Mysliveckou politiku doporučuji nepodceňovat!

V Německu a Rakousku čelí myslivci neustále rostoucímu tlaku odpůrců myslivosti, kteří usilují o omezení minimálně některých způsobů lovu, některých tradičních aktivit myslivců atd. U nás nejsou protimyslivecké iniciativy tak aktivní. Znamená to, že zatím můžeme být v klidu?

Rozhodně ne! Je fakt, že u nás se o smyslu myslivosti zatím ve společnosti nediskutuje tak, jako v Rakousku či Německu, kde působí silná seskupení, která rozdmýchávají protimyslivecké vášně a v konečném důsledku z toho mají velký byznys, ale tím se nesmíme nechat ukolébat. Cílem uvedených seskupení je zlikvidovat zavedený systém myslivosti. Například ve švýcarském kantonu Curych došlo vše tak daleko, že bylo vyhlášeno referendum o zrušení lovu. Jestliže my myslivci nebudeme schopni regulovat stavy spárkaté zvěře, okamžitě nám to bude našimi odpůrci vmeteno do tváře. Regulace početnosti zvěře je totiž jediný silný argument, proti kterému odpůrci myslivosti mohou máloco namítat. Oni vystupují velmi demagogicky a tvrdí, že systém honiteb a myslivosti provozované na dobrovolné bázi a ve volném čase je nefunkční a je třeba nahradit ho profesionálními lovci. Stát by to sice stálo nějaké peníze, ale profesionální lovci by byli v regulaci početnosti zvěře mnohem efektivnější, než normální myslivci. To je alternativa, kterou odpůrci současného systému myslivosti demagogicky nabízejí. Zní to věrohodně, dobře se to poslouchá, ale málokdo si do důsledků uvědomuje, co by to obnášelo a že by skutečnost byla asi jiná.

Jak se rakouská společnost dívá na možný „přechod“ ze současné podoby myslivosti k profesionálním lovcům placeným státem?

V Rakousku byl před časem vyčíslen ekonomický přínos současného systému myslivosti. Bylo konstatováno, že je obrovský. Současně bylo spočítáno, že kdyby se přešlo na systém „profilovců“, stálo by to stát ročně 800 až 900 mil. eur. To jsou tvrdá data, ale ta odpůrce myslivosti nezajímají, ti argumentují demagogicky. Například říkají, že když stát vynakládá obrovské částky na mnohé nepotřebné věci, tak proč by nemohl platit profesionální lovce, když zrovna to by bylo ku prospěchu věci. Podle nich je neetické zabíjet zvířata ze zábavy, a právě to se v tradiční myslivosti děje. Pokud by to dělali profesionálové, bylo by to jiné, lepší, efektivnější. Velká část dnešní moderní společnosti na to bohužel slyší, nepřemýšlí o detailech.

Na tyto věci se snažíte upozorňovat na diskusních seminářích pořádaných v Židlochovicích. Jak informace a myšlenky, které jsou zde prezentovány, dostat mezi myslivce v honitbách, aby si uvědomovali závažnost situace?

Židlochovické semináře jsou koncipovány jako diskusní setkání a vydávat z nich nějaké sborníky je podle mého názoru nemožné. Pro mě je osobně velmi důležité, že závažnost si uvědomují představitelé mysliveckých svazů, kteří do Židlochovic jezdí a předávají informace dál. Díky semináři vidím, jak velký posun nastal ve vnímání popsaných problémů. Když jsme před deseti lety začínali, němečtí přátelé nás upozorňovali, jak jsou tlačeni ke zdi aktivitami antimysliveckých subjektů a co všechno musejí dělat, aby dostali alespoň část veřejnosti na svou stranu. Rakušané se vždy usmívali, že u nich doma je všechno jinak a něco takového se tam stát nemůže. Asi před třemi lety už to najednou tak nebylo, představitelé rakouských mysliveckých svazů byli náhle nápadně skleslí a přiznávali, že situace se úplně změnila a oni na to nebyli připraveni. Snažím se na to upozorňovat i představitele našich mysliveckých organizací. Jestli si budeme myslet, že se nám tento trend vyhne, jsme na velkém omylu.

Co se tedy v Rakousku stalo?

