Kdo postřílí divočáky?

Režisér Jiří Menzel by už dnes Slavnosti sněženek nenatočil. Zatímco před třiceti lety se o uloveného kance myslivci ze sousedních obcí mohli do krve pohádat, dnes by taková pranice vypadala nevěrohodně. Diváci by maximálně byli rádi, že někdo konečně vystřelil. Divočáků v Česku žije kolem 400 tisíc a Agrární komora ČR odhaduje, že jen loni na rozdupaných a "sežraných" polích připravili zemědělce nejméně o jednu miliardu korun.
Za vzrušenou debatou na téma přemnožené zvěře a jí způsobených škod se také hraje o nový model české myslivosti. Tedy o to, zda dále zůstane její tradiční spolková podoba. Alternativou je komerční model založený podle anglosaského vzoru na byznysu mezi vlastníky a nájemci pozemků, specializovanými správcovskými agenturami a lidmi, kteří lov považují buď za normálně placené zaměstnání, nebo za zálibu, za niž jsou ochotni platit. Prvním krokem k takovému posunu je úsilí soukromých zemědělců posílit v honitbách vliv vlastníků a zejména nájemců, kteří hospodaří na 70 procentech zemědělské půdy.
Boj o revíry Zápas s divočáky se totiž prolíná s dlouholetým sporem, kdo vlastně má mít užitek ze zvěře žijící z větší části na soukromých pozemcích. Zda členové mysliveckých spolků, nebo vlastníci či nájemci půdy. Ti donedávna usilovali o zmenšení honebních revírů, v nichž by tak jejich hlasy převážily. Bendlovým resortem připravované změny se zmenšením honiteb sice nepočítají, místo toho se zaměřují na legislativní posílení postavení nájemců, kteří by si nově jednoduchým způsobem mohli od vlastníka pronajmout právo k myslivosti.
"Nájemci zatím bohužel stojí na okraji a rozhodně nejsou hybateli toho, co se teď kolem zvěře děje," řekl Ekonomu předseda Asociace soukromého zemědělství a Bendlův poradce Josef Stehlík. Podle něho není žádný důvod se obávat, že člověk, který obhospodařuje třeba 500 hektarů polí a luk, by neuměl pečovat o honitbu. "Navíc, když tu bude dostatečná poptávka, tak se objeví firmy, které jim nabídnou potřebné služby.
Od školení nezbytného pro složení mysliveckých zkoušek přes pomoc při založení a správě revírů až po získání služeb profesionálních lovců," zdůrazňuje Stehlík.
Takové agentury už existují a čekají na svoji příležitost. "Staráme se o tři honitby větších vlastníků a další přibudou teď, kdy Lesy ČR pronajímají revíry movitým nájemcům. Doufáme, že pokud dojde ke změně legislativy, tak nám přibudou další zákazníci," řekla Ekonomu Hana Fidlerová, majitelka stejnojmenné na myslivost specializované agentury.
Obrat její firmy dosahuje několika milionů korun ročně a kromě poradenské a správcovské činnosti organizuje i hony na černou zvěř. "Pořádáme jich ročně zhruba patnáct, občas tam máme i 80 lovců. Nejčastěji k nám jezdí ze Skandinávie," podotýká Fidlerová.
Ta ve svých plánech vychází z poměrů, které panují v USA a také ve Velké Británii, kde vystudovala. I tam si majitelé rozsáhlejších pozemků najímají služby specialistů. Ti vypracují plán péče o zvěř, dodávají lidi, kteří se o honitbu starají a případně zajišťují lov. Kategorie profesionálních lovců snadno může vzniknout také v České republice, jde vlastně o lidi, kteří složí zkoušky a obdrží honební lístek a zbrojní průkaz na loveckou zbraň. K mání jsou i kvalifikovaní správci: už dnes se na domácích vysokých školách studuje tomu odpovídající obor provoz a řízení myslivosti.
Organizovaní myslivci, kterých je 75 tisíc, se změnám "svého" zákona brání. Spoléhají, že vládní novela, která by je zbavila výsadního postavení budovaného od dob první republiky, parlamentem neprojde. "Její schvalování může trvat i dva roky a do té doby se třeba vymění kabinet," domnívá se expert na zvěř Luděk Králíček z Českomoravské myslivecké jednoty. Ministerstvo zasahuje Divokých prasat myslivci v posledních letech ročně uloví i 140 tisíc. Například na Žďársku jich v minulosti stříleli 600 kusů, loni to již bylo na 2000 zvířat.
Přesto to nestačí.
"Když na jaře divočáci vylezou z lesa, tak spásají řepku, později kukuřici a ryjí na loukách. V lesích sice moc neškodí, my s nimi ale máme ohromné problémy," řekl Ekonomu poradce prezidenta Agrární komory ČR Jan Záhorka.
Předseda Asociace soukromých zemědělců Josef Stehlík naznačuje možnost důslednějšího vymáhání náhrad. Důvodem je fakt, že výše škod roste spolu s tím, jak v posledních letech jdou nahoru ceny zemědělských komodit. Sousedským dohodám, kdy se za škody platí kančím masem nebo brigádou na louce, je pomalu konec. Do vesnické idyly stále častěji vstupují soudy, které musejí rozhodovat o náhradách škod.
Půlmiliardovou ztrátu v lesích odborníci připisují vysoké zvěři a do budoucna se problémem mohou stát bobři. Největší škody ale zatím páchají divoká prasata, jejichž počet od osmdesátých let minulého století neustále roste. Je ale vůbec v krátké době možné snížit jejich stav?
Skoro všichni se shodnou, že je nutné zvýšit odstřel. Sami myslivci mluví o povolení pušek s dalekohledem pro noční vidění, které nyní zákon zapovídá. Na některých místech by se podle nich vzrostlí divočáci měli lovit celoročně, nejen od září do prosince. Střílet by je po dohodě mělo být možné na okrajích revírů.
Odborníci resortu zemědělství navrhují posílit roli úřadů, tedy odborů pro životní prostředí a myslivost v pověřených obcích. Ty by myslivcům intenzivnější lov nařídily. Stejným směrem by šlo opatření, aby o počtu ulovených zvířat ve větší míře rozhodovali vlastníci a nájemci pozemků. "Ti by se už nově k plánům lovu nejen vyjadřovali, ale získali by kompetenci je schvalovat, či zamítat," upřesňuje za soukromé zemědělce Stehlík.
