Myslivci protestují proti chystané novele zákona

Šenov u Ostravy
vě petice nyní kolují mezi myslivci. Podstatou obou je zabránit, aby se snížila nejmenší výměra honitby na sto hektarů. Jednu petici iniciovali členové Českomoravské myslivecké jednoty, mezi členy petičního výboru je i Jaroslav Palas, někdejší hejtman Moravskoslezského kraje a předseda Českomoravské myslivecké jednoty. Tato petice požaduje, aby se vůbec neprojednávala novela zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, předkládaná ministrem zemědělství, a nedošlo tak k dalšímu přehmatu, tentokrát na úseku myslivosti.
Druhá petice vzešla od členů katedry myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze a má ve svém názvu i účel svého vzniku, jmenuje se Petice za zachování minimální výměry honitby 500 ha. Až na malé detaily jsou ale obě petice textově stejné, obě jsou dostupné na www.myslivost.cz 
A oč jde? V květnu se totiž dostane na program vlády České republiky projednání novely zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. A jedním z novinek v této novele je i snížení nejmenší výměry honitby ze současných pěti set na pouhých sto hektarů. Podle myslivců je ale zcela nemožné na tak malé výměře řádně hospodařit a pečovat zodpovědně o zvěř. A tak připojují své podpisy k petici a doufají, že zapojí i širokou veřejnost. Jedním z propagátorů petice je i myslivec Ivo Lajčok ze Šenova u Ostravy."Chci podotknout, že nemám nic proti změně v legislativě, ovšem je­li ku prospěchu věci. Zásadním problémem je stanovení minimální plochy, na které lze uznat takzvanou honitbu, a tedy myslivecky hospodařit. Vsoučasné době je stanovena minimální výměra na 500 hektarů, a to je vskutku minimum, kdy lze ještě hovořit o chovu zvěře, neboť je to z hlediska přirozené a nutné migrace zvěře na hraně. V chystané novele je změna pro snížení minimální výměry honitebna 250 hektarů,či až na zhruba 100 hektarů!" poukázal na problém myslivec Ivo Lajčok ze Šenova u Ostravy.
Připomenul, že by se klidně mohlo stát při dnešních plochách polí, že jedno pole by byla jedna honitba. Bez kousku lesa, vody a po sklizni bez zeleně. "Co na tomto chce kdo chovat?!Toje holé neštěstí!Na takové ploše lze jen lovit, plundrovat a drancovat, ale v žádném případě ne hospodařit, a o to asi navrhovatelům jde, neboť heslo doby zní Ber kde ber, po mně třeba potopa," zlobil se Ivo Lajčok.
Nynější krajina a zemědělské plochy už jsou jiné než dřív, třeba za první republiky. Podle Iva Lajčoka ta krajina byla pestrá, zdravá, byly remízy, potůčky, meze, malá pole, minimum aut a šetrné zemědělství. V této krajině dominovala zvěř drobná, zajíc, králík, koroptev a poté i bažant.
"A co máme dnes? Obrovské lány řepky, kukuřice, máme kolony aut a v podhůří samý drát, samá kráva, samý vůl. Tato krajina drobné zvěři, tedy zajíci, bažantu či koroptvi, zcela nevyhovuje. Jestliže se nezmění tvář krajiny a přístup člověka k ní, nezmění se ani skladba volně žijících živočichů," argumentuje myslivec Ivo Lajčok. A zdůraznil, že je třeba brát v úvahu také hospodaření s nynějším větším podílem zvěře spárkaté, jako je srnčí, jelení, daňčí a černá. "Musíme jí dát nutně alespoň prostor, který potřebuje, když už ji nešetrným způsobem neustále okrádáme o její domov," konstatoval Ivo Lajčok.