Zamyšlení nad možností pracovního chovu foxteriéra v České republice

V sousedním Německu je uvedený dvojí způsob chovu zaveden kromě foxteriérů i u dalších plemen loveckých psů, a to zejména u těch, jejichž představitele si zájemci pořizují pouze jako psy společenské. Majitelé těchto psů pak vstupují do klubů chovatelů a snaží se ovládat směr chovu tak, aby požadavek na lovecké vlastnosti byl zatlačován do pozadí a upřednostňoval se pouze exteriér, který však mnohdy nevyhovuje potřebám loveckého využití psů v těžkých terénních podmínkách. Jsem přesvědčen o tom, že chov zaměřený na lovecký výkon by opět dostal foxteriéry mezi myslivce a lovce. Tak, jak tomu v minulosti bylo.

HLASITOST
Jednou z důležitých vrozených vlastností, kterou je třeba v navrhovaném pracovním chovu foxteriéra přednostně sledovat, je hlasitost. Už jen proto, že foxteriér musí v dnešní době čelit konkurenci jagdteriérů, borderteriérů a dalších teriérů, u nichž je tato vlastnost preferována. Pokud je mi známo, například kluby chovatelů jagdteriérů v Německu, na Slovensku, ale i u nás zavedly povinné přezkoušení hlasitosti na stopě zajíce, přičemž výsledek této zkoušky je rozhodující pro zařazení do chovu. Bez hlasitosti na stopě nemůže být jagdteriér chovný. Hlasitost je třeba rozlišit na hlasitost na viděnou a hlasitost na stopě a zjištěný stupeň hlasitosti by se měl uvádět do průkazu původu psa, jako je tomu v Německu. V průkazu původu by měly být pro lepší přehled o pracovních vlohách předků u všech uvedeny kromě hlasitosti také absolvované lovecké zkoušky.
V počátku chovu foxteriéra pro lovecký výkon by bylo dobré soustředit se na zjištění vlohy pro hlasitost v současné populaci foxteriérů a na její fixaci. K tomu by postačilo podmínit zařazení do chovu přezkoušením hlasitosti. Hned by byl přehled o tom, kteří jedinci hlásí a jak, a kteří nehlásí vůbec. Z tohoto pohledu by bylo rozumné zavést jako povinné zkoušky vloh, kde se hlasitost přezkušuje. Jako další povinnou pracovní zkoušku navrhuji stanovit zkoušku z norování plus jednu další zkoušku na povrchu. To je však otázka do diskuse pro tu část členů klubu, kteří by chov pro lovecký výkon začali provozovat. S ohledem na stanovený počet povinných zkoušek by pak pro zařazení do chovu postačovala známka velmi dobrá z exteriéru. Trvalou podmínkou by bylo, že do chovu pro lovecký výkon by nemohli být zařazeni jedinci, kteří mají pouze výstavní ocenění bez vykonání stanovených zkoušek. Ti by měli šanci v chovu exteriérovém. Naproti tomu chov exteriérový by mohl mít podmínky pro zařazení do chovu přísnější v tom směru, že jedinec by musel získat výbornou z exteriéru, a to na dvou výstavách vyššího typu a od dvou různých rozhodčích.

CHRUP
Otázku chrupu je možné řešit podobně, jako je tomu v Německu: chovným jedincům foxteriéra tam mohou chybět pouze dva zuby z řady P1 nebo M3. Tím by se vše upravilo do přijatelné podoby. Je třeba konstatovat, že chudozubost je vada nevypočitatelná. Při jejím přehlížení se může vytvořit uzavřený kruh, z něhož je možné vystoupit jen obtížně.
Podmínku stanovenou naším klubem, která u chovných jedinců foxteriéra neomezuje počet chybějících zubů (vylučující z chovu je pouze ztráta řezáku) a jen určuje, že jeden z chovného páru musí být plnochrupý, nelze považovat za podmínku chovatelskou, protože v chovu foxteriérů jistě nejde o záchrannou akci. Pokud existuje dostatek jedinců velmi dobré kvality, nabízí se řešení prosazovat v chovu jen plnochrupé. Jedince neplnochrupé s maximálně dvěma chybějícími zuby by bylo možné využívat jen tehdy, pokud u nich významně převažují ostatní kvality nebo když se potvrdí, že jsou výraznými zlepšovateli některého znaku plemene, mají vynikající pracovní vlastnosti nebo je v klubu jen velmi úzká chovná základna.
K tomu je třeba dodat, že na pracovních zkouškách v Německu se vždy kontroluje skus a počet zubů, dále výška psů v kohoutku a zjištěné údaje se zapisují do soudcovských tabulek (vady i do průkazu původu). Tato kontrola chrupu přináší informaci o jedincích, kteří se nikdy neobjeví na výstavě nebo na svodu pro výběr do chovu. Je to statisticky velmi důležité pro chov a evidenci vad chrupu po různých jedincích.

