Norsko se krmnými programy snaží obnovit populaci polárních lišek

Zatímco část expertů tvrdí, že podobné krmné programy budou muset být zaváděny stále častěji, aby se předešlo hladovění a vyhynutí druhů, jiní pochybují, že má smysl podporovat ve volné přírodě živočichy, kteří sami nedokážou přežít.

Přikrmování polárních lišek, které je součástí státem podporovaného programu na obnovu tohoto druhu v Norsku, probíhá téměř dvacet let. Ročně do něj stát investuje 3,1 milionu norských korun (6,9 milionu Kč).

Od roku 2006 program pomohl zvýšit počet polárních lišek ze 40 v Norsku, Finsku a Švédsku na zhruba 550 po celé Skandinávii.

„S pomocí těchto krmných programů doufáme, že se nám podaří dostat ohrožené druhy přes kritický práh,“ říká biolog Andrew Derocher z univerzity v kanadské Albertě. „Nejsem si ale jistý, zda se u polárních lišek k tomuto bodu dostaneme,“ dodává Derocher s poukazem na to, že arktické přirozené prostředí, kde polární lišky žijí, se otepluje čtyřikrát rychleji než zbytek světa.

Krmení zvířat ve volné přírodě je sporné. Ve většině případů se jedná o přechodné opatření, které má po dobu několika let pomoci v adaptaci živočichům, kteří byli přemístěni nebo nově vypuštěni do volné přírody. Takový program fungoval například u rysů iberských ve Španělsku po roce 2000.

V jiných případech mohou vlády pomáhat zvířatům čelícím akutnímu nebezpečí, jako tomu bylo v případě rozhodnutí Floridy krmit v letech 2021 až 2023 hladovějící kapustňáky římským salátem poté, co kvůli agrochemickému znečištění uhynuly mořské řasy, které byly zdrojem jejich potravy.

Existují ale i výjimky. Mongolská vláda například od roku 1985 nechává kriticky ohroženým medvědům gobijským v přírodě krmné pelety obsahující pšenici, kukuřici, tuřín a mrkev.

U predátorů žijících v blízkosti lidí to však může být riskantní. Medvědi jsou známí tím, že přizpůsobují své chování a mohou si lidi spojovat s potravou, uvádí chorvatský biolog Djuro Huber, který dělal poradce evropským vládám ohledně krmení velkých masožravců.

Krmení divoce žijících zvířat může také přispívat k šíření nemocí mezi jejich populací, protože se tito živočichové shromažďují kolem krmných stanic, kde se pak mohou šířit patogeny.

Björn Rangbru, který pracuje jako poradce Norské agentury pro životní prostředí v otázce ohrožených druhů, nicméně říká, že pro polární lišky ve volné přírodě byly přikrmování a chovný program klíčové.

„Bez těchto opatření by polární lišky nepochybně v Norsku vyhynuly,“ říká. Norská vláda do tohoto programu na obnovu druhu dosud investovala 180 milionů norských korun (400 milionů Kč).

Program ale zatím ani zdaleka nedosáhl svého cíle zhruba 2000 polárních lišek ve Skandinávii, což je podle vědců velikost populace potřebná na to, aby přirozeně dokázala přežít roky, kdy se narodí málo hlodavců.

Polární lišky se ve Skandinávii ocitly na pokraji vyhynutí kvůli lovcům, kteří prahli po jejich zimní, bělostné kožešině. Až ve 20. a 30. letech minulého století byl zaveden zákaz jejich lovu a jejich ochrana.

Od té doby se polární liška stala symbolem dálného severu. V logu ji má mezivládní organizace Arktická rada i známá švédská outdoorová firma Fjällräven.

Pro chovný program byl poslední rok obzvlášť náročný. Obvykle bývá ročně vypouštěno do volné přírody kolem 20 mláďat, tentokrát se jich ale narodilo živých jen devět. Dvě si chovatelé ponechali pro pokračování chovu, další dvě jim těsně před plánovaným vypuštěním 8. února odnesli z ohrady ležící na odlehlém místě u Oppdalu, asi 400 kilometrů severně od Oslo, orli skalní. K vypuštění tak liščích mláďat zůstalo pouze pět.

Tato liščata nyní čeká náročná výzva v podobě přežití v norské divočině, kde nyní žije kolem 300 polárních lišek. Lišky se ve volné přírodě dožívají jen tří až čtyř let; chovatelé jich od začátku programu vypustili do divočiny téměř 470. Pro jejich existenci je potřeba, aby se dokázali vyhýbat predátorům a také ulovit dostatečný počet lumíků pro přečkání dlouhé zimy.

Hlodavci se ale potýkají s následky klimatické změny. V oblasti teď víc prší než sněží, a když voda zmrzne, pokryje zemi tvrdou ledovou vrstvou, skrz niž se lumíci nedokážou provrtat do svých nor, kde mají teplo a mohou se rozmnožovat.

ČTK