Ochránci zvířat zdůrazňují, že by k redukci stavu pomohl návrat větších šelem do přírody. S vlky by mohly být problémy, něco jiného by byli rysi, kteří zatím žijí jen v hlubších pohraničních lesích. "Pro člověka rys nepředstavuje žádné nebezpečí a přitom by odlovil velké množství malých selat," soudí biolog Mojmír Vlašín z hnutí Duha.
Další možností je větší ekonomický tlak na myslivce, respektive jejich sdružení. Ten ale má své limity. "Pokud bychom striktně trvali na náhradách všech škod, tak je po myslivcích. Jednoduše na to nemají peníze," připouští Jan Záhorka z Agrární komory. Navíc se v mnoha venkovských obcích jedná o zájmový propletenec, kdy není výjimkou, že předsedou myslivců je starosta, a ten zase může být i významným vlastníkem zemědělských pozemků.
Myslivci si přitom za kritiku, že situaci nezvládají, mohou částečně sami, protože divoká prasata v zimě přikrmují, aby později - alespoň podle ochránců zvířat - měli na co střílet.
Přičemž větší sele lze prodat za 1500 korun a vzrostlý kanec na mase vynese i dvojnásobek. "Zvířata často dostávají sůl s různými medikamenty, a těší se tak nadprůměrné kondici.
Není divu, že některé druhy tu jsou až v desetkrát větší koncentraci než v zemích, kde žiji v přirozených podmínkách, v lesích v Kanadě či na Sibiři," míní Vlašín z hnutí Duha. Přikrmování proto podle něho musí skončit.
Příliš mnoho zvířat Ani připravované změny v zákoně bohužel nedávají odpověď na otázku, kdo konečně ponese odpovědnost, když divoká zvěř ničí majetek lidí mimo honební revíry. Například ploty a zahrady u chat a rodinných domků. Na rozdíl od zemědělců se jejich majitelé žádné náhrady nedomohou, protože ty se vyplácejí jen za škody způsobené na polích, loukách a lesích na území honiteb. Takové problémy nemají jen na venkově, ale také na okrajích velkých měst včetně Prahy.
"Je obtížné regulovat zvěř, která způsobí škodu mimo honitbu, například v intravilánech obcí. Zde může zasahovat pouze policie," podotýká tiskový mluvčí ministerstva zemědělství Jan Žáček.
Myslivci tvrdí, že o soukromý majetek se každý má starat. Proto by si sami vlastníci měli opatřit pevné ploty, nelákat mimoděk prasata odpadky na kompostech a pořídit si i různé odpuzovače.
Existuje dokonce názor, že jsme si konflikt se zvířaty zavinili sami. "Ubíráme jim prostor. Rozsáhlé plochy kolem měst se v poslední době zastavěly, obce s vylidněnými centry se neustále rozpínají do šířky. Pak se nemůžeme divit, že máme zvěř u svých domů," tvrdí Tatiana Konrádová ze Strany zelených.
Myslivci zase tvrdí, že za prasečí kalamitu nemají odpovědnost sami a upozorňují na zemědělskou praxi, která preferuje velká pole a plodiny jako kukuřice či řepka. "Mezi množstvím biomasy a stavy černé zvěře je přímá úměra," připomíná myslivec Králíček.
"V každém případě ale nesou za zvěř odpovědnost. Nájemce polí přece také nemůže argumentovat, že hospodaření z nějakých důvodů nezvládá," tvrdí předseda Asociace soukromých zemědělců Josef Stehlík. Podle jeho názoru by náhrady za poničené zahrady rozhodně neměl platit stát, ale právě myslivci.
Jako za Marie Terezie Oficiální přehled celkových škod způsobených zvěří neexistuje. "Taková statistika se nevede ani u nás, ani v Německu či Rakousku. Čísla by byla velice nepřesná," vysvětluje tiskový mluvčí ministerstva zemědělství Jan Žáček. Chyběly by podle něho údaje, kdy majitel honitby je zároveň myslivcem, sám sobě by nikdo škodu neúčtoval. Navíc se většina problémů vyřeší dohodou mezi zemědělci a myslivci.
Za Českou republiku o tom údaje neexistují, podle odhadů z Německa a Rakouska to pokrývá více než 90 procent škod. Proto jsou jednoznačně vyčísleny jen náhrady, které stát vyplácí za škody způsobené chráněnými druhy zvířat.
Tlak na náhrady přitom už v minulosti vedl k úbytku zvířat. Když Marie Terezie nařídila myslivcům platit za veškeré škody způsobené zvěří na zemědělském majetku, šlo o rozsudek smrti nad velkými šelmami, tedy medvědy a vlky. Větší býložravá zvířata skončila v oborách, kde je lovili hlavně aristokraté.
Zvěř se do krajiny vrátila až za první republiky. Zprvu převažovali bažanti a koroptve. Po válce, ještě před chemizací a mechanizací zemědělství, dominovali zajíci, později srnky. Teď převažují divočáci. Ovšem například ve Skandinávii a Velké Británii je už stačili vyhubit, a tak je jezdí lovit k nám.
I s ohledem na minulý vývoj se Tatiana Konrádová ze Strany zelených obává, že spor mezi lidmi a divočáky skončí hromadným postřílením prasat. "Divoká zvěř samozřejmě představuje problém a je nutné o něm diskutovat. Člověk by se ale neměl stavět do role všemocného predátora a pozabíjet desítky tisíc zvířat. Je nutné více spoléhat na přírodu," míní. Zprávy o ohromných škodách, které zvěř každoročně způsobí, pokládá za nadsazené, stejně jako slova o jejím přemnožení.
Zemědělci na sáhodlouhé debaty čekat nechtějí. "Rovnováhu v přírodě teď hlavně zajišťuje člověk a ten musí zakročit i nyní," oponuje šéf soukromých zemědělců Stehlík. Přemnožení divočáci podle něho mají na svědomí úbytek jiných druhů, zajíců, koroptví i srnek. Prasata jsou všežravci a když najdou mláďata jiných zvířat, která neumějí utéci, tak je sežerou.
Myslivci si hájí své zájmy. "Pokud o lovu zvěře začnou rozhodovat ti, kteří mají zemědělské pozemky, tak zvířata z volné přírody zmizí," připomíná Králíček.
Soukromí zemědělci mají za vzor Rakousko, kde v honitbách rozhodují vlastníci a problémy s přemnoženou zvěří tam nejsou. "Nejhorší bude, když se neudělá nic. Spory se vyhrotí a začnou rozhodovat soudy," varuje Stehlík. Nastoupit pak může tvrdší vymáhání náhrad. Dovede si představit i okamžik, kdy na myslivce, v jehož revíru divočáci "přeorají" sedlákovi pole, přijde exekutor.