DŮKAZ DĚDIČNOSTI LOVECKÝCH VLOH
Měl jsem možnost prostudovat průkazy původu devíti chovných psů hladkosrstého foxteriéra z německého chovu zaměřeného na práci. Provedl jsem jednoduché vyhodnocení dědičnosti hlasitosti a lovecké náruživosti podle absolvovaných zkoušek z norování a kontaktní práce na černou, a to díky tomu, že veškeré potřebné údaje je možné vyčíst z průkazu původu. Psy, které jsem prověřoval, lze vyhledat na internetových stránkách Německého klubu chovatelů foxteriérů. Je třeba zdůraznit, že hodnocení vychází ze všech generací předků uváděných v průkazu původu. Záměrně jsem se zaměřil na hlasitost, norování a práci na černou, protože vlohy pro tyto disciplíny jsou vhodným nástrojem pro řízení plemenitby. Z připojené tabulky vyplývá, že hlasitost psů není nahodilou vlastností a prokazatelně se dědí a udržuje díky vhodnému výběru jedinců do pracovního chovu.

VYUŽITÍ PRACOVNÍCH FOXTERIÉRŮ Z NĚMECKA V NAŠEM CHOVU
Německý pes Audi v. Birkenweg kryl dvě feny po předcích z německého pracovního chovu Agi a Aike Xiamant (otec Sven v. Wunderburg, hlasitý na viděnou, matka Luzifer's Lady, hlasitá na stopě; obě feny obdržely známku z hlasitosti 4). Stejný plemeník kryl na Slovensku v chovu Kudlova dolina fenu Conny Xiamant (otec Flip v. d. Buhner Höhe, hlasitý na stopě, matka Agi Xiamant). Zkoušky vloh v České republice letos absolvovalo několik potomků uvedeného plemeníka. Pes Charlie a fena Chagy ze Strážnických luk získali I. cenu a známku z hlasitosti na stopě zajíce 4. Chagy navíc dokončila lesní zkoušky v I. ceně a prokázala hlasitost i na stopě jiné zvěře (4). Pes Elch Xiamant a fena Agi Kudlova dolina obdrželi plný počet bodů a známku z hlasitosti na stopě zajíce 4. Fena Audi Kudlova dolina zatím na povrchových zkouškách, kde by mohla prokázat hlasitost, nebyla, ale její majitel u ní zaznamenal hlasitost na všechny druhy zvěře, v neposlední řadě i na zajíce, kterého hlásila na stopě. Na naháňce hlasitě pronásledovala divočáka, jenž byl následně postřelen. Poté v hlasitém pronásledování pokračovala až do místa, kde divočák zalehl a zhasl, přičemž u něj vytrvale hlásila až do příchodu lovců. To potvrzuje její vlohy k hlasité práci. Podobně dobře je na tom i Chuck ze Strážnických luk, který v praxi téměř denně doprovází lesníka v revíru a prokazuje hlasitost i na teplé stopě. Je to pes s velkým akčním rádiem, který si osvojil hlasité nahánění. K prokázání a ověření těchto vloh se zmíněná dvojice chystá během zkoušek v podzimním termínu. Tolik příklady dědičnosti hlasitosti u potomků po třech různých hlasitých matkách a jednom hlasitém otci z německého pracovního chovu.
Na tomto místě je dobré připomenout též úspěch hladkosrstých foxteriérů na loňském Memoriálu Josefa Venhody na Třebíčsku (všestranné zkoušky ohařů a ostatních plemen): psi Cid Xiamant a Hero ze Strážnických luk (oba po předcích z německého pracovního chovu) obstáli v I. ceně a obdrželi známku 4, resp. 3 z hlasitosti.
Vloni byla fena Qwarra od Štěpánského rybníka nakryta psem Askem v. Brombachsee. Je to snad poprvé, co byl u nás použit pes z německého pracovního chovu na fenu z českého chovu. Většina štěňat se dostala do rukou myslivců, jedno putovalo do Maďarska a další na Slovensko. Od jednoho z českých majitelů se podařilo získat informace, že pejsek Ciro z Hořických pastvin začal ve věku šest měsíců hlásit na stopě a v devíti měsících zvládá nácvik na umělé noře. Další informace se zatím shromažďují.
Zájemci o krytí svých fen mohou kromě chovných psů z pracovního chovu v Německu využít též špičkového pracovního psa na Slovensku. Bat Xiamant (Ainar Lemart x Luzifer's Lady; známka z exteriéru výborná, res. CACIB; barvářská soutěž II. cena, honičské zkoušky II. cena, ochota na divočáka 4, 4x kontaktní norování lišky v I. ceně, CACT, kontaktní zkouška na divočáka) letos nakryl zatím tři feny. Dvě již mají potomstvo, jehož lovecké vlastnosti bude možné posoudit příští rok.
Filozofie pracovního chovu foxteriéra by měla být založena na šlechtění a odchovu jedinců s vynikajícími loveckými vlohami, kteří budou vhodní pro aktivní myslivce a lovce. Takové psy pak bude možné využít nejen k norování, ale též k práci na povrchu – na poli, ve vodě i v lese.

