Náboje z Vlašimi pro celý svět. Sellier & Bellot letos utrží 3,5 miliardy korun

Pravidelně přepadávají a hledají si místo v pořadníku. Za okamžik se jim to podaří. Měděné, zlatavé i stříbrné náboje vyskakují jeden za druhým z přístroje, který během sekundy zjistí jejich váhu. Z dálky vypadají jako popcorn, při dopadu i stejně lupají. Tady v jedné z vlašimských fabrik jich rytmicky a téměř bez přestání stroje každý den vychrlí dva miliony kusů.
"Už nám nestačila kapacita, a proto jsme museli postavit dvě nové haly a rozšířit výrobu, jinak bychom nemohli dále růst," snaží se překřičet hluk továrny výkonný ředitel muničky Sellier & Bellot Radek Musil.
To, co na první pohled může vypadat jako příliš smělé plány, má oporu v číslech. Firma zaměřená na vývoj a výrobu munice poslední dva roky proinvestovala přibližně 750 milionů korun a každoročně se jí obrat zvyšuje o patnáct až osmnáct procent. Letos dosáhne rekordních tržeb – přiblíží se částce tři a půl miliardy korun.

Dodávky pro "správnou" stranu

Firma dodává do osmdesáti zemí světa. Třicet procent z celkového obratu si ukrajuje Amerika, čtyřicet procent Evropa a zbytek putuje na jiné trhy. Třeba do Afriky, a obchodně je pro společnost zajímavý i Blízký a Střední východ.
"Mám za to, že dodáváme zemím, které jsou na dobré straně, i když my o tom nerozhodujeme," říká Musil o státech v okolí Perského zálivu. Mezi africké odběratele patří například Jihoafrická republika. Kongo či jiné státy sužované neklidem jsou prý jako zákazníci nemyslitelní. "Mě by docela zajímalo, čím Afričané pořád střílejí, protože od nás to rozhodně nemají, a nemyslím si, že by výrobce byl z Evropy nebo USA," tvrdí.
Podobně by si nedovolil dodávat třeba do Sýrie, Severní Koreje, Číny nebo Libye. "V obchodu s municí funguje licenční systém, který udává seznam zemí, se kterými můžeme mluvit o kontraktech, konkrétně třeba se Sýrií nesmíme ani hovořit."
"Většina lidí si myslí, že jak se někde ve světě objeví ozbrojený konflikt, okamžitě máme práci. Takový stav naopak způsobuje omezení obchodu nejen v dotyčných zemích, ale často i v celém regionu," objasňuje člověk, který v čele vlašimské muničky stojí od roku 1999.
"Myslím si, že jsme poměrně dost svázaní a každý obchod schvaluje například ministerstvo průmyslu a také ministerstvo zahraničí," popisuje ředitel a zároveň dodává, že byznys se dá dělat téměř všude.
Munička třeba v koordinaci s českou ambasádou v Libanonu dodává na tamní střelnici. "Každý vystřílený náboj se shromažďuje a i místní vojáci kontrolují, jestli zbyl stejný počet vystřílené munice," popisuje výkonný ředitel. Od minulého roku munička také jedná s Kazachstánem, který projevil zájem o nákup výrobní technologie. Firma je zatím v soutěži.

Obchodník se smrtí

Dvě třetiny celkové produkce podnik prodává na civilním trhu – brokové náboje kupují myslivci, další zboží míří na střelnice, zbytek dodává pro ozbrojené složky. Speciální munici kupuje armáda nebo policie.
V pečlivě vyrovnaných krabičkách ve skladu je na jedné zakázce položený papír s nápisem Slovensko, hned vedle Nizozemsko. "Část našich odběratelů, konkrétně tohle je pro policii," vysvětluje ředitel a podle jeho slov poslední dobou roste poptávka po materiálu pro ozbrojené složky.
"Berou od nás Rakousko, Belgie, Španělsko, Portugalsko, Slovinsko nebo třeba i italská finanční policie," vyjmenovává Musil. V Česku podnik nejvíce vyrábí pro armádu a policii.
Obchod s municí se výrazně začal zvyšovat po roce 2008, do té doby celosvětově trh s náboji klesal.
"Po skončení studené války si státy myslely, že nastane celosvětový mír a není důvod zbrojit," vysvětluje šéf muničky, ve které se měla natáčet i úvodní scéna k hollywoodskému filmu Obchodník se smrtí. Nakonec z toho ale sešlo. "Trochu mě to mrzelo, mohli jsme být slavní," přiznává.

Milionové investice

Vlašim denně mezi běžnou municí opouští i plno speciálních nábojů, jež firma vymýšlí sama. Jen loni investovala do vývoje strojů a nové munice 24 milionů korun.
Mezi produkcí podniku jsou tak například unikátní náboje pro policii, které neobsahují olovo a jsou netoxické – díky tomu se staly vstupenkou na západní trhy. Jejich zvláštnost mimo jiné spočívá v tom, že neumožní čistý průstřel nebo po průniku sklem nemění směr.
"Dotyčný je zneškodněn, ale nikdo jiný není zraněn," objasňuje vynález, na němž ve fabrice pracovali dva roky.
Pro společnost pracuje okolo 1400 lidí a na rozdíl od jiných výrobních továren si prý nemůže stěžovat na nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců. "Ještě před pár roky, v letech 2011 a 2012, z celé firmy odešli jen dva lidé, tedy mimo důchodců. Pro většinu lidí, kteří odcházejí do důchodu, je práce v Sellieru prvním zaměstnáním," podotýká personální ředitel Jiří Dvořák.

Tradice od dob monarchie

Vlašimskou muničku, která letos slaví 190. výročí založení, spolkl v roce 2009 brazilský koncern CBC. Tuzemský Sellier & Bellot se tak do skupiny postavil například vedle německého výrobce malorážní munice MEN či značky Magtech, vyráběné právě CBC.
"V Evropě jsme si konkurovali na civilním trhu a oni měli větší sílu koupit nás než my je," vysvětluje šéf společnosti, podle kterého odkup dopadl pro firmu výhodně.
"Know-how si předáváme ve skupině a s ostatními členy se potkáváme na mezinárodních veletrzích," přibližuje Musil.
V Evropě společnosti konkuruje holding Ruag s centrálou ve Švýcarsku či italský Fiocchi. V Americe o zákazníky bojuje se značkami jako Winchester nebo Federal. V tuzemsku se výrobou nábojů zabývají firmy jako ZVI či STV Group.
Zdroj: Hospodářské noviny