že tento stát má zabetonováno prý už neuvěřitelných deset procent území. Když si uvědomíme, že celé území je navíc jaksi rozkouskováno dálnicemi, silnicemi a mnohde i volně stojícími stavbami, od kterých se zvěř drží raději dál, musíme nutně poznat, že jí nezbývá nic jiného než vyhledávat poslední klidové lokality v přírodě.
Nějaké dobré a rychlé řešení je někde v nedohlednu. Škody z minulosti na naší přírodě nenapravujeme, ale dále zvyšujeme. Měli bychom si ale všichni uvědomit zásadní problém. Vinu za to, co se děje, nenesou jenom ti, co zabírají půdu na stavby, silnice nebo sklady nebo třeba i ty cyklostezky. Nejenom ti, co kořistným způsobem hospodaří na polích a v lesích kolem nás. Ani ti, co do řek a do vzduchu vypouštějí všechno, co jim překáží, nebo nám sypou na hlavy to, s čím si sami mnohdy nevědí rady.
Myslím, že mi všichni dáte za pravdu, že bychom měli a samozřejmě chtěli mít přírodu zdravou, ve které by mohli zemědělci vyrábět zdravou potravu pro nás lidi i pro hospodářská zvířata a z nich zdravou produkci výrobků živočišných. Navíc v množství, které by pokrylo většinu našich potřeb tak, abychom nemuseli dovážet polovinu potravin odjinud, často i v pochybné kvalitě. Abychom měli přírodu krásnou, ve které bychom mohli nalézt oddech a novou sílu. A konečně, aby v ní nalezli svůj koutek i ti obyvatelé volné přírody, kteří v ní žili od nepaměti a kteří v té současné bohužel jenom živoří.
Myslím ale, že proces k nápravě minulých hříchů bude, tak jak už to bývá v podobných případech, dlouhý a nelehký. Bude vněm muset být místo pro všechny její tvory i pro každého z nás. Bude to stát mnoho peněz a sil. A bude to proces, který se nepodaří, pokud nebudeme všichni opravdově chtít.
Jan Hart, člen komise Českomoravské myslivecké jednoty

(0 hlasů)

Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.