PROTICHŮDNÉ NÁZORY
Zastánci foxteriéra coby loveckého psa mají pravdu v tom, že by se rozhodně mělo něco změnit. Naproti tomu se objevují názory, že foxteriér by měl být jen společenským psem. Z mého pohledu je druhý názor nutno chápat jako krajně nezdravý. Vždyť foxteriér byl původně vyšlechtěn jako lovecké plemeno. Až později se nejdříve drsnosrstí a poté i hladkosrstí foxteriéři stali módním plemenem a dodnes za to platí krutou daň v podobě ztráty některých loveckých vlastností.
Určitě nebylo dobře, že se u nás ustoupilo od kontaktního norování. Mělo jít o zkoušku s podmínkou přítomnosti pouze kvalifikované veřejnosti, a mohl být nalezen konsenzus mezi potřebou přípravy psů pro lov a právní úpravou. Stejně tak se mělo postupovat v případě zkoušky odvahy na černou zvěř. V bezpečí za dvojitým plotem ohrádky prokáže každý pes úplně jinou odvahu než v přímém kontaktu s divočákem. Když pak takzvaný „super ostrý pes přes plot“ narazí v přírodě při lovu na nekompromisní divočáky, kvůli nezkušenosti na to může doplatit i životem. Možná i to je ten hlavní důvod, proč třeba v Německu nebo na Slovensku tato zkouška existuje v kontaktní verzi. V tomto případě více než kdy jindy platí známé heslo „více potu na cvičišti, méně krve na bojišti“. Když divočák při asistovaném nácviku psa trochu „vyplatí“, tak mu tím vlastně pomůže vytvořit si bariéru, kterou nesmí překračovat. Taková životní zkušenost je pro psa k nezaplacení. Je k tomu zapotřebí mít pro nácvik k dispozici vhodné a sebevědomé divočáky v dobré kondici. Rozhodně by se však neměli používat příliš agresivní kňouři. I v tomto případě platí zásada přítomnosti pouze kvalifikované veřejnosti a zkušeného asistenta u černé zvěře.
Když to jde u sousedů, proč by to nemohlo jít u nás? Zatím je foxteriér stále začleněn v FCI jako lovecký teriér, a pokud tomu někdo nechce rozumět, zůstává otázkou proč. Jak jsem již uvedl, v Německu je chov foxteriérů rozdělen a funguje to bez problémů. Tento způsob chovu pokládám za zcela demokratický. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že zájem o foxteriéry z pracovního chovu je ze strany nejen německých myslivců značný.

NÁVRAT FOXTERIÉRA TAM, KAM PATŘÍ
Stojím si za svým názorem, že je třeba ve větší míře vracet foxteriéra mezi aktivní myslivce a lovce se zájmem o kynologii. Jedině tak může prokázat svoji konkurenceschopnost v porovnání s představiteli jiných plemen loveckých psů přímo v praxi. K tomu však nedojde, pokud se foxteriérům budou poskytovat různé úlevy z disciplín, které musejí zástupci jiných malých plemen loveckých psů absolvovat bez takových úlev. První ceny získané na loveckých zkouškách na základě úlev člověka znalého zkušebního řádu neohromí a prestiž foxteriéra coby loveckého psa to rozhodně nezvýší.
Na závěr si neodpustím poznámku, že rozhodujícím kritériem pro zařazení foxteriéra do chovu by rozhodně neměl být pouze exteriér. K tomu bych rád dodal, že vedení plemenné knihy foxteriérů a vystavování průkazů původu je v Německu plně v režii tamního klubu chovatelů foxteriérů. Němečtí kolegové tedy nejsou v tomto směru jakkoli vázáni tím, co lze do průkazu původu zapsat, a co nikoli. Již při prvním pohledu na takový průkaz původu psa poznáme rozdíl, co se podrobných údajů o pracovních zkouškách všech předků týče.
Založení chovu foxteriéra pro lovecký výkon v České republice je podle mého názoru zcela reálné a nevyžadovalo by to zvláštní náklady. Uvedený způsob chovu je vhodný všude tam, kde kluby chovatelů nestanovily pracovní podmínky pro zařazení jedinců do chovu. Pokud vše zůstane ve správě a režii jednoho klubu, jde pouze o dvě formy provozování chovu, nikoliv o rozeštvávání a rozdělení klubu, jak se to někteří odpůrci navrhovaného způsobu snaží interpretovat. A už vůbec nejde o rozeštvávání lovecké kynologie. Naopak. Je třeba hledat nové přístupy a cesty ke zkvalitnění naší populace hladkých i drsných foxteriérů, přičemž je nanejvýš vhodné inspirovat se dobrými zkušenostmi ze zahraničí.

Redakčně upraveno
Autor:
JUDr. Zdeněk Lanc, chov hladkosrstých foxteriérů Xiamant

Článek vyšel ve Světě myslivosti č. 8/2018
Fotografie archiv autora