Objevil se jeden velmi inteligentní a schopný manipulátor, který sám spustil antimysliveckou propagandu. Založil spolek proti „zvířecím fabrikám“ a jedním z hlavních bodů jeho programu se stal boj proti intenzivním chovům zvěře a lovu v nich. Hlásá, že není správné jíst maso a pro část veřejnosti je doslova mesiášem. Proti agrární lobby se zatím nebyl schopen prosadit, ale myslivost je pro něj snadné sousto. Pro své ideje bez problémů získává další příznivce. Rozhlašuje, že myslivost je zabíjením ze zábavy, poukazuje na to, že bažanti jsou někde vypouštěni jako živé terče týden před lovem a označuje to za perverznost. Snaží se dostávat své aktivisty na lovecké akce, nechává natáčet jejich průběh, chodí do obor a monitoruje, co se v nich děje, a to i s pomocí dronů. Vše velmi sugestivně a demagogicky ukazuje v negativním světle. Tím vyvolává a zesiluje protimyslivecké nálady. Má spousty stoupenců, naivních idealistů, kteří pro něj pracují zdarma. Často jde o studenty. Fungují přes sociální sítě. Tito lidé jezdí po Rakousku a sabotují lovy. Schválně provokují myslivce a vyvolávají konflikty, které skrytě natáčejí a záznamy zneužívají ve svých kampaních. Mají výborné kontakty s lidmi z médií, kterým poskytují své materiály, média je okamžitě zveřejňují a vrhá to špatné světlo na myslivce. A o to tomuto člověku jde, protože mu to usnadňuje prosazování jeho cílů. Tento člověk, respektive jím řízená organizace, ročně získá na darech 1,5 milionu eur! Jeho lidé jsou schopni bombardovat úřady záplavou nejrůznějších e-mailů a ovlivňovat veřejné mínění. Pořádají demonstrace, vyhrožují politikům, že budou zveřejňovat v novinách, že jsou pro týrání zvířat. Strůjce všeho hlásá, že vzepřít se státní moci je povinnost, když se bojuje za správnou věc. Tak daleko to v tradičně konzervativním Rakousku dospělo, a to během krátké doby a pod vlivem jednoho člověka. V Burgenlandsku byl přijat zákaz oborních chovů. Obory, které tam ještě fungují, musejí být do roku 2023 zrušeny. Stejně tak v Dolním Rakousku platí zákaz budovat nové obory a v loňském roce bylo pod mediálním tlakem zmíněné skupiny ustanoveno, že nejpozději do roku 2029 musejí i současné oborní chovy skončit. Za vším jsou velké peníze a snaha získat moc. Za peníze se dá rozjet silná mediální kampaň, před kterou jdou politici do kolen. Věřte mi, že je velmi jednoduché přenést to k nám.

Myslíte, že si to představitelé našich mysliveckých organizací uvědomují?

Mám dojem, že pro mnohé je to pořád ještě věc, která je od nás „hodně daleko“. To je ale falešný pocit. Je nutné mít neustále na paměti, že ve skutečnosti je za vším velký byznys, takže je jen otázkou času, kdy se o něco podobného pokusí někdo u nás. Sice žijeme v jiných reáliích než Němci nebo Rakušané, ale lidé bydlící ve velkých městech, jsou odtrženi od přírody a k tomu, aby je podobné myšlenky zaujaly, mají stále blíž. Je těžké dávat rady, co s tím dělat. Bohužel musím konstatovat, že situace, v níž jsme, mi připomíná to, o čem jsem mluvil před chvílí v souvislosti s Němci a Rakušany. Zatímco v Německu to není nic nového, v Rakousku se to zdálo být ještě před několika lety také nemyslitelné. To by mělo být varování i pro českou myslivost.

Jakým způsobem se rakouské myslivecké svazy snaží ovlivnit veřejné mínění?