***
Jak škodí zvířata?
Prase divoké
Všežravec obývající původně listnaté a bahnité lesy v Evropě a Asii, odkud se rozšířil do zbývajících kontinentů. Čeští zemědělci jím způsobené škody odhadují v rozmezí 1 až 1,5 miliardy korun ročně. Rychle se rozmnožuje, bachyně každoročně vyvede v průměru pět selat. K prudkému nárůstu jejich počtu došlo po 2. světové válce: prasata "ustoupila" s frontou z Karpat, přišla z Bavorska i Polska a navíc utekla z rušených obor, kde je chovali od tereziánských dob.

Kormorán
Decimuje ryby v chovných rybnících a řekách. Jeden pták jich denně spořádá asi půl kilogramu. Stát na náhradách rybářům vyplácí přes 41 milionů korun (letos v dubnu s tím ale končí).

Muflon
Odíráním kůry poškozuje vzrostlé stromy. Zvíře příbuzné ovcím pochází ze středomořských ostrovů Korsiky a Sardinie.

Bobr
Kromě škod na rybách ničí vodní nádrže a protipovodňové hráze. Přemnožil se na dolní Moravě, kalamita v budoucnu hrozí v jižních Čechách. Náhrady přesahují 10 milionů korun ročně.

Vydra
Rybářské svazy a rybníkáři za škody na rybách dostávají ročně přes 11 milionů korun. Vyder je v ČR více než 2500.

Jelen, jelen sika, srnec, daněk
Okusují především sazenice stromů. Oficiálně evidované škody nepřekračují 30 milionů korun, jejich celkovou výši však experti odhadují na půl miliardy ročně. Jelen sika, který pochází z východní Asie, se navíc kříží s původními jeleny a postupně je z přírody vytlačuje. Myslivci přitom o jeho lov nemají větší zájem - má totiž menší parohy.

Zdroj: Ministerstvo financí, Agrární komora ČR, Ekonom