Prezentují myslivost nejen jako tradiční součást života, která tady vždy byla a má své místo, ale především jako legitimní formu udržitelného hospodaření s přírodními zdroji. Stejným způsobem ji popisuji i já – jako vysoce etickou a ekologickou formu hospodaření člověka v přírodě. Dokonce bych řekl, že ekologicky nejčistší hospodaření s přírodou. Z tohoto důvodu stále vyzdvihuji zvěřinu jako mimořádně vynikající přírodní produkt. Vycházím z principu, že zvěř je nutné regulovat a zužitkovávat. Výsledným produktem je zvěřina – dieteticky, ekologicky a eticky vysoce hodnotná potravina. Zvláště etický aspekt kvality zvěřiny považuji v dnešní době za velmi důležitý. Při přednáškách to zdůrazňuji příkladem, že pokud je při lovu na čekané zvěř správně ulovena, ani to nestačí zaregistrovat. Nebo řečeno jinak – při dobře umístěném zásahu ani neuslyší výstřel. V případě získávání masa hospodářských zvířat je to naprostý opak. Asi nemusím nikomu vysvětlovat, kolik stresu, úzkosti a bolesti musí hospodářské zvíře při transportech na jatka a při porážce vytrpět, a to i při dodržování všech předpisů. Tento problém při správném získání zvěřiny odpadá, takže zvěřina má velkou etickou hodnotu. Její vysoká ekologická hodnota spočívá v tom, že při získávání této potraviny nehrozí nebezpečí zatěžování prostředí rezidui ochranných přípravků a umělých hnojiv. Tím můžeme nejlépe prezentovat myslivost. Dalším důležitým argumentem ve prospěch myslivosti je nutnost regulace určitých druhů zvěře. Potom můžeme poukazovat i na to, že pečujeme o tradice. Ale stavět obhajobu myslivosti hlavně na nich a na jejich udržování, to je slepá ulička.

Kdo by podle vás měl být v propagaci myslivosti nejvíce aktivní?

Podle mého názoru by to měl být hlavně zájem mysliveckých organizací. Například v Německu tyto otázky vůbec neřeší stát, ale myslivecké svazy, které chtějí působit na veřejnost a prezentovat myslivost v pozitivním světle, protože si uvědomují, že bez toho nelze v dnešním světě výrazně ovlivňovaném médii natrvalo obstát.

U nás se traduje, že myslivost v Rakousku a Německu má u veřejnosti mnohem lepší jméno než tady. Je to pravda?

Ano i ne. Podle rozsáhlého výzkumu veřejného mínění, který si objednal Německý myslivecký svaz, je lov v Německu vnímán většinou společnosti pozitivně jako potřebná věc, která má smysl a opodstatnění. Na druhou stranu klesá mínění o úrovni myslivců. Stejně tak je tomu v Rakousku. Většina lidí si uvědomuje význam myslivosti, ale nepovažuje myslivce za dostatečně kompetentní. To je následek toho, o čem jsem mluvil – antimysliveckých kampaní, při nichž je veřejnost přesvědčována, že profesionální lovci by zvládali práci myslivců lépe.  

Čemu bychom my v České republice měli věnovat v oblasti myslivecké politiky nejvíce pozornosti? Tvorbě legislativy? Státní myslivecké politice? Propagaci myslivosti?

Úkolem státu je nastavit jasná, jednoduchá pravidla a dohlížet na jejich dodržování. S tím je spojená také pravomoc účinně zasahovat, pokud tyto normy nejsou dodržovány. Tu skutečnou mysliveckou politiku, stejně tak jako prezentaci myslivosti na veřejnosti, by měly dělat myslivecké organizace a jejich vrcholní představitelé. Je to přece v zájmu myslivců. Nelze se stále spoléhat na stát, že za nás vše zařídí. V Rakousku a Německu jsou myslivecké organizace v oblasti myslivecké politiky velice aktivní. Třeba právě zmíněná prezentace zvěřiny vzešla od mysliveckých organizací. Samy připravují kampaně na propagaci zvěřiny, na její prezentaci před veřejností, organizují tiskové konference atd. Na to nepotřebují nějaké ministerstvo nebo jinou složku státní správy. Naše myšlení je pořád ještě zdeformované minulým režimem. Lidé byli naučení, že stát se o ně postará od narození až do smrti a ztratili pocit zodpovědnosti. U mnoha lidech to stále do určité míry přetrvává. Je to nešťastný postoj, a dokud se ho nezbavíme, nikam se neposuneme.

Děkuji za rozhovor.
David Vaca

Celý rozhovor si můžete přečíst ve Světě myslivosti č. 4/2018.